Bronzová Fernstädtová: Happy end! Cukrovka mě už nestresuje, konečně dobrá sezona
Za bronz z mistrovství světa dostane jenom 1000 eur a za závody ve Světovém poháru si dokonce platí startovné. Pro skeletonistku Annu Fernstädtovou má ale úspěch v předolympijské sezoně neocenitelnou hodnotu. Poprvé od chvíle, co se dozvěděla, že trpí cukrovkou prvního typu, se v korytě cítila pohodlně. „Kdyby mi to někdo řekl, řekla bych, že by to bylo hustý,“ usmívá se.
Po dlouhé v zimě vyrazila s přítelem do tepla. Na Bahamy, do Jižní Karolíny, do Nashvillu, poblázněného country muzikou.
„To byla pecka. Jdeš z baru do baru, všude je živá hudba. Bylo to fajn, taková pohoda,“ usmívá se Fernstädtová.
Pořádnou dovolenou si letos opravdu zasloužila. Před sezonou zhubla pět kilo, aby v závodech mohla využít těžších saní. Překonala trudné první týdny zimy, v lednu zabodovala druhým místem v závodě Světového poháru ve Winterbergu. A z březnového mistrovství světa v Lake Placid přivezla bronzovou medaili.
„Měla jsem radost, že mám konečně medaili, že jsem měla konečně dobrou sezonu. Mistrovství světa byla tečka,“ líčí Fernstädtová. „Ze začátku to bylo těžké. Měla jsem dvě blbé sezony, tím to bylo hezčí.“
Na MS jsem přes tři dny jedla čtyřikrát
Před třemi lety se těsně před olympiádou v Pekingu dozvěděla, že trpí cukrovkou prvního typu a od té doby je na misi, kterou v historii moc vrcholových sportovců nezvládlo. Nastoupila do života, v němž si v každém momentu musí hlídat, aby jí krevní cukr neskákal moc vysoko a nezatěžoval tělo, nebo aby nebyl moc nízko a nehrozilo riziko hypoglykemie.
„Tohle určitě byl happy end. Největší rozdíl byl, že jsem byla s cukrovkou klidnější. Neměla jsem z toho takové stresy,“ vysvětluje Fernstädtová. „S cukrovkou je to každý den jinak. Doktorka mi řekla, ať to tolik neřeším, že když mám cukr na závodech krátkodobě vysoký, tak to nevadí. V prvních závodech to bylo s inzulinem pokaždé trochu jinak. Ale pak už to bylo stejné, v klidu.“
Fernstädtové pomohlo, že před sezonou výrazně zhubla. Mohla si dovolit těžší saně, které jsou tak stabilnější a líp se řídí. Udržovat si váhu při cukrovce však není jednoduché. Už proto, že inzulin je anabolický hormon, po němž má tělo tendenci přibírat.
„Málo jím. Na mistrovství světa jsem přes tři dny jedla čtyřikrát. Po závodech jsem měla o kilo víc, a pak jsem si ani nemohla dát snídani. Na týmový závod jsem měla trošku nervy,“ vysvětluje Fernstädtová.
Během zimy taky zlepšila starty a obecně se ve všech směrech posunula. V pravý čas, protože už za deset měsíců ji čeká olympiáda. Ta se bude konat na nové dráze v Cortině d´Ampezzo, na níž závodníky čekají první závody na úvod nové sezony Světového poháru.
„Týden tam budeme na svěťáku, pak tam budeme dva týdny trénovat. To je všechno, co dostaneme,“ usmívá se Fernstädtová.
