ROZHOVOR | S medailovými vyhlídkami vyrazil skokan na lyžích Roman Koudelka na světový šampionát v letech na lyžích, který na největším můstku planety v norském Vikersundu začíná čtvrteční kvalifikací. „Lety pro mě odmalička byly zážitek,“ těší se Koudelka.
V jaké jste pohodě těsně před startem?
„Už od neděle jsem nějakej nachcípanej. Při tréninku mi to vadilo. Odraz v nohách jsem měl na sedmdesát procent, chyběla šťávička. Ale závody jsou až v pátek, do čtvrteční kvalifikace nemusím. Snad se dám do kupy.“
Povzbudily vás poslední závody na mamutím můstku v Oberstdorfu, kde jste skončil minulý víkend pátý?
„Jo, měl jsem z toho docela dobrý pocit. Nevěděl jsem, co čekat. Po Turné byly lety v Kulmu a tam to nebyla žádná sláva. Z Oberstdorfu jsem ale odjížděl spokojený. Předtím jsem na nájezdu ztrácel rychlost a brzdilo mě to. Chybu jsem odstranil. První kolo mi tam sice nesedlo, ale druhý skok byl opravdu top. Takových bych chtěl předvádět co nejvíc.“
Co očekáváte od závodů na největším můstku světa, kde se loni létalo k dvě stě padesáti metrům?
„Jsem na to zvědavej. Slyšel jsem, že trošku zkrátili hranu a trošku ji zvedli, aby se létalo výš. Evensen a Schlierenzauer sice loni létali přes dvě stě čtyřicet, ale ostatní tak daleko nelétali. Nebylo to tak zajímavé pro diváky, museli něco udělat.“
Je příjemné odjíždět na vrchol sezony ve formě?
„Moc se těším. Jsem zklamaný z toho nachlazení. Ale můj cíl je si lety užít a udělat skoky jako v Oberstdorfu. Umístění snad taky přijde. Lidem nemám co dokazovat. Když jsem uvolněnější, výsledky jsou lepší.“
Těšíte se na dlouhé lety vzduchem?
„Na to bych se hrozně rád těšil. Loni jsem si toho ale moc neužil. V druhém závodě jsem skočil sto dvacet metrů. Loni byla trochu znát i únava. Bylo to na hraně. Měli jsme lety vynechat. Ale proletět se letos třeba na dvě stě třicet by bylo něco úžasnýho.“
Snil jste o létání na mamutech jako malý?
„Pro mě to byl vždycky velký zážitek. Jezdili jsme do Harrachova se na lety občas dívat. I když jsme tam jen lyžovali na sjezdovkách, díval jsem se, když jsme kolem mamutu jeli na lanovce. Byl můj sen si tam jednou skočit. A to se mi splnilo. Je to něco výjimečného.“
Jak se dá můstek ve Vikersundu srovnat s tím v Planici, který byl největší do loňska?
„Pro mě je Planice o level výš. Je to tam pro mě nejvíc stresující. Je to starší můstek, bylo tam hodně pádů. Z Planice mám největší respekt. Vikersund je nový můstek, pro bezpečnost se udělalo hodně.“
Jak vidíte svoje šance? V individuálním závodě a možná i v týmech můžete na mistrovství světa bojovat o medaili...
„Stát se může opravdu cokoli, těžko odhadovat. Někomu může fouknout, někoho to může sfouknout. Do pátého místa bych to bral jako super výsledek. A medaile? Zůstávám nohama na zemi...“
