Když mi bylo nejhůř, stál při mně jen Federer, vzpomíná končící Blake
S Rogerem Federerem má děsivou bilanci. V jedenácti odehraných zápasech porazil James Blake tenisovou legendu jen jednou, ostatních deset duelů prohrál. A co hůř. Uhrál v nich jediný set! Přesto ho k švýcarskému elegánovi poutá poměrně silný vztah.
V současnosti patří brzy čtyřiatřicetiletému hráči až 153. příčka světa, před sedmi lety však byl světovou čtyřkou, na okruhu vyhrál deset turnajů. Jeho čas mezi profesionály se však již nezadržitelně krátí.
Začíná tedy období hodnocení a bilancování úspěšné Američanovy sezony. Jeho vzpomínky se hodně točí právě kolem sedmnáctinásobného grandslamového vítěze.
"S Rogerem jsem hrál řadu zápasů v době, kdy jsem byl na svém vrcholu a hrál jsem nejlepší tenis své kariéry. Vždy, když jsem však nastupoval proti Rogerovi, v hlavě jsem měl myšlenku, že ať udělám cokoli, ať zahraju na jakékoliv úrovni, stejně prohraju," říká Blake.
"Když jsem nastupoval na kurt, věděl jsem, že hraju dobře, a že vše mám ve svých rukou. On (Federer) byl jediný hráč, proti kterému jsem ten dojem neměl. Vždy, když jsem zahrál skvělý úder, on vytasil ještě lepší. Posunul tenis na úplně jinou úroveň," pokračuje rodák z New Yorku.
"Hodně mě to trápilo. Rogera jsem porazil jen jednou, ve čtvrtfinále olympijského turnaje v Pekingu, kde jsem vyhrál 6:4, 7:6. Vím, že ho to hodně bolelo, protože vždycky moc chtěl vyhrát olympijské hry. Pro mě to však bylo něco neskutečného, bylo to fantastické vítězství," říká Blake, který v Pekingu došel až do semifinále, kde skončil na Gonzalezovi.
Blakeho největší vzpomínka na Švýcara se však vztahuje k okamžiku, který se odehrál daleko od tenisových dvorců.
"Na ten moment nikdy nezapomenu. Stalo se to během turnaje v Římě, kdy jsem se při tréninku zranil. Odvezli mě do nemocnice, kde jsem musel zůstat několik dní. Jednoho dne za mnou přišel na kontrolu turnajový lékař a přinesl mi lístek se vzkazem prý od jednoho z hráčů," vzpomíná Blake.
„Otevřel jsem to a byl to vzkaz od Rogera. ´Doufám, že už se cítíš líp, je mi moc líto, co se ti stalo, brzy se uzdrav´, četl jsem," pokračuje dojatý tenista.
"Ano, ostatní mí krajané mi také volali, ale až potom, co jsem se vrátil z nemocnice domů, Roger si našel čas v průběhu turnaje. Je třeba si uvědomit, že v dnešní době se každý stará jen sám o sebe, zvláště na turnajích," vysvětluje.
"Roger chtěl ten turnaj moc vyhrát. Přesto si jako jediný našel čas a zajímal se o mě. Na to prostě nejde zapomenout. Hned, jakmile jsem se uzdravil a vrátil na Tour, jsem za ním zašel a poděkoval mu za to, co udělal. Strašně moc to pro mě znamenalo, nejde mu jen o sebe, záleží mu i na druhých a to je na něm obdivuhodné," uzavírá Blake.
