Se Šafářovou prožili triumf rodiče: Doraž ju. Kurnikšopa. To je sen!
PŘÍMO Z LONDÝNA | Staré tenisové pravidlo říká, že rodiče by měli přijet na grandslam až od semifinále, jinak to nosí smůlu. Jana a Milan Šafářovi ho ale popřeli. „Lucka nám v neděli zavolala a říkala, že jestli z osmifinále postoupí, musíme dorazit. Tak jsme tady,“ vyprávěla maminka Jana na prosluněné terase Wimbledonu. Životní triumf mladší dcery prožívala celá rodina dohromady. Pár minut po utkání už visela Lucie na telefonu do Ameriky a rozmlouvala se starší sestrou Veronikou.
Až po chvíli dorazil k přešťastné skupince táta Milan. Ve tváři blažený výraz, v rukách dva kelímky s pivem. „Doma mám slivovici, tam je to lepší,“ smál se. „Já jsem tady,“ zavolala na něj Lucie od vedlejšího stolu, kde seděla nad talířem s jídlem. „Ježišmarjá to je sen. To je sen. Já tomu nemůžu věřit, jak hráš. Kurnikšopa, proč jsi tak nehrála už před deseti roky,“ volal bodrý Moravák k dceři.
Šafářovi vyrazili na wimbledonskou misi uprostřed noci. Ve čtyři hodiny ráno se vydali z Brna do Vídně, odtud letadlem směr Londýn. V hráčském boxu na dvorci číslo 1 seděli hned vedle kanadského trenéra dcery Roba Steckleyho, nervózně poposedávali. Lucie je dlouho nemučila. Za 58 minut bylo hotovo, i když klidnější mohli být při jednostranném průběhu už dřív.
„Ale pořád je to do posledního balonku drama. Mám radost, strašnou radost,“ svěřovala se maminka Jana. „Mě hlavně těší, jak hraje, jak se k tomu staví. S rozvahou, svědomitě. I tak jsem se pořád klepal: doraz ju, doraz ju, co nejrychleji,“ líčil táta Milan, učitel tělocviku a hudební výchovy na základní škole v Brně. „Mám prázdniny, s uvolněním z práce nebyl problém,“ vykládal. „To u mě trošku ano, šéf je zrovna na dovolené. Ale prožívá to s námi, tak mě pustil,“ doplnila Jana Šafářová, zaměstnankyně stavební firmy.
V Londýně našli rodiče mladší dceru v euforii. Lucie seděla na terase a nemohla se přestat usmívat. V tomhle rozpoložení je prakticky celý turnaj. „Ona není smutný člověk, je pozitivní, ale teď je opravdu šťastná. Asi se našla. A vyhovuje jí spolupráce s Robem (Steckleym - koučem), on je pozitivní člověk,“ tvrdila máma.
„Je na ní vidět, že si věří. Hlava se jí posunula o jedno patýrko nahoru, a to dělá všechno. Jak u bab neslouží hlava, tak je to špatný,“ dodal otec, jenž léta trénoval tenis v Rakousku a přivedl k němu i obě dcery.
Oba rodiče oceňují, jaký pokrok Lucie udělala pod kanadským koučem Robem Steckleym. A nezapomínají ani na kondičního trenéra Kristiána Bajzu. „Strašně jí pomohl. Má úplně jinou postavu, není tolik zraněná. Dřív šla vždycky nahoru a pic, zranění ji potopilo,“ líčil Milan Šafář.
V Londýně se rodiče ubytovali u dcery v pronajatém domku, maminka plánovala, že na oslavu možná něco uvaří. „Kuře nebo slepice na paprice, to je vždycky, když přijede domů,“ prozradila, zatímco táta Milan se stále vznášel na oblaku euforie. „Je to strašná radost a zadostiučinění. Každý si myslel, že už to nedokáže,“ kroutil hlavou. Ani on ne? „Tak ne že bych nevěřil, ale su rád, že to přišlo. A to už jí nikdo neodpáře!“
