Bronzová snowboardkrosařka z olympijského Pchjongčchangu Eva Samková je už zase v jednom kole, o víkendu vybojovala v La Molině vítězství v závodě Světového poháru. A v pondělí si dopřála chvilku na oslavu. V industriálních kulisách Pragovky jí zahrála její zamilovaná kapela Wohnout.
Že by to byl osud? V Soči vyhrála Samková před čtyřmi lety 16. února a letos v Pchjongčchangu na to stejné datum získala další parádní medaili.
„Nevím, jak to plánujou. Kdyby to byl osud, tak bych vyhrála, takže asi ne,“ smála se Samková včera. „Ale to datum mě trošku zafixovalo. Jelen (trenér Marek Jelínek) věděl už půl roku dopředu, kdy to máme.“
Čas pokročil. Včera od jejího bronzového korejského závodu uplynulo sedmnáct dní a pro Samkovou to bylo období naplněné akcí. Emotivní přivítání v rodném Vrchlabí, po chvilce klidu výlet do španělské La Moliny pro letošní druhý triumf ve Světovém poháru. A včera? V tréninkovém místě skateboardisty Maxima Habance v budově Pragovky, která se proměnila z továrny v umělecký prostor, na ni čekalo hudební překvapení. Wohnout…
„Docela mě to potěšilo, já je mám hrozně ráda. Po olympiádě v Soči mi darovali sedací pytel, když hráli u nás v Benecku na vesnici. A pak jsme se potkali v Gruzii, kde jsem byla na dovolené,“ líčila Samková. „Když jsem byla malá, s tátou jsme to hrozně jeli. Sej konopí, Banány. To jsme jeli strašně, furt…Ale tak Svaz českých bohémů má taky něco do sebe. V každé písničce si člověk najde něco. Osmák degu, to je tak geniální, divnej text, že je to fakt super…“
Vyklidněný večer byl pro Samkovou odměnou za první dva týdny další směny čerstvé olympijské medailistky. Před čtyřmi lety po návratu ze Soči ji jako šampionku a novou národní hrdinku humbuk zaskočil a celou další sezonu se pak hledala. Tentokrát už pozornost s přehledem zvládla.
„Bylo to víc v klidu,“ připouští Samková. „Nebyl to takový boom jako po Soči, za což jsem ráda, a už s tím umím nakládat, fungovat. Byla jsem tři dny doma, tam byl taky úplný klid.“
Minulý víkend už znovu vyrazila do boje do španělské La Moliny, kde si poradila s jednodušší tratí, kterou pořadatelé dali do kupy přes nedostatek sněhu.„Stavěl to kámoš, Čech, a musel tahat sníh dva kilometry někde ze sjezdovek, protože tam nenasněžili. Ale udělali maximum, tak to bylo super, jenom to byla změna po Koreji,“ zavzpomínala Samková.
„Ale chtělo se mi závodit, byla jsem na to připravená. Chtěla jsem, protože v sezoně jsem zas tolik závodů nezajela. Bylo hezky. Teda foukalo, ale měla jsem klid. V Čechách ho mám přeci jen míň, takže bylo hezké na týden odjet pryč.“
Po včerejším intermezzu ještě čekají Samkovou dva poslední závody sezony, první z nich v sobotu v moskevských Vrabčích (kdysi Leninských) horách. „Jsem zvědavá. Doufám, že tam nebude v březnu moc zima. Freestylisti tam měli v lednu minus třicet pět a zamrzaly jim brýle zevnitř. Má tam být minus devět, takže dobrý,“ řekla Samková.
Po konci sezony bude zvažovat další operaci bolavých ramen, ale bude mít čas i na odpočinek.
„Chtěla bych jet na dva týdny za kamarádkou do Ameriky ji pozdravit, protože jsme se dlouho neviděly,“ prozradila Samková. „Celý srpen bych chtěla být na Zélandu. Je tam juniorské mistrovství světa, tak bych chtěla juniorům pomoct a potrénovat. Byl by to trénink, ale Zéland beru vždycky i jako dovolenou. Mám to tam strašně ráda.“
