Z plánovaného roku hojnosti se stalo bouřlivé období, které otřáslo českým sportem. Předseda České unie sportu Miroslav Jansta byl před rokem jedním ze sportovních funkcionářů obviněných v dotační kauze. „Samozřejmě doufám, že budu všech obvinění zproštěn, jelikož nejen já je považuji za absurdní,“ říká dnes. Miliarda korun. To je podle něj minimální účet, který českému sportu vystavila loňská dotační kauza. On sám byl obviněn za to, že prostřednictvím SMS zpráv lobboval o peníze pro svou organizaci.
V jakém stadiu se teď nachází vyšetřování?
„V podstatě až nyní běží první procesní úkony ve věci našeho obvinění. Skoro tři čtvrtě roku se v dané věci neprovedl žádný procesní úkon, o kterém bychom věděli.“
Mohl byste pro účel tohoto rozhovoru shrnout svoji obhajobu?
„Bohužel stále nevíme, v čem spočívala protiprávnost našeho jednání, kdy je mi kladeno za vinu, že jsem velmi důrazně informoval náměstkyni o problémech Programu pro financování střešních sportovních organizací, jehož jsem byl garantem. Za něj jsem odpovídal a požadoval po ní, aby pokřivenou situaci napravila. A že jsem na netransparentnost ministerských úředníků upozornil zrovna SMSkou, to je irelevantní. V časové nouzi to nešlo ani jinak udělat. Nikoho jsem nepoškodil, na ničí úkor ČUS nezískala peníze. Nikdo neutrpěl ani nemohl utrpět žádnou újmu. Navíc není možné, aby úředníci, kteří jezdí na drahé olympijské výlety, vytvářeli netransparentní systém a dělali si v rámci dotačních programů prakticky, co chtějí. Ať již vědomě, či z neodbornosti.“
Až tato kauza skončí, může se paradoxně stát pozitivním zlomem ve vývoji financování českého sportu?
„Pokud moje obvinění přispěje k tomu, že napříště budou dotační řízení transparentní a férová, budu v tom spatřovat alespoň jeden pozitivní moment. Samozřejmě doufám, že budu všech obvinění zproštěn, jelikož nejen já je považuji za absurdní. Pro veřejnost je kauza těžko srozumitelná a téma podvodný bafuňář je vděčné. Sport byl v očích veřejnosti kauzou poškozen, protože zpětně nebude možnost se obhájit před veřejností. Ta už má svůj názor.“
Co s tím?
„Budu bojovat za očištění sebe i ČUS a budu se ptát, kdo to celé způsobil, kdo za to nese odpovědnost. Prvotní příčinou celého příběhu je nedostatečná institucionální podpora spotu, nekompetentnost tehdejších úředníků MŠMT v oblasti legislativy a sportovních dotací a obecně kritický nedostatek pracovníků na oboru sportu. Postupy, které v případě ČUS dovedly policii k zásahu, jenom napravovaly děsivý stav přípravy přidělení, nikoliv výpočtu (nebylo podle čeho) dotací pro střešní sportovní organizace v roce 2017.“
V jakém stavu je sport rok po začátku dotační kauzy?
„Dle mého názoru sportu neublížila tak dotační kauza jako činnost některých nekvalifikovaných úředníků pod vedením bývalé ministryně Kateřiny Valachové . Financování sportu dlouhodobě svým jednáním zanedbávala a poškozovala. Sport letos extrémně dlouho čekal na státní podporu a dosud čeká na část dotací pro rok 2018. Olympiáda přinesla České republice sedm medailí, ale domácí sportoviště se vzpamatovávají ze zrušeného programu MŠMT na údržbu a provoz v roce 2017. Sport je nadále významně podfinancován, nejsou prostředky na práci trenérů, nábory mládeže, a prakticky se do sportu neinvestuje. To znamená, že se sportoviště vybydlují.“
Čím podle vás Valachová sport poškozovala?
„Paní bývalá ministryně Valachová je dle mého názoru jedním ze spoluviníků podfinancování sportu a její neodbornost a neochota řešit situaci ve sportu stojí za neutěšenou situací. Její kroky po vypuknutí aféry byly krajně alibistické, kdy kvůli své pověsti ignorovala potřeby neprofesionálních sportů a malých klubů a bez jakékoliv analýzy či auditu zastavila financování pro neprofesionální sport a malé kluby. Odsuzuji a odsuzoval jsem ale už kroky ministryně před vyšetřováním.“
Jaké konkrétně?
„Nezohlednila expertní návrhy pro vypsání programů a výpočet dotací, které si sama od sportovního prostředí vyžádala a které pracovaly s měřitelnými parametry a transparentním výpočtem. Také dodnes nechápu, proč zrušila dotační program, kterého se vyšetřování vůbec netýkalo (podpora údržby a provozu sportovišť ve vlastnictví klubů – pozn. red.). Lidsky mě hluboce rozčarovalo třeba i to, že do pozice náměstkyně pro sport prosadila svoji kamarádku Simonu Kratochvílovou , a poté, co náměstkyni policie vzala dokonce na dlouhou dobu do vazby, tak paní bývalá ministryně dělá, že ji vůbec nezná.“
Sport očekával v loňském roce výrazné navýšení podpory, místo toho se dostal do finanční krize, co tento stav způsobilo, a jak s ním sport bojoval?
