Billie Jean Kingová o Navrátilové i českém tenise: Krejčíková mě dojala

Když mluví Billie Jean Kingová o tenise, v očích jí hoří plamínky. Tak moc miluje sport, díky němuž prožila krásný život. A díky ní mají krásný život i její následovnice. Vždyť to byla právě ona, kdo se nejvíc zasloužil o rovné prize money na grandslamech či založení organizace WTA. Nyní si přeje, aby se vrátil respekt bývalému Fed Cupu, jenž dnes nese její jméno – Billie Jean King Cup.

Jak výjimečné pro vás je, že už za tři týdny vypukne v Praze největší tenisová týmová akce, která ponese vaše jméno?
„Je to speciální. Už jenom kvůli tomu, že se letos Billie Jean King Cup vůbec uskuteční, protože všichni dobře víme o problémech s covidem. Ale mužský Davis Cup proběhne a pro ITF je rovnoprávnost důležitá, tudíž dělali všechno, aby se i ženský turnaj uskutečnil. Máme velké štěstí, že jsme našli Prahu, takže musím poděkovat českému svazu, České republice a její vládě, která pomohla. Velmi si toho vážím.“

Kromě změny jména a formátu se Billie Jean King Cup nyní ještě víc prezentuje také jako skutečné mistrovství světa v tenise. Proč je to pro vás důležité?
„Lidé si potřebují uvědomit, že to tak skutečně je. Tohle je mistrovství světa tenisových družstev, nic víc nad ním už není. Byla bych ráda, kdyby BJK Cup brali stejně jako mistrovství světa ve fotbale, protože tak nejsnáze pochopí skutečný význam téhle soutěže. A navíc, když nehrajete BJK Cup nebo Davis Cup, nemůžete se kvalifikovat na olympiádu. Olympiáda je také akcí, jejíž význam lidé moc dobře chápou. Řeknu vám historku.“

Povídejte.
„Zina Garrisonová mi kdysi vyprávěla příběh. S Pam Shriverovou vyhrála zlato ve čtyřhře na olympiádě v Soulu 1988. Zina byla skvělá tenistka, světová čtyřka, sesbírala hodně titulů. Když vyprávěla o kariéře dětem na svém kempu, moc je nezaujala. Zpozorněly teprve tehdy, když zjistily, že je olympijskou vítězkou. Všichni rozumí tomu, co olympiáda znamená. A já bych si moc přála, aby si uvědomovali také to, co znamená BJK Cup.“

Soutěž má nové jméno i nový formát. Někteří ho kritizují, protože se již nehraje stylem doma – venku. Co si o změně myslíte?
„Zápasy doma – venku zůstaly na nižších úrovních, protože víme, že hráčky rády hrají před svým publikem. Ale také je dobré přivést pro finále všechny týmy na jedno místo. Během jednoho týdne se odehraje spousta zápasů, což určitě zaujme fanoušky. Navíc tenisový kalendář je tak přeplněný, takže ITF šla za hráčkami a zeptala se: Co chcete? Slyšeli, že nechtějí hrát týmovou soutěž tolik týdnů v roce a chtějí víc peněz. A přesně to ITF tedy udělala. Tohle je za současných okolností to nejlepší, s čím lze přijít. Mně se formát líbí, ale samozřejmě se v Praze ještě přeptám hráček, jak se líbil jim.“

Vždy jste říkala, že si chcete prohlédnout Prahu, o které vám Martina Navrátilová tolik vyprávěla. Těšíte se do Česka?
„Jsem nadšená, že ji konečně navštívím. Také jsem ITF říkala, že mi musí vyhradit čas na to, abych se mohla projít po městě. Z fotek vypadá Praha tak nádherně. Martinu jsem trénovala spolu s Craigem Cardonem nějakých šest let, strávily jsme spolu spoustu času a pořád jsem jí opakovala: Musíš mě vzít do Prahy, do České republiky. Vždy o své rodné zemi tak krásně mluvila. O kurtech, na kterých vyrůstala, o vůních a scenériích u vás v Česku. Moc se těším, že uvidím zemi, odkud pochází tolik skvělých tenistů, které jsem měla možnost poznat.“

Martina nemohla domů, teď mám v Praze turnaj

Jaký byl váš první kontakt s českým tenisem?
„Vybavuji si rok 1962, když hrála Věra Suková finále Wimbledonu s Karen Susmanovou, mou tehdejší deblovou spoluhráčkou. Poznala jsem i její dceru Helenu. Přicházeli další skvělé hráčky a hráči. Martina, Ivan Lendl a další. Martina je pro mě dodnes nejlepší a nejkomplexnější tenistkou, protože byla tak skvělá nejen v singlu, ale také v deblu a mixu. Naposledy jsem sledovala úžasný příběh Barbory Krejčíkové v Paříži a její napojení na zesnulou Janu