Sázka na bizár a hra se zdravím účastníků. Tak lze mluvit o fackované, kterou od začátku roku organizuje v Americe Dana White, prezident UFC, a brzy se má uskutečnit turnaj v této disciplíně i v Česku pod značkou RedFace. Tento druh „zábavy“ se však nelíbí nejen profesionálním sportovcům, ale hlavně lékařům. „Je to, jako byste hráli ruskou ruletu za peníze a čekali, kdy na vás vyjde patrona,“ říká Mikuláš Vachek, neurochirurg z fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Soupeři se postaví proti sobě, hodí si mincí, a plesk! Přesně tak probíhá fackovaná. Když nerozhodne první úder, pokračuje se dál, až jeden druhého konečně uzemní. Většinou se „závodí“ na tři až pět kol.
„Na zápas trénujete. Nejenom údery, ale i přijímání a taky fyzičku. Ale tady může přijít kdokoliv. Co to je pak za sport? Jak se to trénuje? Jako že se necháte mlátit,“ uvažuje Petr Ondruš, zkušený bývalý MMA bojovník a kickboxer. „Sport to prostě není. A možná zranění jsou daleko nebezpečnější než v bojových sportech, protože nemáte obranu, jen zavřete oči a držíte. Úder do hlavy dostanete vždycky. A kolik za večer, třeba i deset. To ale kolikrát v zápase neinkasujete.“
Za pravdu profesionálovi ringu dává i doktor Pavel Holeka, respektovaný chirurg a traumatolog, který sám deset let trénoval thajský box a K1.
„Já bych si to principiálně mezi sporty nedovolil zařadit. Každý sportovec, ať už žokej, fotbalista nebo bojovník, prochází nějakou přípravou, která má určitý postup. A vrchol spočívá v utkání na hřišti nebo v kleci. Kdežto fackovaná… Tam účastník může přijít de facto z ulice.“
Velký hazard
Mnoho účastníků bizarního „vyměňování facek“ si nejspíš ani neuvědomuje, jak velkému nebezpečí se tím vystaví.
„Riziko tkví v tom, že nemáte aktivní obranu, a energie se přenáší na celý pohybový aparát. Může dojít k různému poranění mozkové tkáně. Zlomenině očnice, poranění krční páteře a tak dále,“ vyjmenovává Holeka. „Mikrotraumata se nasčítávají. Když to zjednoduším, nikdo do té hlavy nevidí. Čím méně nekontrolovaných otřesů, tím lépe.“
Ten, kdo je zrovna v roli „příjemce úderu“, dostává navíc za bedra molitanovou tyč, aby měl lokty za zády. Ani to není dobré pro samotný nekontrolovaný pád.
„Tím, že má dotyčný ruce za sebou, automaticky vypojuje krční svaly a tím obrovským způsobem trpí krční páteř,“ říká traumatolog. „Když je člověk při vědomí, má pád nějakou charakteristiku. Pokud při vědomí není, obranné mechanizmy vymizí.“
Vítězové těchto klání mají často až hrůzně oteklou část hlavy, což je prakticky projev obrany organismu.
„Dochází k podkožnímu krvácení. Masivní otok může utlačit nervy, cévy a tak dál. A také se může do určité míry i odseparovat od pevné kostěné tkáně podkoží. Tomu se říká podkožní emfyzém, což znamená, že se v tom prostoru objeví vzduch, vzduchová bublina, taková drobná vzduchová kapsa. Což tedy není dominantně na tvářích, ale může to být spíše na lebce,“ vysvětluje Holeka. „A co se týká samotného otoku, tělo se vlastně brání, říká tím, že je něco v nepořádku. Jako když si zvrtnete kotník, oteče vám, tak logicky už nejdete další den hrát fotbal.“
Mozek v nebezpečí
„Je to naprostá šílenost,“ říká o fackované i neurochirurg Mikuláš Vachek z Fakultní nemocnice Hradec Králové. „Tohle není žádný bojový sport. Jenom boj o přežití, kdo dá větší ránu a toho druhého uzemní tím, že mu vlastně mozek poškodí. Jiný cíl tam není. Vyhrává ten, kdo vydrží déle stát.“
A co se děje při tvrdém úderu na hlavu s mozkem? „Buď dojde k přímému nárazu na lebku, který vede k otřesu mozku v přímém směru, podobně jako když v autě narazíte hlavou po prudkém zabrzdění. Hlava letí dopředu, pak zpátky, jak se odrazí tělo od bezpečnostního pásu nebo airbagu,“ vysvětluje Vachek.
