PŘÍMO Z NEW YORKU | V šestém zápase na US Open dospěla jízda Karolíny Muchové ke konci. Unavená česká kvalifikantka a senzační přemožitelka wimbledonské šampionky Garbině Muguruzaové ztroskotala na pestré hře Australanky Ashleigh Bartyové (3:6, 4:6). Za sebou má však přelomový turnaj, jenž posunul její kariéru do nových dimenzí.
V zápase jste vyrobila 38 nevynucených chyb. Měla jste problém zaměřit kurt?
„Lítalo to všude možně. Nebyl to ode mě nejlepší výkon. Musím pochválit i soupeřku, která trefila některé neskutečné balóny. Ale já nepředvedla úplně nejlepší tenis. Byla jsem unavená, nohy už mi nešly. Hlava taky nefungovala. Když mi dala šanci, nevyužila jsem ji.“
Potvrdit velké vítězství bývá nejtěžší. Byl na vás velký nápor po triumfu nad Muguruzaovou?
„To bych neřekla. Spíš fyzicky to na mě všechno padlo. Bylo toho dost. Nejsem stroj, už mě všechno pobolívá.“
V koncovce utkání jste snížila z 1:5 na 4:5. Větřila jste šanci?
„Myslím, že s tím šlo ještě něco udělat. Dávala mi hodně šancí, kterých jsem se mohla chytnout. Bohužel v posledním gamu jsem udělala dvě lehké chyby hned na začátku a s tím se proti tak dobré hráčce vyhrát nedá.“
Původně jste měli nastoupit na Grandstandu, třetím největším stadionu v areálu. Tam se ale utkání protahovala, tak vás přeložili na kurt č. 5. Byl to problém?
„Radši bych zase velký kurt. Ptali se nás hodinu předem, jestli souhlasíme se změnou, prý mělo pršet. Bohužel ten nový kurt byl i rychlejší, což víc sedělo soupeřce. Hrála úplně jiným stylem než další holky, co jsme tu potkala. Hodně měnila hru, já byla unavená, pomalá na nohách a u míčů pozdě.“
Vnímala jste pozornost, kterou jste si svým sympatickým tenisem a výkony získala?
„Bylo to příjemné. Včera jsem se šla projít do města, pár zdejších lidí mě poznalo, chtěli fotku, podpis. To je pro mě nové, hezké. V předešlých zápasech i v tom posledním mě diváci podporovali, to jsem si hodně užila. Teď jsem smutná, chtěla jsem vyhrát. Ale vyspím se z toho, budu brát celý turnaj pozitivně a tvrdě makat dál.“
Motivace dokázat, že nešlo o jeden povedený turnaj, je silná?
„Určitě. Vidím, že i s takovýma holkama můžu hrát, stačí se do zápasů proti nim jen prokousat. To je na tom to nejtěžší.“
Tvrdí se, jak se špička ženského tenisu rozrostla, že i hráčka z dvoustého místa umí stejně jak čelo žebříčku. Dokázal to váš případ?
„Tam už dělá rozdíl jen hlava, sebevědomí. Tenis je opravdu hodně vyrovnaný. Někdy je těžší hrát s holkou, která je ve třetí stovce, než se sedmdesátou. Poznala jsem, že ani mezi mnou a těmi nahoře není extra rozdíl.“
Abyste jim mohla konkurovat, musíte zůstat zdravá, což vždy nebyl váš případ. Co vás v minulosti nejvíc zbrzdilo?
„Celé tělo. (smích) Když jsem byla mladší, rychle jsem vyrostla, měla jsem problémy s koleny, zády, třísly. Tenhle rok se ale docela držím, začala jsem se lépe starat o tělo. Víc se ho snažím poslouchat. Pořád ale mám co zlepšovat. Říká se, že regenerace a trénink by měly být padesát na padesát, čehož jsem ještě nedosáhla. Ale na tak velkých turnajích je to super. Tady se o nás starají jako o vlastní, namíchají mi drinky a tak dále.“
V žebříčku se posunete mezi 150 nejlepších hráček světa. Budete měnit program?
„Dostanu se na lepší turnaje, s trenérem přehodnotíme plán a určitě ho i změníme, protože jsem se chtěla vrátit na antuku na menší turnaje. Ale doufám, že se teď dostanu na ty větší. Myslím, že je šance dostat se do konce roku do stovky a třeba už i přímo bez kvalifikace do Australian Open.“
Tento rok jste přestoupila a trénujete na pražské Štvanici v klubu I. ČLTK, kde se stal vaším rádcem Jan Kodeš. Jaký máte vztah?
„Určitě mi zase pošle nějakou povzbuzující zprávu. Pan Kodeš je super. Občas si sedneme na oběd, mám k němu respekt. Myslím, že mě má rád a já jeho taky.“
Související články
