Berdychova prohra s Tsongou? Krok zpátky, který nemusí tolik bolet
Na úsvitu Roland Garros se Tomáš Berdych ohradil: nevkládejte mi do úst, že to tady zrovna nemiluju. Pak sakroval, kolik je na kurtech antuky a míče špatné skáčou. Že musí vyplétat rakety na o čtyři kilogramy menší tuhost než obvykle, jak tupé tenisáky neletí. A že je zima jak v lednici. V neděli proti Tsongovi mu z ocelově šedé oblohy ještě pěkně zapršelo.
Měl pravdu, podmínky vládnoucí při letošním Roland Garros byly jak dělané, aby sabotovaly jeho tenis. Na to se ale vymlouvat nemůže (a ani to neudělal). Jestli je na světě druhý tenista, jenž hraje podobným stylem a mohl by si rovněž stěžovat, je jím právě Tsonga. Ten ale dokázal předvést alespoň solidní výkon, který na českého tenistu stačil. Berdych ukázal jen soužení a také to nezastíral.
Buďme ale spravedliví. Když odhlédneme od letošních proher s hráči top 10, z nichž některé byly až příliš hladké, vybral si první špatný den sezony. Na svém nejhorším grandslamu, na kurtu, kde byl zatím pokaždé bit. Historicky vzato, nelze se zase tak moc divit. Prostě předvedl Tomáše Berdycha, pokud chcete. Tenhle koloběh velkých očekávání a následných zklamání, jež připravuje fanouškům, k němu už prostě patří.
Nezapomínejte ale, že jde o borce, který svými letošními výkony donutil prohlásit Martinu Navrátilovou, že jednou grandslam vyhraje. Že Berdycha ještě letos čekají dva turnaje velké čtyřky, na nichž hrává skvěle. Wimbledon i US Open mu jdou rychlými povrchy na ruku, pokud nepovolí, může předvést velké věci. Berdych je perfekcionista a ke zlaté ráně potřebuje, aby se mu vše sešlo. Aby po dva týdny předváděl výkony, jež budou gradovat za hranice jeho možností. Tím, jakou sezonu letos hraje, se čím dál víc blíží.
Nedělní bezkrevný pád s Tsongou byl krokem zpět. To však nic nemění na tom, že jde po nadějné cestě. A že krach v neoblíbené Paříži (zvlášť letos) bolí méně než v Melbourne, Londýně či New Yorku.