„Zůstalo to jako vždy na funkcionářích sportovních klubů, trenérech a dalších osobách, které to se sportem myslí vážně a sport milují. Touto cestou bych chtěl všem dobrovolníkům poděkovat, zejména ti drží český sport. V roce 2016 jsme spolupracovali s MŠMT na podmínkách finanční podpory sportu pro rok 2017. Ministryně Valachová začala správně konzultovat se sportovním prostředím, ustanovila novou Národní radu pro sport a další poradní orgány… A pak toho všeho nechala.“
Co tím myslíte?
„Ministr financí se snažil v přípravě rozpočtu splnit příslib a sportu na rok 2017 přidat, ale pak přišlo netransparentní vypsání neinvestičních dotačních programů na rok 2017 a podivné výpočty ministerstva ve financování střešních organizací, které se zvrhly v policejní vyšetřování, zbytečné zrušení dotací pro kluby na údržbu a provoz sportovišť a zdržení administrace státní dotace na činnost klubů. A v tom zdržení se ministerstvo plácá prakticky do dnešních dnů, kdy to narovnává.“
Dá se spočítat, o kolik peněz český sport kauzou přišel? Ať už přímo nevyplacenými dotacemi nebo například ztrátami sponzorů?
„Sport v roce 2017 obdržel celkově více prostředků než v roce 2016. Otázkou je, zda nemohl peněz obdržet ještě více, když to veřejně přislíbeno to bylo. Nebyla vyplacena jedna miliarda korun, kterou MŠMT použilo pro jiné účely než pro sport, pro který byla určena. Ministerstvo paní Valachové mělo v mládeži a školství jiné priority. Nyní jsme ve stavu, že dobrovolný amatérský sport je v ohrožení. Spolky nikdo zadarmo a s plnou odpovědností za všechno dále nepovede. Z našeho průzkumu mezi 2000 sportovními kluby a jednotami vyplynulo, že 76 procent z nich postrádá dostatek prostředků na svoji činnost, což je neskutečně alarmující. Je nezbytné, aby politici a vrcholní představitelé rezortu přijali podporu sportu za jednu ze svých priorit.“
Jak kauza ovlivnila způsob lobbování za zájmy českého sportu? Musel jste politikům věc vysvětlovat? Měl jste kvůli tomu při vyjednávání ztíženou pozici?
„Z mého pohledu jsem neprovedl vůbec nic, co by bylo v rozporu s mým přesvědčením, natož s právem a s trestně-právními předpisy. Za sport budu bojovat dál, a pokud zjistím nekompetentnost ministerských úředníků či jiných osob, kteří svým jednáním poškozují sport, znovu se ozvu, znovu na to upozorním bez ohledu na to, že jsem za to obviněn. Byl jsem garantem dotačního programu pro financování střešních sportovních organizací, členem Národní rady pro sport, přičemž mi policie klade za vinu, že jsem se dozvěděl nějaké informace ohledně tohoto programu, tyto informace považoval jako garant za alarmující, a proto tedy zavolal úředníkům ministerstva a sdělil jim svůj názor. To jsem měl být loutkou či tváří z plakátu a čekat až bude pokřivený a zdeformovaný dotační titul zaštítěn mým jménem? Není co vysvětlovat.“
Do jaké míry kauzu ovlivnilo nedostatečné personální zabezpečení odboru sportu na MŠMT?
„To je zásadní problém, který přetrvává. Mám z dění pocit, že na MŠMT jsou již erudovanější úředníci než v roce 2017. To byla katastrofa, kterou ministryně Valachová buď nevyhodnotila, nebo neodbornost tolerovala. Odbor sportu měl před sebou nezvládnutelný úkol, zaměstnanců má i nyní neskutečně málo. Lidé se tam střídali v neuvěřitelném sledu. V takovém prostředí se nedá pracovat koncepčně. Jen ministrů se za poslední čtyři roky vyměnilo pět, náměstků pro sport asi šest, ředitelů odborů několik, klíčové funkce zůstávaly dlouhodobě neobsazené. Na jiných ministerstvech je na srovnatelnou agendu potřeba násobky úředníků, které má k dispozici odbor sportu.“
Jaké systémové kroky se dají udělat, aby v budoucnu rozhodovací proces při rozdělování dotací nemohl nikdo napadnout?
„Potřebujeme důstojný správně naddimenzovaný úřad, nejlépe ministerstvo, ale přijímám i národní agenturu pro sport, které nebude nikdo zasahovat do rozpočtu, když bude hořet inkluze na školách. Podle mých informací ministr Robert Plaga a vládní zmocněnec Milan Hnilička na této věci pracují.“
Je takový úřad opravdu nutný?
„Je to nezbytné, protože v legislativě ministerstvo zaspalo, tam je pro sport nejslabší článek. Dva roky se tam strkala se hlava do písku. Jen pro srovnání - ministerstvo kultury má dvanáct miliard rozpočet a obhospodařuje to vše skoro tři sta úředníků. Sport má cca šest miliard a na to vše je sotva dvacet úředníků. To se nedá zvládnout nic. Musí se vytvořit dotační programy, nebo výzvy, které budou respektovat vládní koncepci, specifickou povahu sportu a jeho praktické potřeby, nastaví se výpočty z kritérií s měřitelnými a ověřitelnými parametry, a je vymalováno. Zároveň je důležitý nastavit účinný kontrolní mechanismus. O to vše se MŠMT nyní snaží a ČUS je připravena na všem spolupracovat.“
