Trenér chválí Šafářovou: Lucie má na top 10. Už teď je blízko!
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Tenhle Kanaďan má v sobě tolik pozitivní energie jako atomová elektrárna. Škola hrou, to je přístup, s nímž se snaží trenér Robert Steckley (34) posunout Lucii Šafářovou na novou úroveň. Vede se jim náramně, čehož je důkazem i osmifinále French Open. „Lucie má na první desítku, i teď je k ní vlastně blízko,“ říká tenhle milovník seriálu Simpsonovi, který českou dvojku vede již přes rok.
Jak vlastně začala vaše spolupráce?
„Znám Lucku asi pět let od doby, co jsem začal trénovat. Sledoval jsem její vývoj, stali se z nás přátelé. Říkal jsem si už tehdy, že by byla krásná příležitost ji jednou trénovat. Měla tak nerozvinutou hru, se kterou by se dalo nádherně pracovat a dostat ji na vršek žebříčku, kam patří. Nad její nabídkou jsem proto neváhal ani vteřinu.“
Pokud dnes Šafářová postoupí do čtvrtfinále French Open, bude to váš společný největší úspěch. Ze vzájemné bilance s Kuzněcovovou 3:3 se zdá, že má dobrou šanci. Souhlasíte?
„Taky si to myslím. Světlana je běžkyně a Lucie ráda kontroluje tempo zápasu. Její styl jí bude vyhovovat. I proti nejlepším hráčkám dokáže kontrolovat výměny a dostat se do pozice, kdy bude blízko vítězství, což už letos ukázala mnohokrát. Zároveň však musí být trpělivá, nepřehánět to s agresivitou. Protože Světlana chce především přinutit soupeřky, aby kazily.“
Trpělivost, právě to je vlastnost, kterou jste do hry Šafářové přidal, že?
„Vůbec nepotřebovala učit, jak dávat rány. To umí moc dobře. Šlo spíš o to ji zpomalit, aby měla čas přemýšlet, jaký úder v který okamžik vybrat. Když jenom útočíte, máte nevyrovnané výsledky. Jeden týden jste ve finále, druhý brzy prohrajete. Právě na tom, aby dokázala konstantně přecházet první kola a pak na velký zápas přijít se svou velkou hrou, jsme pracovali. Zítra nás takový čeká.“
Bylo těžké naučit Lucii trpělivosti?
„Ano. (naklání se a mluví přímo do diktafonu) Stále na tom ještě pracujeme. Nejdůležitější bylo, abych i já sám byl trpělivý a dal jí čas porozumět mému konceptu. Bylo potřeba trpělivosti na obou stranách.“
Prý dokážete být i přísný trenér, jenž ji nutí k náročnému tréninku, i když je unavená a má za sebou hodně zápasů.
„Jo, k tomu mám sklony.“
Křičíte na ni?
„Ne. Zakřičel jsem na tebe někdy? (Šafářová: Zrovna včera.) Občas zvednu hlas, ale obecně řečeno vůbec nemusím. Je to milá holka, cítil bych se hrozně, kdybych na ni křičel. Pravdou ale je, že se jí nezdráhám vytknout věci a někdy si to vezme osobně. Ale je to chytrá holka. Ví, že náš vztah je i pracovní, nemůžeme být jen kamarádi.“
Lucie rovněž tvrdí, že tréninky s vámi nejsou jen práce, ale i zábava.
„To je můj styl. Snažím se bavit se vším, co dělám. Rád si dělám při práci legraci, tenis musí být zábava. Jinak je něco špatně. Nejlepší na tom je, že Lucie má takový přístup ráda, je na ní vidět dobrou odezvu. Kdyby tomu tak nebylo, neměli bychom takový vztah ani takové výsledky.“
Takže podobný smysl pro humor vám usnadňuje práci s Lucií?
„Věřte, nebo ne, ale když jsme se poprvé potkali, moc můj smysl pro humor nechápala. Myslím, že nebyla zvyklá na lidi, jako jsem já, na americkou povahu. Znala spíš Evropany, žila trochu v bublině. Ale když začala potkávat více lidí jako já, tak můj humor začala i víc chápat. Ona je prostě mimořádně milá, já jsem milý. Užíváme si života a tvrdě makáme.“
A před sebou máte velký cíl: první desítku žebříčku, o níž Lucie sní. Má na ni?
„S tenisem, který letos hraje, tam už mohla být. Dostala se do bodu, kdy dokáže mít mečboly proti hráčkám, jako je Li Na, Halepová, Šarapovová. Teď musí takové zápasy dotahovat k výhře, což se jí povedlo právě tady ve 3. kole proti Ivanovičové. Pokud to dokáže víckrát, získá mnohem víc sebevědomí. Proti Kuzněcovové to bude jeden z těch zápasů, v němž musí dokázat, že umí dotahovat utkání do konce. A když se jí to povede, bude ve čtvrtfinále a bude právoplatnou adeptkou na titul. A takový titul vás může klidně dostat do top 10... Tak blízko to je.“
