Hvězdička Samková: Jsem ráda středem pozornosti

Prostě holka do nepohody. Od dvou let umí lyžovat, ráda plave, tancuje, zpívá, chodila na kurzy keramiky a netají se láskou ke koním. „Mým snem bylo vždy jezdit parkur. Sleduju ale pravidelně i dostihy, fandím Váňovi,“ přiznává juniorská mistryně světa ve snowboardcrossu Eva Samková.

Zájmů jste měla více než dost. Jak to, že nakonec zvítězil snowboard?
„Jsem z Vrchlabí a byla jsem ke sportům od dětství vychovávaná. Zprvu jsem jen lyžovala, pak mě to ale přestalo bavit a když jsem měla v osmi letech jít možnost do snowboardové školy, byla jsem ráda. I to skákání na prkně mi přijde přirozenější a oblouky na sjezdovce jsou také větším zážitkem. Ke koním se však ráda vracím. Jednou si chci nějakého koupit.“

Nicméně na snowboardu jste se nejdřív věnovala freestylu, jenže při něm jste si zlomila nohu. To vás přivedlo ke snowboardcrossu?
„Ano. Už když jsem měla nohu v sádře, věděla jsem, že návrat bude těžký. A měla jsem pak větší strach. Tady mi naopak trenéři poradí, já si trať jednou projedu, letím pak rovně a je to v pohodě. Určitě mě to baví víc než dělat nějaké triky. Vždycky, když dorazím dolů, hned si říkám: Chci jet znovu, chci jet znovu. Je to adrenalin a ten k životu potřebuju.“

Jde vám to skvěle, stala jste se juniorskou mistryní světa a mezi dospělými jste dobyla jeden z největších úspěchů českého snowboardingu. Se Šárkou Pančochovou, která na šampionátu skončila druhá v disciplíně slopestyle, jste teď hlavními postavami českého snowboardingu. Nedobíráte si mužské kolegy, že máte lepší výsledky než oni?
„Mohla bych, ale přeci jenom kluci jsou někde jinde. Ať se to vezme jak chce, tak jsou na minutové trati o pět vteřin rychlejší jak já. A to je dost.“

Jenže zjevně i týmoví parťáci vás berou. Michal Novotný, vítěz dvou závodů Světového poháru, o vás tvrdil, že jste velká pohodářka.
„Oni jsou tam všichni takoví. V týmu je pořád sranda. Ostatní se mi třeba smějí, že jsem taková jejich malá trubka a já jim to zase vracím jinak. Ta společnost mi vyhovuje, třeba když přijedu domů, tak chci zase za pár dní pryč. Seznámit se s novými lidmi, někam letět, zkrátka se mi to líbí.“

Díky svým výsledkům jste se už teď stala žhavou českou nadějí na medaili na olympiádě v Soči 2014. Jak se s tím perete?
„Říká se to. Bylo by to super, ale je to hrozně blízko. Tou dobou mi bude teprve dvacet let a potřebuju získat i více zkušeností. Budu se ale snažit uspět, mým cílem je jezdit a něco dokázat. Vyhrát něco na olympiádě, to by byl sen. Když budu zdravá a bude mě to bavit, můžu jezdit ještě dlouho. Nejstarší holky se pohybují kolem dvaatřiceti let. Doufám, že to tělo vydrží, snažím se třeba i posilovat, aby to zvládlo. Už teď třeba zavodím s lidmi, které jsem jako malá obdivovala.“

Vedle toho ale ještě studujete na gymnáziu ve Vrchlabí. Stíháte?
„Musela jsem si teď odložit pololetí, mám tak trochu individuální plán. A zatím ani nevím, kam půjdu na vysokou. Když už, tak do Prahy, osamostatnit se a tak. Dříve jsem chtěla dokonce na JAMU, ráda totiž tancuju a jsem středem pozornosti, to se ale snowboardem moc skloubit nedá. Asi po gymplu zkusím jít na nějakou jazykovku a budu si zlepšovat angličtinu a francouzštinu. Jazyky a matematika mě celkem baví, naopak moc nemusím chemii.“

Jak si vynahrazujete chvíle, kdy nemůžete například s kamarády chodit na zábavu?
„V tomto jsem trochu jiná. Když dorazím domů, tak mě na párty moc neužije, to chci mít naopak svůj klid. Občas někam zajdu, to ano, ale každý týden bych do společnosti jít pařit nemohla. Zatím ani pít nemůžu, je mi sedmnáct. I když barmani mi občas tipují víc.“ (směje se)

Možná není divu, vždyť jste nafotila pro jeden internetový server velice zajímavé fotky třeba v plavkách, kozačkách a kožešinovém límci. Oslovil by vás modeling?
„Trochu, neříkám, že by mě to nebavilo, ale modelku bych asi dělat nemohla. Poslouchat pořád: Stůj, usměj se a tak... Jednou je to pěkný, ale že by mě to kdovíjak chytlo, to zase ne.“

Přineslo vám to třeba větší zájem nápadníků?
„Od té doby, co jsem nafotila něco pro X-man, tak mi někteří píší na Facebooku, ale já to moc neřeším. Snažím se být ovšem milá, jsem pořád tou normální holkou co jsem byla dřív. Zájem médií mě docela baví. Uvidíme, jak dlouho to vydrží. Nechci, aby mě lidé poznávali a třeba si na mě ukazovali v metru, ale třeba na Facebooku si mě teď někteří přidávají a gratulují mi. To mě těší, jsem ráda, že se náš sport dostává do podvědomí.“