
PŘÍMO Z LONDÝNA | Poslední balónek je nejtěžší, říkají tenisté. Jiří Veselý ho ale dostal darem. Temperamentní Španěl Alejandro Davidovich Fokina vztekle odpálil tenisák z kurtu a jelikož už měl předchozí napomenutí za nadávky, inkasoval trestný „fiftýn“. A tím po necelých čtyřech hodinách travnatého maratonu přišel o supertiebreak i zápas. Veselý triumfoval 6:3, 5:7, 6:7 (2), 6:3, 7:6 (7) a sám zíral, jakým způsobem do 3. kola Wimbledonu prošel.
Zažil jste někdy podobnou koncovku?
„Rozhodně ne. To se vidí jednou za život.“
Za stavu 9:7 v supertiebreaku jste se šel utřít k mantinelu a vypadal jste šokovaně, když rozhodčí Carlos Ramos zahlásil konec zápasu. Vy jste si nevšiml, co se stalo?
„Právě že ne. Utíral jsem se v rohu a slyšel hlášení. Rychle jsem zdrhal k síti a rychle pryč, než si to rozhodčí ještě rozmyslí.“
Co vám letělo hlavou?
„Abych pravdu řekl, pro mě to byla spíš úleva. Ani nevím, jestli bych to dohrál. Šancí bylo tolik! Průběh byl na jednu bránu, přesto jsem prohrával 1:2 na sety. Měl jsem brejk ve druhém i ve třetím. Vlastními chybami jsem mu pomáhal. Bojoval jsem sám se sebou. Byl to takový můj psychoteror. Na trávě bych se svým podáním, které mi bohužel moc nešlo, měl vyhrát jasněji.“
O Davidovichovi se ví, že je vznětlivý, což?
„Už měl jeden warning za sprostá slova. Myslím, že v pátém setu nadával. Vím, že je trochu pošuk. Je tím známý. Bojovník, trošku beckerovský typ. Skáče rybičky, nadává...“
U sítě to vypadalo, jakoby jste se mu omlouval.
„Řekl jsem mu sorry. Cítil jsem obrovskou úlevu a štěstí, ale nechtěl jsem se nějak zvlášť radovat. Na druhou stranu to pro něj musela být dost přísná koncovka.“
Do třetího kola grandslamu jste postoupil po třech letech a znovu na Wimbledonu, vašem jasně nejlepším turnaji.
„Kdyby to bylo kdekoli jinde, řekl bych, že neskutečné. Tady jsem byl už dvakrát ve čtvrtém, dvakrát ve třetím kole. Jsem rád, že na Wimblasu dokážu stabilně podávat výkony, které mě dostanou do dalších kol. Poslední měsíce byly hodně těžké hlavně po zdravotní stránce. Natrhnul jsem si úpon ve stehně, po euforii v Dubaji přišla totální stopka a nebylo kde se chytit. Až tady to přišlo. Že tady nejsou body, je obrovská škoda.“
A stopkou nemusí být v pátek ani Američan Tommy Paul, že?
„Je nepříjemný na každém povrchu, hraje velice inteligentní tenis. Budu muset podávat, mít převahu, tlak. A nenechat ho tvořit. Vždycky jsme hráli těžké boje a jak jsem mu povolil převzít iniciativu, špatně se mi z toho dostávalo.“






Mladší Češka ve Wimbledonu zřejmě nikdy nehrála. Premiéry turnaje čtrnáctiletých v All England Clubu se účastní i coby nejmladší ze všech Veronika Sekerková, dvanáctiletá Pražačka s fotografickou pamětí. Může být pokračovatelkou linie báječných českých žen s raketou? Více o české tenisové naději čtěte ZDE>>>

KOMENTÁŘ JANA JAROCHA, ZPRAVODAJE SPORTU V LONDÝNĚ: České impérium, rozumějte báječné ženy s raketou, zažívá dietní rok. Jásavý loňský pochod, kdy jsme se na přelomu jara a léta, v tom nejdůležitějším období tenisové sezony, kochali pařížským doublem Barbory Krejčíkové, na který hned navázala wimbledonským finále Karolína Plíšková, se ztrácí ve zpětném zrcátku. A realita není veselá, byť vysvětlitelná. Více čtěte ZDE>>>

Marie Bouzková došla z českých singlistek na Wimbledonu nejdále, kromě senzační hry učarovala All England Club nekončícím úsměvem a potvrdila, že je jednou z nejoblíbenějších hráček na okruhu. Co musí udělat, aby se do závěrečných fází grandslamů probojovávala častěji? Nejen to jsme probrali ve videopořadu Tenisový Insider s redaktorem deníku Sport Janem Jarochem, který přináší turnajové zpravodajství přímo z Londýna.

Mamba out!

Marie Bouzková po zápase: „Jasně, první set byl super, ale věděla jsem, že je přede mnou pořád ještě kus práce. Snažila jsem se nemyslet dopředu, jít míč po míči. Nevyšlo to. I tak beru turnaj velice pozitivně. Myslím, že jsem za víc než týden tady zvládla strašně moc. Musím si z toho vzít jen to nejlepší a zase se posouvat dál.“ Víc brzy v článku.