Bělonožník (†91) se proletěl i na jedné lyži
Závodil na olympiádě, trénoval hvězdy Dalibora Motejlka nebo Jiřího Rašku a trvalou památkou na něho jsou ještědské můstky v Liberci.
Miloslav Bělonožník, nejstarší český olympionik a muž oddaný skoku na lyžích, zemřel v 91 letech.
Skákal ve svetru a ve vzduchu mával rukama tzv. flugstylem. V roce 1948 závodil na olympiádě ve Svatém Mořici, kde skončil šestnáctý. O sedm let později jako první československý skokan překonal stometrovou hranici - v Oberstdorfu skočil 102 a 107 metrů.
Bělonožník se jednou dokonce proletěl na jedné lyži. V roce 1955 se mu na Štrbském Plese odepnulo vázání při odrazu a ve vzduchu měl dost času přemýšlet o dopadu. „Nakonec jsem provedl to nejhorší a pěkně si natloukl,“ vzpomínal Bělonožník.
Poprvé se spustil z můstku už v šesti letech v rodné Zlaté Olešnici v Podkrkonoší.
Naposledy skočil v pětasedmdesáti, doplachtil na 24 metrů. „Skákali jsme ve šponovkách, normálním svetru, kulichu a lyže jsme měli dřevěné. Servismani neexistovali. Vždyť jsme skákali zadarmo, nejvýš jsme dostali cenu nebo diplom,“ vzpomínal Bělonožník na své skokanské časy.
Po konci závodní kariéry desítky let pomáhal českému lyžování jako trenér, funkcionář mezinárodní lyžařské federace FIS, kde pracoval jako šéf subkomise pro stavbu můstků. Podle jeho návrhu byly postaveny můstky v Liberci a ve Falunu.
„Byl to skokanský entuziasta, správný šéf. Pro skoky dělal všechno, byl dobrý člověk,“ řekl o něm slovinský trenér Vasja Bajc. „Pamatuju se, že jsme jednou v Jugoslávii přišli na můstek a stěžovali jsme si, že fouká. On říkal, že v Liberci nefouká, že tam jsou prapory jako plechový.“
Skokanské můstky na Ještědu, které Bělonožník projektoval, jsou přitom známy neustále se měnícím větrem. Jeho dílo však přetrvalo dodnes. Můstky na Ještědu po úpravách dnes patří k nelepším na světě. Loni se na nich závodilo během libereckého mistrovství světa.
„Cítil jsem, že se naplnilo mé životní dílo,“ vzpomínal Bělonožník na liberecký šampionát. „Byl jsem rád, že se to podařilo, i když zákulisí provází dohady. Musí se ale oddělit sport a to ostatní.“
„Liberecké můstky jsem měl rád,“ říká bývalý reprezentant Pavel Ploc. „Byly náročné na počasí, ale jako patnáctiletý kluk jsem tam poprvé skočil přes sto metrů a podařilo se mi tam vyhrát jeden závod Světového poháru. „Všichni skokani na něho vzpomínáme. Dožil se nádherného věku. Je ho velká škoda. Pro skok udělal nejvíc.“
