Martin Hašek
23. října 2021 • 12:15

Silák, kterého nezmuchláte. Nástupce Krpálka? Vím, že je jinde, říká Pochop

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dlouhých dvanáct let trvalo, než české judo opět mohlo slavit medaili z juniorského mistrovství světa. Na triumf Lukáše Krpálka z roku 2009 na šampionátu v sardinské Olbii nedávno navázal dvacetiletý Daniel Pochop. Hlavní zbraní bronzového medailisty v kategorii do 73 kilogramů je unikátní síla, na které pracuje se strongmanem Jiřím Tkadlčíkem. „Soupeř mě jen tak nechytne za krkem za flígr a nezmuchlá mě,“ usmívá se mimořádný talent.



Byla to tenkrát veselá historka. Na juniorském světovém šampionátu v Paříži si mladičký Lukáš Krpálek dopřával před finálovým bojem čaj v McDonaldu, když pro něj přiběhli kamarádi, že už je čas. Jeho soupeř už byl prohlášen za vítěze, Krpálek to ale na poslední chvíli stihl a během pár sekund protivníka vyřídil na ipon. Od té doby trvalo dvanáct let, než na Krpálka navázal další český judista.

„Zní to ještě o něco líp, než když řeknu, že jsem byl třetí na mistrovství světa,“ usmívá se Daniel Pochop. „Třetí na mistrovství světa je kde kdo. Ale když to řeknu takhle, tak to zní, že jsem skoro přepsal historii. Zapsal se někam, kam to dokázal jenom Krpoš. Všichni víme, že Krpoš je úplně někde jinde. Jestli tady někdo jako Krpoš bude za sto let, tak to bude super.“

Krpálkova legenda jistě bude udávat tón české historii juda, v nastupující generaci ale už bojují o místo jeho možní pokračovatelé. A Pochop je mezi nimi v přední řadě. Své možnosti naznačil už loňským statečným bojem na mistrovství Evropy dospělých v Praze, kde získal deváté místo. Teď přivezl světový bronz. A den po návratu ze Sardinie se hlásil ke svému siláckému guru Jiřímu Tkadlčíkovi.

DANIEL POCHOP

Narozen: 19. června 2001 (20 let)

Kategorie: lehká váha do 73 kilogramů

Největší úspěchy: 9. na ME (2020), 3. na MSJ (2021), 5. na MEJ (2020)

„Hned jsme na to vlítli. Šli jsme těžké kufry s ohradou,“ popisuje Pochop úmorná cvičení s těžkými činkami. „Pak tam má Jirka speciální zahradní kolečko, vylepšené tím, že se na něj dají nakládat kotouče. Tam jsme zatahali nějakých dvě stě osmdesát kilo…“

Pochop pochází podobně jako Krpálek z Vysočiny, od dětství získával přirozenou sílu, když chodil pomáhat do lesů okolo rodné vesničky Světnov. V judu je silová připravenost jeho trumfem, kterým moří většinou soupeřů.

„Mám názor, že každý judista musí najít svou přednost, něco, v čem je výjimečný. U něj je to tahle velká síla,“ říká Václav Sedmidubský, reprezentační trenér juniorů. „Snažím se ho v přípravě do toho pustit. Je třeba to korigovat, před závody to dělat nemůže. Je to jeho velká přednost, ale je důležité, aby zdravotně vydržel. Když zvedá takhle velké váhy, je to na jeho organismus náročné.“

Letos se Pochopovi zdravotní potíže nevyhnuly. Začátkem roku ho trápily natržené vazy v lokti, jehož stav se zhoršil při letním intenzivním tréninku v kimonu. I kvůli tomu nebyl v září na mistrovství Evropy juniorů v Lucemburku v ideální formě a vypadl v druhém kole. V Olbii byl už ale fit a zářil, vyhrál pět zápasů, porazil například Španěla Javiera Peňu, bronzového z juniorského ME. Prohrál jen s Ruunem Adrianem Sulkou, jedničkou své věkové kategorie.

