Jan Jaroch
3. června 2023 • 04:40

Pravda o prize money v tenise: imaginární peníze, nezbude ani půlka

Autor: Jan Jaroch, inf
Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Královsky placená práce, to je tenis, zvlášť ten grandslamový. Jen za nástup do hlavní soutěže Roland Garros máte letos jistých 1,6 milionu korun, za vyhraný zápas 2,3 miliony, za dva ještě o milion víc. Šampioni Paříže sklidí 54 milionů korun. Francouzský turnaj, stejně jako každý jiný, se chlubí vysokými odměnami pro své herce. Čísla předkládaná veřejnosti jsou však virtuální. Tenistovi nezbude ani půlka z výdělku.



Jejich odměny jsou věcí veřejnou, stačí párkrát kliknout a zjistíte, kolik si Karolína Plíšková vydělala při Australian Open či Petra Kvitová v Miami. Horentní grandslamové sumy vysoko přesahující roční plat běžného smrtelníka budí závist, jejich uvádění však často ženám a mužům s raketou nepřijde fér. Proč? Neodpovídají realitě.

„Vysvětluju to spoustě lidí. Přečtou si jen ty nezdaněné částky, ale já takový obnos v životě nedostanu. Ani z vlaku ho nevidím,“ říká Karolína Plíšková. „Z prize money vám zbude tak mezi třetinou a polovinou, záleží na destinaci, kde se turnaj koná,“ vykládá jeden z insiderů. Deník Sport a web iSport.cz přináší po konzultacích s lidmi z tenisového prostředí náhled, jak systém funguje.

Daně požerou zdaleka největší kus. Tenisté daní odměny v zemi, kde si je vydělali. Roland Garros ve Francii, Wimbledon ve Velké Birtánii a tak dále. Po započtení této daně je česká daňová povinnost zpravidla nulová. Proč tedy někteří stále oficiálně sídlí v daňových rájích jako Monako či Dubaj? Šetří tím nezanedbatelné částky na sociálním a zdravotním pojištění, výměnou za to si naopak musí v Česku připlácet na zdravotní péči a důchod budou mít minimální. Stále však jde o „obchod“, který se vyplatí.

Jak fungují daně na turnajích? Závisí na tom, jak jste úspěšní a kolik vyděláte, protože ve většině zemí je progresivní daň. Čím vyšší příjem, tím vyšší procento na odvodu. Ve Francii necháte průměrně asi 30 procent, ale například Lucie Šafářová zavzpomínala, že za finále Roland Garros 2015 jí francouzský stát strhl z odměny dobrých 60 procent. V Austrálii je základní sazba rovněž lehce přes 30 procent, pokud se však dostanete s příjmem nad 180 000 australských dolarů, už šplhá na 45 procent. Na US Open platíte federální daň 30 procent a k tomu státu New York dalších zhruba 10 procent.

Samostatnou kapitolou je pak Wimbledon, nejlépe placený turnaj světa. V Británii odvedete 45 procent a ještě k tomu po vás chtějí díl z reklamních smluv. Proto legendární sprinter Usain Bolt nerad běhal na ostrovech, proto se Rafael Nadal dřív zdráhal nastupovat na turnaji v londýnském Queensu.

Tenisté jsou solitéři, podnikatelé s vlastním umem. Fotbalista podepíše smlouvu a má garantován plat bez ohledu na to, zda hraje či je zraněný. Tenista se musí týden co týden otáčet, aby si vydělal. Je jako firma, která se pokouší generovat zisk. A k tomu patří i nemalé investice a provozní náklady.

Například do tenisových trenérů. Záleží na smlouvě, ale jejich gáže se obyčejně skládá z fixní částky, zhruba šesti až osmi procent z prize money očištěných od daní a nákladů, další bonus je za umístění na žebříčku. Například Michal Hrdlička, manžel a manažer Karolíny Plíškové, o kouči Sashovi Bajinovi prohlásil, že míval minimální pevnou částku a o to víc byl zainteresovaný na provizích z prize money, jelikož KP tolik věřil.

Týmy jsou dnes ale mnohohlavé, patří do nich také kondiční trenér, fyzioterapeut. Měsíční gáže kondičáků se podle lidí znalých prostředí pohybuje zhruba v rozmezí dvou až čtyř tisíc eur. Fyzioterapeuti jsou na tom podobně, nebývají využívání ale po celý rok.

Dalším nákladem je plat agentuře, která vás zastupuje a bez níž už v tenisovém byznysu nelze fungovat. Té odvedete třeba až deset procent z očištěných prize money. A pak tu jsou hotely pro sportovce a jeho tým, byť některé turnaje nabízí plnou „hospitality“ a grandslamy hráčům vyplácí denní diety na jídlo a ubytování.

Významnou částku požerou i letenky. Do dalekých destinací do sebe hráč zainvestuje, letí byznys třídou a ne economy, aby měl tělo co nejméně rozlámané a připravené k výkonu. Letenky platí i pro celý svůj tým. Kolotoč cestování je v podstatě daný. V lednu Austrálie, pak Dubaj a Dauhá, následuje Indian Wells s Miami, antuková a travnatá sezona po Evropě, přes léto americké betony a na podzim Asie. I když sbíráte míle a máte kupu výhod i slev, jde tenhle náklad do milionů korun.

Ani vše zmíněné nezpochybňuje, že tenis má pro ty nejlepší, kteří dosáhnou na grandslamy, zlaté dno. Není však tak blyštivé, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Vstoupit do diskuse
1
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud