Koudelka po životním letu: Asi z toho neusnu
ROZHOVOR - Životní úspěch si český skokan na lyžích Roman Koudelka nemohl lépe naplánovat. Ač se nepovažuje za letce, dosáhl na mamutím můstku úspěchu, na který bude dlouho vzpomínat. Dva lety za hranici dvou set metrů mu zajistily premiérovou účast na stupních vítězů. „Měl jsem k domácímu závodu respekt. To, že se mi před tolika fantastickými fanoušky a mou rodinou podařilo něco takového, je prostě neuvěřitelné,“ usmíval se český hrdina.
Ty chvíle na stupních vítězů jste si evidentně užíval, jak jste se tam cítil?
„Bylo to krásné, já tu byl hodně nervózní. Ve chvíli, když jsem tam ale vystoupil, hodil jsem vše za hlavu a vzpomněl si na to, jak byl ten skok dobrý. Opravdu jsem si to užíval.“
Teď se vám ale ruce neklepou, jste už dostatečně klidný?
„Těžko říct, tep mám určitě vysoko. Možná mi to ještě nedochází, to ale určitě ještě přijde časem.“
Nebál jste se, že by jste mohl být zase čtvrtý? Už se vám to stalo několikrát.
„Napadlo mě to. Čekání navíc bylo hodně dlouhé, protože se změnil vítr a přišla i pauza. Ještě než tam šel Loitzl, tak jsem říkal našemu fyzioterapeutovi, že doufám, že se to nestane.“
Nenapadá vás, že by vám sedla specializace na letce?
„Netuším. Když to člověku jde, skočí na každém můstku. K tomuto sportu patří navíc i štěstí. Já ho tentokrát měl a dokázal ho využít. Modlil jsem se a přál jsem si, aby z toho byla bedna. Teď panuje naprostá spokojenost.“
Dá se říct, že po nevydařeném Turné čtyř můstků nastal zlom?
„To se ve skoku nedá říct nikdy. Psychicky ale na tom budu určitě lépe než dosud.“
Co se vám promítlo v hlavě, když jste tak dlouho letěl a stále ne a ne dopadnout na zem?
„Já si to užíval až u pádový hranice. Do té doby moc ne. Bylo ale důležité, že jsem vynechal zkušební kolo. Tím jsem se nerozhodil a šel do toho s čistou hlavou. Když jsem doskočil a rozsvítila se tam jednička, přičemž diváci začali křičet, to bylo fakt něco neuvěřitelnýho.“
Dá se to porovnat i s titulem juniorského mistra světa?
„To zase moc ne. Tehdy jsem vyhrál na výhodnějším, menším můstku. Také to sice bylo překvapení, ale to, co nastalo teď... Nevím, asi z toho neusnu.“
Bude dlouhá oslava?
„Ne, na to není čas, za pár dní budeme zase skákat v Japonsku. Maximálně rozdělám s přítelkyní nějakou flašku a dáme si panáčka.“
Jak se vůbec těšíte do Japonska?
„Moc ne. Nemám rád dlouhé cestování a bojím se létat letadlem. Takže to budou nervy.“
Třetí nejlepší letec z Harrachova se bojí létat letadlem?
„To je něco jiného. Při skocích to mohu ovlivnit, ale v letadle to závisí na někom jiném.“
