Bouzková: Nejlepších 10 vteřin mého života. Absence bodů mě nemrzí
PŘÍMO Z LONDÝNA | Jako první tenistka v Londýně vzala světové dvojce Uns Džabúrové set, pak však přišel příboj z Tuniska. Ani krach v dosud největším zápase kariéry, čtvrtfinále Wimbledonu, nevzal třiadvacetileté Marii Bouzkové úsměv z tváře. Z centrkurtu ji po prohře 6:3, 1:6, 1:6 vyprovázel uznalý potlesk a i ona sama věděla, že v tenisovém chrámu nechala všechno. Dokonce i jedny tenisky.
Z kurtu jste odcházela s úsměvem, zklamání z porážky, i když se postup zdál blízko, snášíte vyrovnaně. Jaké emoce se ve vás mísí?
„Já to tak blízko neviděla. Jasně, první set byl super, ale věděla jsem, že je přede mnou pořád ještě kus práce. Snažila jsem se nemyslet dopředu, jít míč po míči. Nevyšlo to. I tak beru turnaj velice pozitivně. Myslím, že jsem za víc než týden tady zvládla strašně moc. Musím si z toho vzít jen to nejlepší a zase se posouvat dál.“
Na začátku třetí sady jste vyhrála výměnu, během níž jste skončila na kolenou. Budete si ji pamatovat nadosmrti?
„Nezapomenu ji. Ani to, co následovalo pak. Lidé mi tleskali, byl to krásný moment. Asi nejlepších deset vteřin mého života.“
Zkuste ten okamžik popsat?
„Už si výměnu ani nevybavuju. Natahovala jsem se na smeč, pak jsem ležela, pak jsem běžela na kraťas a prohazovala. V té výměně se stalo úplně všechno. Bylo to krásný.“
Je možné, že jste se jí nechala unést, ztratila jste pozornost? V tu chvíli jste na začátku třetí sady vedla 40:0 při svém podání, přesto jste game ještě ztratila a Tunisanka prchla do náskoku 2:0 na gamy. Možná klíčový moment zápasu.
„Může být. Bylo hodně těžké celý týden být úplně koncentrovaná, myslet jen na tady a teď. Možná jsem se trošičku nechala unést. Ale i to jsou zkušenosti. Ona taky zahrála dobře. Na tohle bych porážku nesváděla.“
S Uns Džabúrovou jste se zastavily u sítě poměrně dlouho. O čem jste si povídaly?
„Řekly jsme si toho docela dost. Nejdřív mi pogratulovala k turnaji, že se určitě ještě tak daleko a třeba i dál dostanu. Pak mi pochválila ten hezký míček, že to byl nejlepší míček zápasu. Já jí taky pogratulovala a řekla jsem jí, že jsem si kvůli ní prošoupala tenisky, jak mě pořád tak honila po kurtu.“
Opravdu?
„Když jsem servírovala za stavu 4:3 v prvním setu, cítila jsem se jak na ledě. Jak byl kurt uprostřed víc vyšlapaný a já pořád startovala dopředu na její kraťasy, ošoupaly se mi podrážky, a když jsem stoupla na trávu, neměla jsem se o co zapřít. Dva gamy do konce prvního setu mi přišlo, že bruslím.“
Tak to máte natrénováno, ne? Bruslení patří k vašim koníčkům.
„Přesně tak. Možná jsem si měla ty ošoupané tenisky nechat. Jenže já si je po setu vyměnila. Už víme, kde byla chyba.“ (smích)
Džabúrová hraje jako snad žádná jiná tenistka na okruhu. Čím vás nejvíc trápila?
„Změnami rytmu, neskutečně čte hru. Od začátku druhého setu vždycky byla tam, kde měla být a znepříjemnila mi výměny kratšími čopy a kraťasy. Když vedla, ještě víc roztáhla křídla a chvílemi vymýšlela až skoro exhibici.“
Poprvé v životě jste nastoupila na wimbledonském centrkurtu. Jaký na vás udělal dojem?