„Myslím, že jsem na něj taky měl, akorát jsem nastoupil do chvatu, z kterého mě otočil na wazari, a už jsem to nestihnul dohnat,“ lituje Pochop.

Na bronzovém šampionátu přitom soupeře nedrtil jenom fyzickou převahou, ale dařily se mu taky nástupy do chvatů.

Daniel Pochop na tréninku s Jiřím Tkadlčíkem
Daniel Pochop na tréninku s Jiřím Tkadlčíkem

„Převedl tam zatím nejlepší výkon v kariéře. Bronzovou medaili získal zaslouženě,“ chválí Sedmidubský. „Hodně spoléhá na svoji sílu, ale ani technicky na tom není špatně. Na mistrovství světa se dokázal prokázat šesti různými technikami. To je výborný předpoklad, síla mu pomáhá, aby se do chvatů dostával.“

Pochop je zároveň pro soupeře těžkým soupeřem k poražení. Díky své síle velmi dobře zvládá tzv. kumikatu, boj o úchop, který je klíčový. Ve vyčerpávající přetahované v postoji málokdy dovolí soupeři připravit si chvat. „Úchop je velmi důležitý. Pokud se dobře nechytíme, nemáme z toho šanci hodit. Mám silná záda. Když to řeknu laicky, soupeř mě jen tak nechytne za krkem za flígr a nezmuchlá mě,“ říká Pochop. „Furt jsem narovnaný, což je taky důležité. Síla se nejvíc projevuje v úchopu a pak i na zemi.“

Juniorský bronz teď bude pro Pochopa vstupenkou do seniorské kategorie, kde se začne prát v příští sezoně. A v ní už se rozeběhne boj o olympiádu v Paříži 2024.

„Medaile na mistrovství světa v juniorské kategorii už je veliký úspěch, není to náhoda. Měl by se zařadit do boje o olympijskou kvalifikaci,“ věří Sedmbidubský. „Přechod k seniorům bývá hodně těžký, junioři mají většinou problémy se silou, což u něj problém nebude. Zkušenostmi jsou ale závodníci na okruhu vepředu. Bude to pro něj hodně těžké. V judu to není o jednom, dvou turnajích. Je potřeba toho odjezdit víc, závodník roste zápasy.“

Cesta mezi dospělou špičku může Pochopovi chvíli trvat. To ale nebrání olympijským snům o Paříži.

„Nebudu kecat, že o tom nesním,“ usmívá se. „Do Paříže bych hrozně rád jel. Uvidíme, snad se to povede. Kvalifikace začíná příští rok v květnu, doufám, že tímhle jsem si dost otevřel dveře.“

CO O NĚM NEVÍTE

FOTBAL NA ROZCVIČKU
„Baví mě skoro každý sport. Na Folimance hrajeme dennodenně fotbal, jakmile nemáme při rozcvičce fotbal, jako by trénink nebyl. Pravidelně dáváme každý den na rozehřátí deset minut.“

RAP
„Hudbu poslouchám v autě, na závodech. Mám rád rap. Ale poslouchám všechno kromě metalu, rocku, to úplně nevyhledávám.“

DOMA
„Mám velice rád filmy, s přítelkyní na ně koukáme každý večer. Ale mám rád i sport, kolikrát dostávám cérez, že koukám jenom na něj.“

JÍZDA
„Ne že bych zvládl poskládat auto, ale rád sednu do auta, rád se projedu. Dokážu zhodnotit, které auto je hezké. Mám čtyřkového bavoráka, to je docela fajn…“

MALÁ VÍTĚZSTVÍ
„S kamarády si rád zajdu večer zahrát bowling nebo kulec, kde to je napjatý, protože rád vyhrávám. Jakmile nevyhraju, tak je zle…“

Krpálkovi jsem se neubránil

Judo je umění jemné cesty, DANIEL POCHOP do něj ale přidává pořádnou sílu. Nabušené svaly jsou jeho trumfem, který soupeřům bere vzduch. Ukázalo se to i na juniorském mistrovství světa, z kterého si z Olbie přivezl bronz.

