Dominik Dvořák je pilotem českého čtyřbobu, který loni na mistrovství světa vybojoval šesté místo. „Pro nás to bylo naprosto snové umístění. V Česku nemáme ani vlastní dráhu, na které bychom mohli trénovat, a náš rozpočet je naproti Američanům nebo Rusům sotva desetinový,“ říká český reprezentant. Jak se v místních podmínkách provozuje netypický sport?
Na přirovnání ke kultovnímu filmu Kokosy na sněhu jsou už zvyklí. A není divu. Český čtyřbob se svému jamajskému protějšku v mnohém skutečně podobá. Tak například i českou posádku tvoří bývalí atleti, které by nikdy ani nenapadlo, že jednou budou reprezentovat svou zemi právě v jízdě bobu.
„Boby jsou velmi specifický sport, na který je potřeba být běžecky i motoricky zdatný. Na startu musíte bob co nejrychleji roztlačit, což je závislé na tom, jak rychle dokážete běžet. Je velká výhoda, když v sobě máte sprinterskou rychlost a dokážete rychle roztočit nohy. A to jde zkrátka nejlépe atletům,“ vysvětluje specifika sportu Dominik Dvořák.
Stejně jako další členy týmu si také jeho před lety vyhlédl ve strahovské hale nynější šéf svazu bobistů a skeletonistů Martin Bohman. Když Dominika oslovil s tím, jestli by si nechtěl vyzkoušet jízdu na bobu, mladý atlet nezaváhal. Slovo dalo slovo a v roce 2012 si poprvé na vlastní kůži vyzkoušel, co jízda na nožích obnáší.
„Jel jsem tehdy jako brzdař, tedy úplně vzadu. Člověk, který nikdy nejel si jen těžko dokáže představit, co přijde. V bobu působí odstředivé síly a s člověkem to hází ze strany na stranu. Po první jízdě má většina lidí hned jasno. Buď si to zamilují anebo řeknou: do toho už nikdy nevlezu. U mě to byla ta první možnost.“
V současné době jezdí Dominik Dvořák na pozici pilota. Jeho starostí je bob ovládat a dopravit jej co nejrychleji do cíle. Kromě toho musí dbát také na bezpečnost posádky, která je ve více něž šestset kilo vážícím bobu dosahujícího rychlosti i 150 kilometrů v hodině vystavena velkému riziku.
„Nehody příliš často nemívám. Ale zrovna minulou sezonu se nám se čtyřbobem stala jedna, která byla opravdu nepříjemná. Během jízdy se mi utrhlo lanko, které tahám, když potřebuji zatočit. Bob se tak stal téměř neovladatelným. Několikrát jsme se otočili, chvílemi jeli po hlavě, a nakonec i letěli vzduchem. V cíli jsme pak byli opravdu hodně otřesení a pomlácení. Nikomu se ale naštěstí nic vážnějšího nestalo.“
Jako Martina Sáblíková
Kromě toho, že českou posádku tvoří bývalí atleti, spojuje je s filmovými kokosy na sněhu i další skutečnost. Stejně jako jamajští bobisté nemá ani posádka Dominika Dvořáka optimální podmínky pro trénování. Bobovou dráhu byste totiž v Česku hledali marně.
„Já to vždycky přirovnávám k Martině Sáblíkové. Několikanásobná olympijská vítězka a v Čechách nemá vlastní dráhu. My to máme podobně. Pokud si chceme zajezdit, vyrážíme většinou do Německa, Rakouskou nebo Švýcarska. Přes léto jsou ale stejně všechny dráhy roztáté, takže na nich nejezdí ani konkurence.“
Ačkoliv místní podmínky nejsou pro bobisty zdaleka ideální, čeští reprezentanti se i přesto snaží držet krok se světovou elitou. Když nemohou trénovat na dráze, tráví čas na Olympu - Centrum sportu ministerstva vnitra, kde využívají běžecký ovál, posilovnu a nově také bobový trenažer.
„Jsme za něj opravdu vděční. Vypadá trošku jako horská dráha, po které jezdí bob na kolečkách. Tak se dá se simulovat start. Můžeme tedy trénovat roztlačení bobu a naskočení do něj. Start je pro bobisty alfa a omega a troufám si říct, že naše posádka má jeden z nejlepších startů na světě. Zřejmě je to ale i díky tomu, že je to jediná věc, kterou tady u nás v republice můžeme trénovat.“
Šesté místo? Neuvěřitelný výsledek
A jak to vypadá s následující sezonou? I když pandemie koronaviru nevyhnula ani tomuto sportovnímu odvětví, vypadá to, že bobisté o své šampionáty nakonec nepřijdou. „Mistrovství světa se mělo konat v Americe. Kvůli pandemii se ale přesune do Altenburgu v Německu. Místní dráhu dobře známe a máme ji hodně naježděnou. Změnu místa bereme tedy trochu i jako naši výhodu.“
Právě v Altenburgu se loni podařilo českému bobu vybojovat historický výsledek. Na mistrovství světa si tu dojeli pro šesté místo, které by čeští reprezentanti rádi obhájili i letos.
„Určitě bychom byli moc rádi, kdyby se nám to šesté místo povedlo obhájit. Kdyby to bylo jakékoliv lepší umístění, budeme naprosto šťastní. Pro nás je i to šesté místo neuvěřitelné. Co si budeme povídat, jsme jeden z nejmenších týmů na světě, nemáme vlastní dráhu a náš rozpočet na sezonu je zhruba desetinový oproti jiným státům. To, s čím operujeme, by bylo pro Američany nebo Rusy směšné. Jsme opravdu takové české Kokosy na sněhu.“