„Hodně jsem si užila příchod chodbou ke kurtu, kolem kavárny pro členy klubu a hosty. Jsou tam hezké obrazy, z těch prostorů čiší historie. A potom asi takový zvláštní potlesk lidí. I když celé hlediště aplaudovalo a jásalo po mé povedené výměně ve třetím setu, pořád to znělo tak nějak decentně.“
Zážitků si odvezete hodně. Jaký ještě vypíchnete?
„Všechny proměněné mečboly od prvního kola mi létají hlavou. Fakt ani nevím, jak jsem byla schopná jít každou noc spát, protože emocí bylo opravdu strašně moc. Dny mi utíkaly strašně rychle, měla jsem pocit, že jsem nonstop na kurtu, neustále prožívám nějaké emoce. Událo se toho strašně moc, lítá mi toho teď hodně hlavou. Už se těším, až budu doma, všechno si v mysli srovnám a zklidním se.“
V čem vás zkušenosti z letošního Wimbledonu nejvíc posunou?
„Nejvíc si vážím toho, že jsem za všech okolností dokázala udržet emoce pod kontrolou a popasovat se s nimi. Velký okamžik jsem zvládla s klidnou hlavou a soustředila se na tenis. Když jsem to dokázala tady, měla bych něco podobného předvést i na dalších turnajích. Teď se půjde na betony, které mám ráda. Wimbledon mi dodal sebevědomí a víru v sebe sama, znamená to pro mě velký skok kupředu.“
Pořád trváte na tom, že vás nemrzí absence bodů? Za normálních okolností byste se třeba posunula až k 35. místu žebříčku.
„Trvám na tom. Budu se snažit na tento turnaj navázat. Zdejší zážitky i bez bodů beru na 101 procent.“
V hráčské lóži vám držel pěsti otec Milan. Co myslíte, že znamenala tahle jízda pro něj?
„Taťka je se mnou celou kariéru už odmalička. Samozřejmě je pro nás - pro celou rodinu - svátek už jenom být ve Wimbledonu. Všichni si vážíme toho, že jsem se nakonec propracovala až na centrkurt.“
Malý bráška Benjamín taky vnímal, že se ségře povedlo něco velkého?
„Jojo, hned mi píše zprávy s emotikony. Sledoval v Praze zápasy s babičkou, dívali se od prvního míčku. Mamka mi posílá videa, jak sedí u televize a fandí. Taky si to všichni užívali naplno.“
Zprávy ze dne 8. července 2022
Novak Djokovič sice semifinále proti Cameronu Norriemu začal špatně, ale nakonec v klidu utkání otočil a proti domácímu tenistovi zvítězil 2:6, 6:3, 6:2, 6:4. V neděli si zahraje o sedmý titul z wimbledonské trávy, ve finále ho vyzve Nick Kyrgios.
Boj o wimbledonské finále už zahájil i Novak Djokovič. Na centrálním kurtu hraje s domácím Cameronem Norriem (sledujte ONLINE>>>). Vítěz duel si zahraje o titul proti Nicku Kyrgiosovi.
Zprávy ze dne 7. července 2022
Seděl v hráčské lóži na centrkurtu a mohl se dmut pýchou. Jeho dcera Marie kmitala po nejslavnějším dvorci planety a usilovala o postup do wimbledonského semifinále. Po prohře 6:3, 1:6, 1:6 se světovou dvojkou Ons Džabúrovou jí sice prozatím zůstalo zapovězeno, londýnský průlom byl i tak obří. O tom, co vše k němu vedlo, vyprávěl otec Milan Bouzek. Celý rozhovor čtěte ZDE>>>
Zprávy ze dne 5. července 2022
Maruška tleská, usmívá se, z centru ji vyprovází potlesk. Zážitek na celý život.
Hotovo, 6:3, 1:6, 1:6. Marie Bouzková jako první hráčka vzala na Wimbledonu světové dvojce set, pak už to byla ale lavina z Tunisu.
