Skokan Roman Koudelka: Jako bych padal z bot
ROZHOVOR | Je krásný, s dopadem vyhlazeným, jako by byl vyasfaltovaný. Ale také zrádný. Na obřím můstku ve Vikersundu zažil skokan na lyžích Roman Koudelka oboje. Po soutěži jednotlivců na mistrovství světa v letech, v níž skončil jedenáctý, byl naštvaný a zklamaný vlastní přemotivovaností a chybou. Do týmové soutěže, kde byli Češi šestí, ji s trenérem vyřešil. A proletěl se až na 226,5 metru, svůj nový osobní rekord.
Někdejší šampion Andreas Goldberger popisuje lety na lyžích jako zkušenost, která se nedá s ničím porovnat. Rakouský trenér Werner Schuster je přirovnává k formuli 1 a zatáčce na trati ve Spa, kterou buď projedete úžasně, nebo vás čeká karambol.
„Hodně skokanů zvládá na nějaké úrovni můstky K-120, ale lety jsou vždycky něco výjimečného. A proto se na ně těším. Někdy mě zklamou, někdy mě potěší,“ říká o nich Roman Koudelka.
Vy jste si na mistrovství světa v letech v norském Vikersundu prožil obojí. Soutěž jednotlivců vám nevyšla podle představ, skončil jste jedenáctý. V týmové jste si pak posouval osobní rekord. Jak šampionát hodnotíte?
(pousměje se) „V jednotlivcích to byl jeden zkažený skok a hned bylo všechno v trapu. Byl jsem trochu přemotivovaný a skok se mi hodně nepovedl. To mě opravdu mrzelo. Ale v týmové soutěži jsem se snažil si skoky užít, to se mi podařilo. Nakonec z toho mám celkově dobrý dojem.“
Němec Martin Schmitt líčil, že při letech mu měknou kolena. Měl jste někdy stejný pocit?
„Tak to jsem nezažil. Snažím se spíš si skoky na mamutu užívat. Když se skok povede, je to krásné. Když ne, je to bezmoc. Trvá to déle, než skokan dopadne, a přitom ví, že už s tím nemůže nic udělat. O to je to horší. Ale v týmové soutěži jsem si zalétal. Našli jsme, kde byl v sobotu malinko problém. Trochu jsme pozměnili nájezd. Od prvního skoku už to pak docela lítalo, takže jsem byl spokojený.“
Trenér David Jiroutek popisoval, že jste si dal nohy trochu do X. Je těžké si na něco takového zvyknout?
„Moc ne. Je to velký nezvyk, ale ve zkušebním kole se mi skok vůbec nepovedl, lyže jsem měl zase trochu na hranici stejně jako v sobotu v individuálním závodě. Říkali jsme, že musíme něco změnit, tak jsme si o tom šli za buňku trochu popovídat. Hledali jsme, kde by mohla být chyba. Říkali jsme, že zkusíme na nájezdu dát kolena víc k sobě. Potom šlo všechno samo.“
Letěl jste až na vzdálenost 226,5 metru. Rakouský trenér Schuster říká, že při takových vzdálenostech už skokany vyzouvají síly z bot. Poznal jste to někdy?
„Přesně tenhle pocit jsem měl, když jsem skočil dvě stě sedmnáct metrů v pátek. Posledních dvacet, třicet metrů, jak jsem se snažil energii tahat co nejdál a nejvýš, už jsem si říkal, že letět o deset metrů dál, z boty bych vypadl. To se asi stát nemůže. Ale ten pocit skokan má. V neděli jsem ho měl ve druhém kole, byl jsem rád, že jsem dopadl.“
Jak se vám zamlouvá můstek ve Vikersundu? Dopad je tam prý jako vyasfaltovaný.
„Můstek je to opravdu pěkný, dopad je široký. Je největší. Je to krásné, když se člověk může takhle prolétnout. Ale je to hodně zrádný můstek, naopak stačí malinká chyba nebo poryv větru a už to není takové. Skokan ho má rád a na druhou stranu zase ne.“
Vítr se závody hodně mával. V pátek kvůli němu bylo zrušeno skoro odskákané kolo, v sobotu byl ze závodů také guláš. Jak přežíváte takové dlouhé dny na můstku?
„Každý se snažíme soustředit na svůj skok. Ale je to hodně dlouhé, protože být pořád připravený, zvlášť na mamutu, je hodně náročné na koncentraci. Na to jsem trochu dojel v sobotu. Ale bylo to pro všechny stejné. Doufám, že jsem se z toho poučil a nebude se mi to stávat.“
Posloucháte třeba hudbu?
„Před každým závodem už od začátku sezony poslouchám pořád stejnou muziku, mám tam mixy. Tím se snažím odreagovat. Myslet stoprocentně pořád na skoky nejde. Trochu mi to pomáhá.“
Ovlivnil podle vás vítr individuální závod hodně?
„Těm nejlepším ani extra ne, podmínky byly docela stejné. Robert Kranjec je zaslouženým šampionem, na letech vždycky patří mezi top skokany.“
