PŘÍMO ZE ŠPANĚLSKA | Finálové prokletí na světových šampionátech trvá. Snowboardkrosařka Eva Samková i na svém čtvrtém MS skončila v semifinále. Dnes v Sierra Nevadě jí pasáž s boulemi vynesla z trati, v cíli pak naštvaně odhodila své prkno. V malém finále navíc upadla a celkově skončila dvanáctá.
Co vám šlo hlavou ve chvíli, kdy jste po pokaženém semifinále své prkno odhodila v dáli?
(úsměv) „Strašně jsem se na to těšila, až tím prknem hodím. Už jsem si na to tak nějak zvykla, že prostě, když se mi to úplně nepovede, tak tím prknem hodím. Pak jsem v pohodě. Buď je to z radosti, nebo z naštvání. Trochu jsem si zařvala nahoře a šla jsem do malého finále.“
Co se stalo v semifinále? Už na startu jste trochu ztrácela a pak přišla rozhodující chyba…
„Start mě překvapil, protože mi docela vyšel podle mých pocitů, ale strašně mě překvapilo, jak moc je Nelly (Francouzka Monneová-Loccozová) přede mnou. Naštěstí jsem tu klopku nevysrabila první, nějak jsem se snažila udržet a furt jsem byla třetí, druhá. Pak jsem je tam předskočila, ale ta klopenka před boulemi mě vynesla hodně doprava.“
Co se dělo dál?
„I jsem musela, protože byla pode mnou, tak jsem skákala hodně vpravo. Ten double mi vyšel, ale menší double jsem skočila moc daleko a zachraňovala jsem dvě boule, svezlo mě to moc doprava a už jsem to nezachránila.“
Na světových šampionátech jste zase skončila v semifinále, neleze vám to nervy?
„V Kreischbergu (na minulém MS) jsem byla naštvaná víc, tady tak naštvaná nejsem, protože se mi jezdilo skvěle a bavilo mě to. Jako to semifinálko mě naštvalo, protože nevím, jestli jsem to mohla zachránit a vjet ještě do té klopky. Těžko říct, jela jsem moc vpravo, takhle jsem nikdy nejela, možná jsem do toho zbytečně moc tlačit, protože jsme postupovaly tři a bylo to v klidu. Ale pak mě nakopaly ty boule a vypadla jsem.“
Dají se čtyři šampionáty, v nichž jste skončila v malém finále, nějak porovnat?
„První dvě byl hrozný úspěch, tady byla ta klopenka měkká, já jsem to zbytečně rvala. Je to sbírání zkušeností, ale formu jsem, myslím, měla, cítila jsem se super, mnohem lépe než v kvalifikaci. V tréninkách se mi jezdilo super, beru to pozitivně.“
Co ještě za neúspěchem může stát?
„Myslím, že jsme čím dál víc vyrovnané, ukazuje se ten fyzický handicap, ten já samozřejmě mám.“
Máte chronické potíže z rameny, po minulé sezoně jste musela na operaci, hraje to roli?
„Minulý rok jsem nestihla tolik fyzického tréninku, takže se jen ukazuje, že budu muset víc makat. U mě je to hlavně o fyzičce. Je to samozřejmě o drobných dodělávkách v technice a o morálu, kdy se člověk občas bojí. Ale na startu to bylo hrozně vidět. Budu víc běhat a posilovat, budu mít ruce jako Schwarzenegger…“
Co jste říkala úspěchu krajanky Venduly Hopjákové, která postoupila do semifinále a po vašem pádu v malém finále nakonec skončila o místo nad vámi?
„To bylo skvělé, vnímala jsem to, když jsme dojely čtvrtfinále. Přesně o tom to je, je to o štěstí, ale to se ve snowboardcrossu stává. Já spadla dneska dvakrát a je super, že postoupila, že byla v top dvanáctce. Je jedenáctá, takže skvělý… Takže jsem na tom vlastně hůř než ona, to je docela sranda… (smích)“
Reprezentační trenér Marek Jelínek ještě váhá, jestli vás nasadí do pondělního týmového závodu, ale pokud budete na startu, vidíte tam šanci?
„Určitě. Je vidět, že tam nějaká šance je, že si snad Vendy konečně dokáže, že to umí jezdit. Mohla by se hecnout a projíždět to normálně jako ostatní holky. Tady se padá dost, je to docela velká šance. Zítra to má být teda docela ledové a má být hnusně, tak jsem zvědavá.“
Vidíte se ve dvojici s Hopjákovou i v boji o medailii?
„Já v to věřím. Medaili snad jo, ve zlatou bych nevěřila. Budeme se snažit, vždycky můžou ty holky popadat a já to třeba dojet.“