Jak zpětně šampionát hodnotíte?
„Cítil jsem, že jsem byl na závodech úplně jiný. Už co se týče sebevědomí. První zápasy mám horší, jsem takový dieselový motor. Než se rozjedu, tak to trvá. Po prvním zápase jsem se cítil skvěle, fyzička byla, síla byla taky obrovská. Pak už to jelo jak po másle. Neměl jsem trému, přišlo mi to, jako kdybych nebyl na mistrovství světa. Jako kdybych byl na tréninku a točil jednoho soupeře za druhým.“

Hned po MS jste se hlásil v posilovně u vašeho guru Jiřího Tkadlčíka. Potřebujete dřinu v posilovně k životu?
„Většinou jo. Když nemáme přímo před závody, tak jedu svoje tréninky, kde zvedám těžké váhy. Trenér mi k tomu dává i prostor. Jsem asi jediný, na koho tohle platí, nechává mi volnou ruku. Před závody to musím vynechat.“

Nebojíte se, že tělo nápor nevydrží?
„Já všechno jedu, jak to cítím. Mám obecně rád posilování, mám rád fitness, zvedání těžkých vah. Když mám jeden den chuť, zvednu si těžkou váhu. Když jsem unavenější, jdu, zapumpuju si jako kulturista. Poslouchám svoje tělo. Cvičím už dlouho, jedu, jak to cítím.“

Dostal jste už nabídku na závod v kulturistice?
„Ne. Určitě by to nehrozilo. Mám to rád, ale určitě bych na prkna nevlezl.“ (směje se)

Jak moc vám síla v judu pomáhá?
„Síla je první věc, druhá věc je umět tu sílu využít. Je důležité mít surovou sílu. Třeba Jirka Tkadlčík je několikanásobně silnější, na mrtvolu udrží tři sta padesát kilo bez trhaček. Ale jakmile se chytí kimona, tak já udělám takhle a prostě ho vytrhnu. Je důležité skloubit techniku a sílu dohromady. A pak je důležitá psychika. Kolikrát se mi stává, že mě soupeř při tréninku vyháže, na závodech nastoupíme proti sobě a já ho do dvou minut smáznu.“

Se svaly se hůř hubne do váhy, jak s tím bojujete?
„Hubnu do sedmdesáti tří kilo, moje normální váha se pohybuje kolem sedmdesáti devíti. Musím říct, že na mistrovství světa jsem to vychytal. Když jsme tam přijeli, řekl jsem trenérovi, že mi zbývá poslední kilo. Udivilo ho to. Protože když hubnu, tak jsem, jako když vezmete houbičku na mytí nádobí. Vypadám, jako když tu houbu nacucanou vodou vymáčknete. Okamžitě mi spadnou ruce, propadnou se tváře, je to prý na mně hrozně moc vidět. Asi jsem to udělal o něco líp.“

Byl jste se někdy potahat i s Lukášem Krpálkem?
„Jo, na zemi. (směje se, protože tam je Krpálek nejsilnější) Pětkrát na mě udělal úplně stejnou techniku, ani jednou jsem se neubránil, přestože jsem věděl, že ji bude dělat. On je tak silný a má to tak najeté, že jsem nebyl schopný se tomu ubránit.“

Od Krpálka vás dělí celá sportovní generace. Jak jste ho vnímal, když jste vyrůstal?
„V Praze na Podviňáku jsem se byl kolikrát na jeho závody podívat. Krpoše si pamatuju, nikdy mě nenapadlo, že se dostanu do takové fáze, že s ním budu chodit na trénink, zdravit se s ním ahoj. Dřív jsem si to hrozně přál, teď mi to v podstatě přijde normální.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud