Kvitová: Wimbledon mě udělal ještě hladovější
ROZHOVOR - Poražená, ale ne zlomená. Petra Kvitová odcházele ze semifinále se Serenou Williamsovou pozitivně naladěná. V Londýně složila tenisovou maturitu, ze které může žít další měsíce i roky. Jen jedno ji děsí: jaké pozdvižení čeká doma.
Na kurtu jste nevypadala vůbec nervózní. Nebylo to jen zdání?
„Musím říct, že nervózní jsem byla jen v šatně a při rozehrávce. Ale v zápase to ze mě spadlo a snažila jsem se hrát pro radost. Samotnou mě překvapilo, že jsem nebyla nervózní.“
Říkáte, že jste chtěla hrát pro radost. Užila jste si tedy semifinále?
„Určitě jsem si ho užila, bohužel mělo ale špatný konec. Takže si to člověk vlastně moc užít nemohl. (smích) Ale vážně, z mé strany to byl výborný zápas, obě jsme hrály dobře. Chyběl jenom kousek, ale byla prostě lepší. Určitě jsem si vyzkoušela, že se s ní dá hrát.“
Jste na sebe hrdá, jak jste tento velký zápas zvládla? Čekalo se, že to bude spíš krátký proces.
„Rozhodně jsem hrdá, že to nebylo tak rychlé jako letos v Austrálii. Nehrála jsem zrovna špatně, ale mohlo to být lepší. Když jsem se dostala do výměny, byla to ale pěkná hra.“
Co konkrétně si vyčítáte?
„Určitě returny, ty jsem mohla hrát lépe. Servis nebyl tak špatný jako kola předtím, ale pořád tam jsou nedostatky, pořád je co zlepšovat. A za to jsem vlastně ráda, že je co zlepšovat.“
Budete z Lonýdna odlétat jako jiná hráčka? Jako hráčka, která si dokázala, na co má.
„Jako jiný člověk určitě ne… Ale jako jiná hráčka? To se uvidí v budoucnosti. Doufám, že se k tomu teď postavím pozitivně a budu ještě víc makat, než jsem makala předtím. Příště to budu chtít dotáhnout dál než do semifinále.“
Udělal vás Wimbledon 2010 ještě hladovější po úspěchu?
„Myslím, že jo. Vidím, že se můj tenis zlepšuje a bud chtít, aby se zlepšoval ještě dál.“
Ve Wimbledonu jste také zažila věci, na které nejste zvyklá. Zvou si vás tu do televizních studií, zajímá se o vás celý svět. Jak to na vás dopadá?
„Po čtvrtfinále s Kanepiovou toho bylo tolik, až jsem si říkala, že to nemám zapotřebí. (smích) Chápu, že to k tomu patří, ale nejsem na takovou pozornost zvyklá.“
Vy nemáte ráda pozornost?
„Tak jsem ráda a rodiče také, když se napíše pár článků, ale všeho s mírou.“
Tak to se připravte na to, co bude doma. Teď jste česká sportovní hrdinka.
„Tak na tohle vůbec nejsem připravená, vůbec nevím, co mě doma čeká. Možná tady ještě pár dní zůstanu. (smích)“
Kolik jste měla v Londýně na semifinále fanoušků?
„Přijeli rodiče s bráchou, přítel a také dva fanoušci z Fulneku. A jsem moc ráda za to, že jsem měla v boxu pana Kodeše a paní Sukovou, což pro mě bylo hodně emotivní. Před zápasem za mnou také přišla Martina Navrátilová, popřála mi hodně štěstí a říkala, že mám do toho jít. Jen jsem doufala, že je všechny nezklamu.“
Jaký bude další program?
„Určitě bez tenisu. Měla jsem jet do Budapešti na turnaj, ale odhlásím se. Budu rozsekaná, něco mě začne bolet. To mi za to nestojí, abych jela na takový turnaj, ještě k tomu na antuku, když pak následují betony.“
V pondělí postoupíte do první třicítky žebříčku, přes léto neobhajujete žádné body, takže podle všeho budete na US Open mezi nasazenými. To vám udělá život na dalším grandslamu, který začíná již za dva měsíce, výrazně lehčím, že?
„Určitě. Být nasazená na grandslamu, to byl takový cíl pro letošní rok. Pak už máte život lehčí, první dvě kola nemusíte jít hned na nějakou brutální hráčku. Navíc v New Yorku mám co obhajovat (loňské osmifinále), tak se na to musím dobře připravit.“
Hráčkám po velkém úspěchu se často stává, že na ně dolehne únava a přijdou horší výsledky. Francesca Schiavoneová, šampionka French Open, prohrála na trávě dvakjrát hned v prvním kole. Jde udělat něco proti tomu, aby tohle nepotkalo vás?
„Schiavoneová má hru jen na antuku a nedivím se, že prohrála dvakrát na trávě. Pro mě teď nastupuje tvrdý povrch, což mi sedí a snad toho využiju. Pokusím se, abych teď nevypadávala v prvních kolech.“
