Sportovní nebe 2022: okradený mistr, český velikán, mistr přímáků i Pelé

Těsně před startem zimních olympijských her v Pekingu zasáhla české rychlobruslení zpráva o úmrtí Jiřího Kyncla. „Pro nás bude vždycky legendou. Zásadně ovlivnil mou kariéru,“ řekla Martina Sáblíková. Kyncl pocházel ze Svratky na Vysočině, kde se vypracoval v reprezentanta a průkopníka nové éry českého rychlobruslení. Od roku 1986 začal objíždět závody Světového poháru, cestoval přitom v obytné avii a trénoval v amatérských podmínkách. Až rok před olympiádou v Calgary se stal sportovcem na plný úvazek. V Kanadě se objevil jako první československý rychlobruslař na ZOH od roku 1964. V Albertville už svěřenec trenéra Petra Nováka závodil i s mladším parťákem Jiřím Musilem. Kyncl zemřel poslední lednový den tohoto roku na selhání srdce ve věku 59 let.

Jiří Kyncl zemřel ve věku 59 let. • Foto Archív

Letos odešli oba zlatí medailisté z LOH v Montrealu 1976. Sportovní střelec Josef Panáček se zapsal do kronik vítězným rozstřelem v disciplíně skeet. Rodák ze Starého Města se svému sportu začal věnovat až ve třiceti letech a kromě překvapivého olympijského triumfu vyhrál i mistrovství Evropy. Zemřel ve věku 84 let a na Slovácko se za ním přijeli naposledy rozloučit další významní reprezentanti. „Je to velká osobnost našeho střeleckého sportu. Už jen způsob, jakým zvítězil v Montrealu při rozstřelu, je obdivuhodný,“ řekl Petr Hrdlička. Několik dnů před Vánoci zaklepal na nebeskou bránu i druhý zlatý hrdina z Kanady. Dráhový cyklista Anton Tkáč triumfoval ve sprintu. Jako nenasazený přešel přes všechny soupeře až do finále. V něm si po třech strhujících jízdách poradil i s Francouzem Danielem Morelonem, největším favoritem a svým dávným vzorem. V královské disciplíně sprintu se Tkáč stal i dvakrát mistrem světa. Druhý muž ankety o slovenského sportovce 20. století na podzim podstoupil operaci srdce, ale jeho zdravotní stav se dál zhoršoval. Zemřel ve věku 71 let.

V březnu přišel český motokros o svou legendu. Jaroslava Falta patřil v 70. a 80. letech minulého století s motocyklem ČZ ke světové špičce a byl zvolen motokrosařem století, ve věku 71 let mu selhalo srdce. Rumburský rodák se v letech 1971 až 1982 v mistrovství světa v kubatuře do 250 ccm osmkrát umístil v první desítce a vyhrál čtyři Velké ceny. V roce 1974 vybojoval titul mistra světa, o který ale politickými triky v zákulisí přišel a šampionem se stal sovětský reprezentant Gennadij Mojsejev. Faltu se v posledním závodu vyrovnané sezony snažili sovětští jezdci různými způsoby zbrzdit, přesto i díky vítězství v závěrečné rozjížďce dokázal získat potřebné body k titulu. Po závodu na něj sovětská výprava podala protest za předčasný start a jury jej těsným poměrem přijala. Falta byl penalizován a spadl z prvního na osmé místo. Na pozdějším kongresu FIM čs. funkcionáři projednávání sporného bodu stáhli z programu. Falta v roce 2020 obdržel státní vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana. „Medaile je oceněním za moji celoživotní sportovní kariéru a úspěchy, kterých jsem jako československý reprezentant na českém stroji ČZ dosáhl a propagoval jimi i svoji vlast. Děkuji za ně,“ uvedl tehdy.

Jaroslav Falta se synem Jaroslavem v roce 2001 • Foto LEGNER JAROSLAV / Sport

V květnu se sportovní svět naposledy rozloučil s vítězem ankety Český basketbalista 20. století a prvním Čechem uvedeným do Síně slávy FIBA. Jiří Zídek starší podlehl dlouhé nemoci ve věku 78 let. Na vrcholové úrovni hrál v letech 1962 až 1979 a patřil k jedněm z nejlepších pivotů své doby. S československou reprezentací získal stříbro a bronz na mistrovství Evropy. Pražský rodák startoval na šesti evropských a dvou světových šampionátech, v roce 1972 dosáhl s týmem na olympiádě v Mnichově na osmé místo. „Odešel opravdový velikán, jenž už navždy zůstane jednou z nejvýznamnějších basketbalových osobností,“ uvedla česká basketbalová federace. V dresu Slavie VŠ Praha se hráč s přezdívkou Andrej stal sedmkrát mistrem ligy a v roce 1965 hrál finále Poháru mistrů evropských zemí. Dvakrát byl zvolen nejlepším československým basketbalistou a drží ligový střelecký rekord. Po hráčské kariéře působil jako trenér.

