Hraji nejlepší tenis života, říká po postupu do čtvrtfinále Šafářová
PŘÍMO Z WIMBLEDONU | Přes sedm let, od Australian Open 2007, čekala Lucie Šafářová na své druhé čtvrtfinále grandslamu. Proletěla do něj za 48 minut po triumfu 6:0, 6:2 nad devatenáctiletou krajankou Terezou Smitkovou. Tím pro ni dlouhý den ale teprve začal. Z Wimbledonu odcházela až po deváté hodině večer, musela totiž ještě plnit deblové povinnosti po boku Anastasie Pavljučenkovové. „Dlouhý den, ale víc takových,“ smála se česká dvojka opojená úspěchem.
Už v úterý vás čeká čtvrtfinále grandslamu. Není zbytečně riskantní vyčerpávat se deblovými povinnostmi? Lepší by bylo jít šetřit síly. Zvlášť, když bojujete s virózou.
„To je samozřejmě pravda, ale jsme hodně blízko čtvrtfinále, což by byl taky krásný úspěch. Když už jednou něco dělám, dělám to na sto procent. Cítila bych se hrozně špatně, kdybych měla Nastě říct, že si chci odpočinout. Přišlo by mi to strašně nefér.“
Kolik si pondělní program, v němž jste dlouhé hodiny čekala na debl, jenž se nakonec ani nedohrál, vzal sil?
„Jsem trochu unavená, protože to byl dlouhý den. Ale to bude v pohodě.“
Viróza se nezhoršila?
„Byla jsem strašně ráda, že byla volná neděle. Ležela jsem celý den v posteli, moc to pomohlo. Už to bude jenom lepší, to nejhorší jsem překonala.“
Na kurtu jste skutečně vypadala čerstvě. Smitkovou jste do hry vůbec nepustila.
„Věděla jsem, co mě čeká. Touha po čtvrtfinále byla obrovská. Chtěla jsem do toho jít od prvního míče, výborně jsem začala. Od rozehrávky jsem se cítila dneska dobře, cítila jsem míč na raketě. Zápas se začal skvěle vyvíjet a za žádnou cenu jsem ho za žádného stavu nechtěla pustit. Udržela jsem koncentraci a skvělou hru od začátku do konce.“
A jste po sedmi letech ve čtvrtfinále grandslamu…
„Už je to dlouhá doba.“
Chutná o to sladčeji, že jste si ho musela odpracovat a vyčekat?
„Od začátku roku mám dobrou sezonu, hrála jsem výborně jak v Austrálii, tak v Paříži. Říkala jsem si, že mám opravdu skvěle nakročeno a je třeba toho využít. Je to strašná satisfakce. Hodně jsme s Robem pracovali po sezoně na Floridě i v průběhu roku. Hodně jsem se zlepšila. Jsem strašně ráda, že výsledky přicházejí.“
Cítíte se na kurtu nejlíp v životě?
„Asi ano. Člověk sbírá věkem zkušenosti i herní jistotu. Nemám výkyvy jako dřív, jak ve hře, tak v psychice. Řekla bych, že teď hraju nejlepší tenis.“
Česko žije tažením tří jeho tenistek do čtvrtfinále. Potkáte se ale během hektických dnů vůbec na tenise?
„S Bárou máme vedle sebe skříňku, každé ráno se zdravíme a hecujeme. Je úžasný, co se povedlo.“
A ještě povést může v zápase s Makarovovou. Ruska je však velmi dobrá travařka.
„Ano, trávu má ráda hodně, protože hraje velmi rychle a přímky. Ale je to čtvrtfinále, moc se na něj těším.“
Makarovová je levačka. Na ty vás asi dobře připravily čtyři letošní zápasy s Petrou Kvitovou, co?
„Jistě. I zkušenost, že jsem si zahrála s Petrou na trávě v Eastbourne, bude zítra plus.“
Už teď jste udělala obrovský úspěch. Půjdete na kurt s o to lehčí hlavou?
„Hraje se o semifinále Wimbledonu, nervozita bude určitě. Ale záleží, jak s ní dokáže člověk pracovat. Myslím, že poslední zápasy jsem se s ní vyrovnávala dobře. Tohle už je úžasný úspěch, zítra si to půjdu užít. Samozřejmě s touhou vyhrát.“
Marion Bartoliová loni vyhrála Wimbledon jako světová šestnáctka, na trávě se dějí různé ztřeštěné věci. Máte v sobě víru, že můžete dojít na samý konec?
„Ten sen má každý.“
Věříte mu?
„Vždycky se snažím dívat jen na další zápas. Člověk se postupem v turnaji zlepšuje, víc si věří. Pro mě je zítřejší zápas další krok. Vyhrát grandslam je samozřejmě sen. Vždycky to tak bylo. Kvůli tomu pracuju. Jsem k němu zase o krok blíž. Třeba se to splní.“
