Video se připravuje ...
PŘÍMO Z LONDÝNA | Z Wimbledonu si veze Markéta Vondroušová nejcennější titul, jaký tenistka může získat. V žebříčku udělá skok na desáté místo, mezi nejužší elitu. A ve čtyřiadvaceti přichází do let, kdy by měla být na vrcholu sportovních sil, jak jí opakuje rádce Jiří Hřebec. „Čekám od ní to největší, ještě nějaký grandslam přidá,“ tvrdí dvaasedmdesátiletá legenda. Existuje mnoho důvodů, proč mu věřit.
Snad žádná událost nemůže být pro tenistku větší než finále Wimbledonu. V nejvypjatějších chvílích, kdy se nervy šponují k prasknutí a svět hledí na vás, se o sobě mnohé dozvíte. Sympatická Tunisanka Uns Džábirová třeba to, že ani v osmadvaceti stále ještě není připravena vkročit do společnosti šampionek. Usedavě oplakala třetí porážku v třetím grandslamovém finále kariéry. „Tahle je nejtěžší v mém životě,“ popotahovala na centrkurtu. Její manžel Karim i celý tým s ní. A Kate, princezna z Walesu, ji konejšila v objetí.
Markétě Vondroušové předala talíř Venus Rosewaterové. Byla to cena za chrabrost, kterou prokázala v největším zápase života. I česká šampionka politovala ztrápenou Džábirovou, jež si v obou finálových setech vytvořila náskok, ale nedokázala se oprostit od síly okamžiku. Žena přezdívaná doma v Tunisku „Ministryně štěstí“ musela podat v sobotním odpoledni demisi.
Ti nejbližší Vondroušové naopak žasli, s jakým klidem vedla jejich favoritka zápas. „Na Uns byl veliký tlak. Od začátku jsem to na ní viděl. A Maky? Jakoby ani nehrála finále,“ žasnul trenér Jan Hernych a líčil, jak si sám po utkání musel dát hodinovou sprchu, aby vstřebal, co právě viděl.
„Publikum bylo trochu proti Maky, stálo víc na straně Uns. Ale uzavřela se do sebe, jen párkrát na nás do boxu mrkla, jinak nedávala najevo emoce,“ všimla si Miriam Kolodziejová, s jakým klidem její nejlepší kamarádka plnila mision impossible na kdysi neoblíbené trávě.
„A jak hrála na konci zápasu! Klidně šla do dlouhých výměn, nebyla nervózní. To já bych si ani nenadhodil. Strašně vyspěla, zápasy vede jinak. Nasadí masku ledové královny jak Plíšková a jede jako stroj. To na ní fakt obdivuju, tohle musíte mít v sobě,“ sbíral se z ohromení Jiří Hřebec, když Vondroušová jako protřelá veteránka proměnila vítězným volejem druhý mečbol na tenisovou nesmrtelnost.
Změnila se. Dospěla. Složila tenisovou maturitu. Teprve teď všechno začíná. To jste slyšeli od nejbližší tenistky, jež podle tradice zdravila z balkónu centrkurtu fanoušky a na travnaté hráčské terase popocházela v šoku se sklenkou šampaňského v ruce mezi legendami tenisu a celebritami. Ohromilo ji, když potkala Hermionu, slavnou herečku Emmu Watsonovou. A ta na ni sama od sebe začala mluvit. „Zírala jsem na ni s otevřenou pusou, protože jsme milovníci Harryho Pottera.“
Teď je především šampionkou, doživotní čestnou členkou All England Clubu a hráčkou, která má pořád skoro vše před sebou. „Tohle je pro ni zlom. Získá sebedůvěru, už navždy bude všude vystupovat jako wimbledonská vítězka. Ježiš, já si na to pořád nemůžu zvyknout, vůbec mi to nejde z pusy!“ smál se Hřebec.
Vondroušové pomáhá již devět let, hráčka na něj dá. Daviscupový hrdina z československé historie ji zná jak málokdo. Tenistce radí, ať neodpočívá moc dlouho, ale teď zmizí na dovolenou. „Musí si dát pozor na poklepávače po rameni. Těch bude zase moře. Vždycky má strašně přátel, když něco velkýho vyhraje,“ dobře ví, jak to v tenisové branži chodí. Vlna zájmu a rozličná pozvání na nablýskané akce, to není něco, o co by tahle introvertně působící žena zrovna stála. Jenže teď aby se bála vyjít na ulici.
Do toho je už skoro za dveřmi betonová šňůra amerických turnajů. Není v silách Vondroušové vyhrávat jak automat, tak ideálně jako v Londýně se jí vše nebude scházet vždy. A nelze ani čekat, že po dvou operacích zápěstí a řadě dalších zranění už zůstane stále zdravá. Spadne jí forma i třeba žebříček, ale také bude vědět, že jako jediná v dějinách coby nenasazená postoupila do dvou grandslamových finále. Pokud je ready, nemá limity.
„Plíšková byla jeden čas první na světě, protože měla vysoký průměr výkonů. Ten má Maky už v podstatě taky a myslím, že ho ještě zvýší. Podle mě neřekla poslední slovo, ještě nějaký grandslam přidá,“ předvídá Hřebec.
Od samotné Markéty Vondroušové nečekejte vzletné sliby. I když připouští: „Samozřejmě budu chtít víc a víc. Na druhou stranu jsem připravená na to, že teď budu terčem. Holky proti mně budou chtít vyhrávat. Ale Wimbledon mi už nikdo nevezme.“
A s tímhle vědomím jí může jít tenis od ruky i dál moc dobře.
Související články
