Kouč Plíškové o osudových Češích: Jak jsem poznal Lendla a Berdycha
Lendl, Berdych, Plíšková. Kapacity české tenisové historie poznal z první ruky i tenhle chlapík z Venezuely. Dani Vallverdú (34) se proměnil z kamaráda britské hvězdy Andyho Murrayho v uznávaného trenéra. Karolíně Plíškové se pokouší pomoci k vytouženému grandslamovému titulu a hájí se, že světovou trojku i přes své další závazky nezanedbává.
S manželkou a malými dvojčaty žije ve švýcarském Curychu. Když sehnal všechna povolení, sedl do auta a vyrazil na šestihodinovou cestu do Prahy. S Karolínou Plíškovou strávil v metropoli dva týdny, přihlížel i jejímu vstupnímu zápasu na štvanickém LiveScore Cupu (vysílá O2 TV Sport a O2 TV Tenis). „Je slušná šance, že se turnaje v září zase rozjedou, tak bylo na čase být zase pohromadě,“ vysvětloval Vallverdú.
Začínali jste s přípravou od nuly?
„To vůbec. Je v dobré kondici. Karo je dříč, v tomhle s ní problémy nikdy nebudou. Klíčové je, jak tvrdě pracuje. Taky je soutěživá, i to je milé vidět. Někdy to od hráčů necítíte, tolik se netěší na turnaje, Karolína naopak vždycky ano.“
| DANIEL VALLVERDÚ |
| Narozen: 17. března 1986 ve Valencii, Venezuela (34 let) |
| Nejvýš na žebříčku ATP: 727. |
| Bilance na okruhu ATP: 2:5 |
| Trenérská kariéra: 2010-2014 členem týmu Andy Murrayho, 2015-2016 hlavní kouč Tomáše Berdycha, 2016-2019 hlavní kouč Grigora Dimitrova, 2019-2020 člen týmu Stana Wawrinky |
Jde o vaše první angažmá u tenistky. Jaký je největší rozdíl mezi trénováním mužů a žen?
„Přizpůsobuji se hlavně v dialogu s hráčkou. Jak se cítí na kurtu i mimo něj. Ale tenis je jen jeden. Snažím se dělat stejnou práci jako u kluků, zaměřovat se na to, co si myslím, že je třeba zlepšit – a zároveň pilovat stávající zbraně. Upřímně nečekám, že toho budu nějak hodně měnit.“
Co se dá zlepšovat?
„Hlavně jde o to, aby získala pocit, že je připravena využívat naplno své zbraně a porážet elitní hráčky. Dostat do ní víru, že kamkoli přijede na turnaj, je připravená. Aby neměla pochybnosti, jestli je ve formě. Spíš aby si říkala: Udělala jsem v přípravě všechno, co šlo, abych tady mohla uspět. Když to vyjde, fantazie. Když ne, taky to nebude znamenat konec světa. Chce to najít cestu, jak ze sebe trochu setřást tlak.“
Ten ji na grandslamech sráží, že?
„Přitom jde jen o vaše vnímání. Grandslamy jsou ty největší události na světě pro všechny. Už jako děti sníte, že nějaký vyhrajete. Proto může být rozdíl v tlaku, který na sebe sami nakládáte. Ano, tyhle turnaje mají jiný feeling, ale jde o stejné zápasy jako všude jinde. Na to se chci zaměřit. Abychom trochu uměli dát stranou důležitost okamžiku.“
Stále pracujete i se Stanem Wawrinkou?
„Pořád. Neviděl jsem ho od Indian Wells, ale teď se zase potkáme.“
Není zvláštní, že světová trojka nemá kouče jen sama pro sebe?
„Trávím s Karolínou hodně času, i když mám pořád závazek u Stana. Jsem šťastný, že dokážu najít balanc, jak dělat oba. U Stana nejsem jediný trenér (hlavním koučem je Magnus Norman), to je velký rozdíl, dělám spíš práci asistenta, takže se soustředím především na Karolínu. A v týdnech, které netrávím s ní, se snažím trochu pomoci Stanovi.“
Ale pro letošní Roland Garros bylo například určeno, že ho strávíte po boku Wawrinky. Není to špatně?
„Řekl bych, že toho dělám víc než dost na to, co by měl hlavní trenér dělat. V minulosti jsem se naučil, že nemusíte být s hráčem 45 týdnů v roce, abyste byl dobrým koučem. Možná je to naopak to nejhorší, co můžete pro hráče udělat. Snad se mi teď daří najít správný balanc. Když jsem s Karolínou, děláme svoji práci a doručuji tu správnou zprávu. Někdy tahle zpráva nezní tak úderně, když jste spolu nonstop. Znovu opakuji: Ona je pro mě rozhodně prioritou.“
Jak se vám daří kombinovat práci a rodinný život, když máte doma malá dvojčata?
„Už jim je jedenáct měsíců. Na začátku, když byli malí, jsem tolik necestoval. Proto jsem nebyl v únoru tolik s Karo, děti byly malé a já předtím strávil dlouhou dobu v Austrálii, tak abych byl trochu doma. Ale už je to mnohem lepší. Děti už skoro chodí, líp spí. Dokonce se mnou i občas cestují, už to není žádný problém.“
Trénovat jste se učil po boku Ivana Lendla, vedl jste Tomáše Berdycha a nyní Plíškovou. Skoro to vypadá, že Češi jsou vaším osudem.
„Protože mám rád české jídlo.“ (smích)
Jaké?
„Teď jsem měl hovězí s knedlíky a tou omáčkou… Jak se jmenuje? Svíčková? Tak to je teď moje číslo jedna. Fakt dobrý. Ale vážně, každý na světě respektuje váš tenis. Mám štěstí, že jsem mohl trávit čas s jedněmi z nejlepších lidí vaší tenisové historie. Začalo to Ivanem, pak Tomášem, teď přišla Karolína. S Ivanem byl kontext jiný, byl jsem součástí týmu (u Andyho Murrayho), s Tomášem a Karolínou jsem už pak trénoval sám. S každým jsem si to užíval, neměnil bych. Oba hráči mě jako kouče hodně naučili a Ivan mi zase ohromně pomohl k trenérskému rozvoji. A taky mi asi trochu pomohl pochopit, jak čeští tenisté přemýšlejí.“
Jste s Lendlem stále v kontaktu?
„Ano, velmi často. Nedávno mu bylo šedesát, v úterý jsme spolu mluvili, má se fajn, hraje golf, tráví čas s rodinou a se psy. Tenis ho pořád hodně zajímá, bavíme se o mojí práci, kouká na zápasy. Je to milá podpora.“
Jak vzpomínáte na angažmá u Berdycha?
„Jen v dobrém. Předtím jsem byl na začátku trenérské kariéry jen u Andyho a tohle byla po skoro šesti letech první změna. Velká výzva. Pamatuju si spoustu pozitivního. Tomáš zažil dobré výsledky, dostal se na svoje kariérní maximum jako světová čtyřka. Vždycky všem říkám, že jsem nikdy nepracoval s tak konzistentním člověkem – za rok a půl jsem nezažil jediný špatný trénink. A taky jsem nikoho neviděl, aby neustále tak čistě trefoval míče. U většiny je to jeden den skvělé a pak třeba další den o něco horší, u Tomáše ne. V tom je pro mě nejlepší.“
Plíšková trochu Berdycha i připomíná, že?
„Způsobem práce určitě.“
A také zarputilým pronásledováním grandslamového titulu.
„Zároveň mají oba za sebou skvělé kariéry. Karolína navíc byla světovou jedničkou, což je v tenisu něco. Ale máte pravdu, největší podobnost je asi v tom, čeho se snaží dosáhnout – a ještě přesněji v tom, čeho ještě nedosáhli. I když si oba zahráli grandslamové finále. Bylo by skvělé, kdyby to Karolína dokázala, ale neměla by se z toho stát posedlost. Když jste dobrý tenista, je výsadou to, že se na vás okolí dívá a pokaždé si říká: Jo, ta by mohla vyhrát slam. V takové pozici Karolína je, má tu šanci. A musí to vnímat jako velké pozitivum. Má na to tenis. A jsem si jistý, že se snaží, jak jen to jde.“
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