Jiří Zídek starší a prezident Václav Klaus • Foto Sport: Jan Hrouda

Psal se 12. listopad, když legendární Švéd Börje Salming prožíval na ploše arény v Torontu chvíle plné emocí. „Börje! Börje!“ skandovala zaplněná hala. Bylo to loučení slavného hokejisty, který trpěl amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) a zemřel o 12 dní později ve věku 71 let. Salming se stal první evropskou hvězdou NHL v době, kdy v lize téměř výhradně působili pouze kanadští a američtí hráči. Do Toronta dorazil jako hokejová kuriozita, ale objevili v něm skrytý poklad. Dnes visí jeho číslo 21 pod střechou haly, před ní má sochu vedle dalších velikánů. Stal se pilířem obrany a miláčkem tribun. Stanley Cup ve výčtu jeho úspěchů schází, ale šestkrát byl vybrán do prvního nebo druhého all-star týmu ligy, čtyřikrát patřil mezi finalisty Norris Trophy. V roce 1979 si zahrál za výběr soutěže v Challenge Cupu proti SSSR.

Börje Salming naposledy na veřejnosti v Torontu • Foto ČTK / AP / Christopher Katsarov

V závěru letošního roku odešel i tenisový guru, který sršel temperamentem a charismatem. Zakladatel nejslavnější akademie, kouč řady světových jedniček Nick Bollettieri zemřel ve věku 91 let. I když se člen tenisové Síně slávy nikdy nestal profesionálním hráčem, důvěřovaly mu hvězdy v čele s Andrem Agassim nebo Serenou Williamsovou. „Nick byl tenisový mág a velice silná osobnost,“ vzpomínal na legendu bývalý trenér Jan Kukal. Bollettieri se narodil v New Yorku do rodiny italských imigrantů, byl trenérem od 50. let. Nikdy nepatřil mezi profesionální hráče, v roce 1978 založil akademii v Bradentonu. „Stal se unikátní inspirací pro všechny tatínky na celém světě, že i netenista může mít takové obrovské úspěchy,“ upozornil Jan Kukal. Základem slavné floridské akademie byla disciplína. Tu měl Bollettieri zažranou pod kůží díky armádě, kde působil jako parašutista. Trenérský guru rád jezdil do Česka a v tenisovém klub na Zbraslavi se cítil jako doma.

Nick Bolletieri a Andre Agassi • Foto Profimedia

Stal se hvězdou italské soutěže a miláčkem milionů fotbalových fanoušků – nejen díky tomu, jak skvěle zahrával přímé kopy. Siniša Mihajlovič zemřel v prosinci ve věku 53 let, více než tři roky bojoval s leukémií. „Jeho ryzí třída jako fotbalisty i trenéra, jeho síla a lidskost byly vždy vzorem, zůstane po něm v italském i světovém fotbale nenahraditelná prázdnota,“ uvedli zástupci italské ligy. „Sbohem šéfe, budeš navždy v našich srdcích,“ tweetovala Boloňa. „Nebe získalo další legendu. Budeš tu bolestně chybět,“ napsal AC Milán. Se soustrastným vzkazem se přidaly i další kluby, v nichž působil, jako Fiorentina či FC Turín. Na poslední cestu Mihajloviče vyprovodily slavné osobnosti italského fotbalu, s nímž je Srb spjatý nejvíce. Vždyť také dodnes drží rekord Serie A v počtu gólů z přímých kopů (28), a to hrál na postu obránce. „Sbohem, Sinišo!“ vzkázali mu bývalí parťáci Roberto Mancini, Francesco Totti či krajan Dejan Stankovič.

Největší z největších, pro mnohé zosobnění fenoménu jménem fotbal. Ačkoliv se smutná zpráva čekala, odchod Edsona Arantese do Nascimento, známého jako Pelé, rozesmutnila před Silvestrem celý svět. Výstavně hlavičkoval, nedostižně střílel i přihrával. Viděl to, co jiní neviděli, uměl to, co jiní ne. Třikrát s Brazílií ovládl světový šampionát, poprvé ještě jako teenager v 17 letech. Těch malých i větších kluků, kteří k němu napříč generacemi shlíželi a chtěli být jako on… „Hrál hru, ke které se přiblížilo jen pár vyvolených. Možná nás opustil, ale navždy bude mít fotbalovou nesmrtelnost,“ pronesl v kondolenci někdejší vynikající útočník Gary Lineker. „Fotbalový král nás opustil, ale jeho odkaz nebude nikdy zapomenut,“ doplnil současný fenomén Kylian Mbappé.