Šampion Del Potro invalidou: 8 operací, 100 injekcí, prášky a teď umělé koleno
Tenis mu dal všechno, věhlas i pohádkové bohatství. Vzal mu ještě víc. Z vytáhlého Argentince Juana Martína Del Potra je v šestatřiceti letech člověk neschopný vést plnohodnotný život. Alespoň tak svůj osud tento týden vylíčil v emociálním videu, v němž mluvil o „nekonečné noční můře“.
Téměř dvoumetrový tenista vyhrál ve dvaceti US Open, cestou k titulu v New Yorku zdolal Rogera Federera i Rafaela Nadala. Mezi fanoušky i v tenisové šatně nesmírně oblíbený obr z Tandilu ovládl 22 turnajů ATP, vystoupal až na 3. místo žebříčku. Momentálně však působí jako zcela zlomený člověk. „Přichází momenty, kdy už mi dochází síla. Nejsem nezničitelný, i když se snažím přetvařovat a usmívat. Často se cítím ale hrozně,“ popsal Del Potro, jenž začíná každý den konzumací hrsti prášků – na deprese, na žaludek, proti otokům…
Jeho noční můra se zhmotnila v červnu roku 2019. Při podklouznutí na trávě v londýnském Queensu si obnovil zranění pravého kolene. Bylo mu pouhých třicet let a ještě zdaleka netušil, že v podstatě odehrál poslední zápas kariéry. Druhá zlomenina čéšky v rozpětí osmi měsíců jeho tenisovou dráhu nemilosrdně zarazila, byť mu tehdy lékaři tvrdili, že je za tři měsíce zpět.
Na kurtech se od té doby objevil jedinkrát – v únoru 2022 inkasoval doma na turnaji v Buenos Aires příděl od mladšího krajana Frederica Delbonise 6:1, 6:3 a po utkání pověsil čelenku na síť na znamení, že končí s kariérou. V hlavě měl přitom tajný plán, jak ji ještě zachránit. „Nikdo to nevěděl, ale hned druhý den po zápase jsem odletěl do Švýcarska, kde jsem absolvoval další operaci kolene. Již jsem o nich nemluvil veřejně, lidé si mysleli, že jsem skončil a ustaly nekonečné dotazy, kdy se vrátím. Já přitom ještě věřil, že to půjde.“
Další operace a injekce
Příští dva měsíce strávil zavřený na klinice ve vesničce nedaleko Basileje, podstoupil pátý a pak šestý zákrok. „Ani jeden nepomohl. Vrátil jsem se tedy rehabilitovat do USA. Dostal jsem přes sto injekcí do nohy, kyčle, zad… Pálili mi nervy, manipulovali s vazy, bylo to každodenní utrpení. A na jeho konci jsem zjistil, že jsem prohrál. Mám za sebou celkem osm operací a už mi nezbývá žádná naděje, že ještě někdy budu hrát.“
Jediný mimoevropský šampion grandslamů za posledních 20 let by teď rád vedl alespoň běžný život, ani to prý nejde. „Od chvíle, co mi bylo jednatřicet, nemůžu běhat, vyjít bez bolesti schody, kopnout do míče. Jdu na fotbal s kamarády a jen jim nosím drinky. Když hrají padel, natáčím videa. Ze spaní mě často probudí bodavá bolest, když se přetočím na posteli. Z léků, které beru, jsem začal přibírat. Kdy tohle skončí?“
Posledním řešením, aby mohl alespoň kvalitně žít, je umělé koleno. „Někteří lékaři mi ho doporučují hned, jiní zase varují, že jsem ještě mladý a musím počkat do padesáti. Nevím ale, jestli tohle vydržím dalších patnáct let…“
Přes všechny obtíže se muž přezdívaný Delpo rozhodl ještě jednou stanout na kurtu a odehrát rozlučkový zápas proti příteli Novaku Djokovičovi. Stane se tak tuto neděli v Buenos Aires. „Držím dietu, připravuji se, jak to jen jde, abych mohl říct sbohem. Pokud budu moct být na kurtu na pár hodin zase vyrovnaný a šťastný, bude to nádherné.“