„Mozek je vlastně těleso plovoucí v tekutině. Je obalen mozkovými plenami a mozkomíšním mokem, které ho chrání, tlumí. Ale zároveň je tam jakási vůle, a mozek se v lebce může pohybovat, působí na něj tedy i rotační síly. Při jakémkoliv nárazu hlavy může dojít k pohmoždění mozkové tkáně.“
Svou roli pak hraje také to, že mozek je tvořen šedou hmotou a bílou hmotou, které mají jinou hustotu a při rotaci se pohybují jinou rychlostí, čímž může dojít k přerušení výběžků neuronů.
„Když je to masivnější, tak dojde na takzvané difúzní axonální poranění, což zjednodušeně znamená, že došlo k přetrhání jemných mozkových vláken. Rozsah těchto škod potom určuje závažnost následků. Pacient pak může skončit i v dlouhodobém kómatu,“ přibližuje neurochirurg.
Navíc je stále „ve hře“ další nebezpečí. Po úderu může dojít k poranění mozku, které se hned nepozná. Například krvácení se někdy projeví až za určitou dobu. Třeba za hodinu, nebo až druhý den. Jde o to, jakého je původu a jak je masivní.
Tvrdý úder na hlavu není rizikem pouze pro mozek. Může dojít také ke zhmoždění mozkových nervů včetně toho nejdůležitějšího, zrakového, ať už přímým poraněním, nebo druhotně. Například při zlomení očnice, kdy fragmenty mohou poranit okohybné svaly a nervy nebo samotný oční nerv.
Při silném úderu do obličeje významně utrpí i krční páteř. Což může vést až k ochrnutí dotyčného.
„Je to, jako byste hrál ruskou ruletu za peníze a čekal, kdy na vás vyjde patrona. V tomto případě může být taky jedna facka fatální. A nevíte, která to bude. Nemusí to být žádná, ale taky klidně hned ta první,“ dodává Vachek.
Očima lékaře: Falešný pocit bezpečí
„Organizace, které taková ‚utkání‘ pořádají, se snaží budit dojem, že mají vše pod kontrolou a pravidla nastavená tak, aby nedošlo k neštěstí. Za mě je to naprosto mylné. Snaží se jen v laicích vyvolat falešný pocit bezpečí. Když například uvedou, že účastník nebude připuštěn, pokud nebude mít CT vyšetření… To je stejné, jako byste řekli cyklistům, že nesmí závodit, pokud nebudou mít před závodem rentgen nohou. Naprosto irelevantní, ze strany organizátorů zcela alibistické. Na CT jen uvidíte, že je člověk bez akutního poranění. Ale třeba drobné cévní malformace nebo poranění neodhalí. Na CT se neprojeví změny, pokud nedošlo k hlubšímu poškození. Musela by se dělat magnetická rezonance. To, že budou mít všichni CT, je za mě v podstatě jen zbytečné ozařování těch zápasníků… No zápasníků, těch bláznů, co se k tomu upíšou.“
Mikuláš Vachek, neurochirurg Fakultní nemocnice Hradec Králové
Co se stane při knockoutu
Knockoutem dojde vlastně k „vypnutí“ mozku. Funkčně se dočasně zablokují mozková centra pro bdění, což je vyvoláno jejich abnormním otřesem. Člověk upadá do bezvědomí, po znovunabytí vědomí si zpravidla na událost nepamatuje.
Mozek neregeneruje
Struktury mozkové tkáně, na rozdíl od periferních nervů, neregenerují. Sice po úrazech nám velmi pomáhá rehabilitace a u dětí jistá plasticita mozkové tkáně, ale u dospělých je poranění nervové tkáně vždy spojeno s nějakým trvalým postižením. Je-li poraněna mícha, tam je to s návratem funkce ještě složitější.
