Zlatý Krpálek vzal na tiskovku syna Toníka: Dostal lízátko, zvládl to
Největší úspěch po přechodu do těžké váhy získal judista Lukáš Krpálek na ME v Tel Avivu, kde získal titul. Na tiskovce po příletu stylově slavil se synem Antonínem, kterého vzal s sebou na klín. A rodině se bude věnovat i dál. V květnu očekává dalšího potomka.
Jak jste si užil tiskovku se synem na klíně?
„Samozřejmě jsem z toho trošičku nervozní byl. Když jsme sem jeli, tak už byl trošičku unavený. Ale myslím, že to zvládl. Dostal lízátko, které tak často nemá, tak byl rád. Dělal tady trošičku neplechu, ale myslím, že jste to s ním zvládli.“ (smích)
Je pro vás hodně náročné zvládat péči o rodinu při tréninkovém a závodním programu?
„Když malému rostly zuby, nebo když ho něco bolí, tak brečí, je to náročné. Ale jinak jsem hrozně moc rád, když můžu trávit čas s ním. Když přijedu z tréninku, jdeme na zahradu, kde běháme, jezdíme na kole a různě skotačíme, pro mě je to spíš odpočinek. Já si čas s ním užívám, protože vím, že s ním nejsem tak často. Snažím se čas s ním maximálně využít.“
Jaké to bude s dvěma dětmi?
„Jiné to rozhodně bude. Už máme jedno dítě, víme, jak to chodí. Teď to bude se dvěma trošku náročnější. Tonda je docela hodnej, s ním to není tak náročné. Dvě děti to teprve ukážou. Ale myslím, že to v pohodě zvládneme, budeme si to užívat. Samozřejmě, bude to náročnější pro manželku, když budu někde v zahraničí. Ale věřím, že to zvládneme.“
Kdy se má váš druhý potomek narodit?
„Termín máme v půlce května, u porodu bych určitě chtěl být.“
Už máte jméno?
„Máme, ale zatím to nebudu zmiňovat.“
Co máte v plánu v dalších týdnech?
„V květnu bych tady měl být pro rodinu, od června mi to zase začne. Budu jezdit po kempech. Bude začínat olympijská kvalifikace, na kterou bych se chtěl maximálně připravit. Můj první turnaj by měl být v červnu na Grand Prix v Záhřebu (27. – 29. července).“
Jak těžký byl pro vás turnaj v Tel Avivu, kam jste odjížděl se spoustou zdravotních problémů?
„Zdravotně jsem na tom nebyl úplně dobře. Zdravotních problémů bylo víc. Když člověk nějaké problémy má, tak se mu s tím pere blbě. Na takovém turnaji do toho musí jít po hlavě.“
Podařilo se to?
„Nechal jsem tam všechno, do některých zápasů jsem musel jít trochu takticky. Podařilo se mi každý zápas vyhrát, mám obrovskou radost. Jsem rád, že se mi i na druhé Evropě podařilo vyhrát v této váhové kategorii medaili.“
Cítil jste bolest i během turnaje?
„Samozřejmě, když jde člověk v zápase, má v sobě adrenalin a che za každou cenu vyhrát, tolik to nevnímá. Když jsem prstem na noze, který jsem si předtím vykloubil, trošku zavadil o žíněnku, cítit to bylo. Ale naštěstí to nebylo zrnění jako v loňském roce s kotníkem, kdy jsem nemohl půl roku dělat nic. Občas mě to zabolelo, ale nebolelo tak, jak jsem si myslel.“
Jak vám bylo na stupních vítězů, kam se dostali jen borci, které jste v turnaji porazil?
(úsměv) „To mi vůbec nedošlo. Je to samozřejmě hezký pocit, když člověk porazí všechny soupeře a nakonec se sejdeme na stupních vítězů. Je vidět, že jsem šel s kvalitními lidmi.“
Přestup do těžké váhy si zatím pochvalujete?
„Já jsem samozřejmě za tenhle krok hrozně rád. V téhle váze se mi daří docela dost, na to, že jsem v ní chvilku. Z osmi závodů mám sedm medailí, to je obrovský úspěch. Pro mě je obrovská motivace v téhle váhovce dosáhnout toho, co ve stovce. Vím, že je to obrovsky těžké, na druhou stranu mám rád výzvy.“
V čem je nacházíte v těžké váze?
„Jsou přede mnou lidi, které jsem ještě neporazil, kteří dosáhli spoustu výborných výsledků a já se s nimi nikdy neutkal. Obrovská výzva je pro mě Francouz Teddy Riner, který na mistrovství Evropy nestartoval, poprvé se utkáme v září na mistrovství světa v Baku. Vím, že šance ho porazit je malá, ale nereálné to není. Je pro mě obrovská výzva to zkusit, dát do toho všechno.“
