Hloušek: Sestřičky, Ribéry. Bylo tam veselo!

Do svého pražského bytu se vrátil teprve včera v podvečer. Z německého Augsburgu, kde operaci podstoupil. Jednadvacetiletého mladíka, na jehož schopnosti spoléhala Slavia i národní tým, nyní čeká půlroční rehabilitace.

Operované koleno vás opravdu nebolí?
„Teď vůbec ne. V třísle jsem totiž měl takovou destičku, která mi skřípla nerv. Nohu téměř necítím. Dali mi to tam kvůli tomu, abych neměl po operaci bolesti.“

A nějaký cit vám v noze zůstal?
„Trochu. Je to jako bych šahal do bláta, něco takového. Na začátku jsem v tom neměl cit vůbec. Ve středu ráno mi tu destičku odpojili, tak se mi cit pomalu vrací. Ale v okolí kolena necítím pořád nic.“

To musí být hodně zvláštní.
„Je to fakt divné. Kdybych to měl přirovnat, je to jako když ve spánku ležíte na jedné ruce a pak si ji přeležíte. Pak ji necítíte a máte ji takovou dřevěnou. Výhoda je v tom taková, že nebolí koleno, když se tělo po narkóze vrací k sobě.“

A když chcete s tou znecitlivělou nohou pohnout, poslechne vás, nebo se chová jako ochrnutá?
„Když ji chci třeba zvednou, tak to nejde. Ty svaly prostě moc nereagují. Musím tak používat pouze jednu nohu.“

Hlasy trenérů

15 Tolik ligových zápasů odehrál Hloušek v probíhající sezoně. Ve všech byl v základní sestavě, vstřelil tři branky

A můžete si dojít alespoň na záchod?
„Chodím už od středy. Ráno za mnou přišel fyzioterapeut, tak jsme to spolu zkoušeli. Později jsem začal chodit i do schodů a ze schodů. Takže už celkem pohyblivý jsem. I když ta znecitlivělá noha moc neposlouchala a plnou vahou jsem si na ni stejně nemohl stoupnout. S berlema už ale chůzi imituju.“

Kdybych se probudil po operaci kolene a najednou necítil nohu, tak bych se lekl. Co jste si pomyslel vy?
„Před operací jsem mluvil s Honzou Polákem, který byl na stejné klinice taky na operaci s kolenem, a trochu mě na to připravil. Věděl jsem tedy, do čeho půjdu. Po operaci jsem se jen hmatem ujistil, že destičku v třísle mám a hned poté jsem hmátl na nohu a nic necítil. Šahal jsem do ničeho.“

Tu destičku vám už vytáhli?
„Ona je připojená ještě k takovému přístroji, který vypadá jako jakási větší kalkulačka. Tu kalkulačku mi odpojili už ve středu. Ale destičku mi tak ještě nechali, pro případ kdybych měl ještě nějaké komplikace a začalo mě to znovu bolet. Kdyby zpátky připojili tu krabičku, začne destička znovu fungovat.“

Obojí jste si přivezl i do Prahy?
„Ne, ne. To už mi vytáhli. Nevím, co bych s tím sám dělal.“ (směje se)

Operaci jste prodělal v plné narkóze?
„Ano. Já jsem si o ni i řekl.“

Proč?
„Už jsem na ni zvyklý, párkrát jsem ji už měl. Byl jsem na operaci kotníku. Pak byl meniskus, slepé střevo a kýla. To vše bylo v celkové narkóze. Už jsem toho prodělal dost.“

To ano! Vždyť je vám jednadvacet, někdo třeba nejde pod chirurgický nůž za celý život a vy už jste byl čtyřikrát…
„A teď to bylo popáté. Tohle není pěkné číslo. (usmívá se) Bylo toho dost a chtělo by to zastavit.“

Třeba jste si to už vybral.
„Včera jsem na to myslel, že už se snad nic tak vážného nestane. A že už takové komplikace z mé fotbalové kariéry zmizí.“

Není člověk před operací nervóznější než před zápasem?
„Já ani ne. Jde spíš o to, že se bojíte, jestli operace dopadne dobře, jestli nenastanou komplikace. Ovšem u mě šlo všechno bez problémů, doktor říkal, že operace proběhla ideálně a za to jsem rád.“



Když jste šel pod nůž, Slavia zrovna nastupovala k zápasu s Českými Budějovicemi. To je smutný paradox, že?
„Ano, bylo to přibližně ve stejnou dobu. Když mě připojovali na všechny ty přístroje, říkal jsem si, že jsem měl být někde jinde. Pak jsem hned usnul. Když jsem se probudil, ten výsledek mi řekli. Byl jsem ještě trochu oblblý, tak jsem to vnímal jen částečně. Ale náladu to zlepšilo, bylo to hezké probuzení.“

Neproklínal jste zase ten okamžik, kdy jste si koleno podvrtl?
„Takhle se to nedá brát. Musíte se dívat dopředu… Ovšem byla to zajímavá shoda, že jsme Slavia i já nastupovali ve stejný den k zápasu. Já jsem ho měl trochu jiný. Ale oba jsme ho vyhráli a to je nejdůležitější.“

Na operaci jste se potkal s Janem Polákem z Anderlechtu, který byl v Augsburgu na kontrole. Setkal jste se na klinice i s jiným fotbalistou?
„Když jsem tam jel s Jirkou Rosickým (někdejší záložník pracuje pro manažerskou agenturu ISM – pozn. red.), tak jsme se bavili, že vždycky když tam jel, tak tam potkal nějakého hráče z Bayernu. No a teď to byla asi ta největší hvězda – Ribéry.“

Tak to bylo příjemné setkání, ne?
„Byl to zážitek navíc. On šel na vyšetření po mně. Čekal na chodbě a tam jsme se pozdravili. Byla tam i sranda.“

Copak se dělo?
„No on tam lítal jen v takových trenýrkách, jako spodním prádle, kolem stály sestřičky a bylo tam veselo.“

On jim něco říkal?
„On ne, spíš doktoři poučovali sestřičky, ať se moc nedívají. On se jen smál. Vtipné bylo to, že tam po chodbě pochodoval v těch trenkách. No vlastně na sobě měl ještě nějakou mikinu a na hlavě kulicha. Po celou dobu. Ti cizinci to nosí často i uvnitř, nevím jestli jsou na to zvyklí, nebo na co to mají.“

Ribéry hrál ovšem ve středu ve Florencii v Lize mistrů. S jakými problémy tedy v Augsburgu byl?
„Ptali jsme se na to, ale nikdo nám to neřekl. Byl tam takové dvě hodiny.“

Stihl jste s ním promluvit?
„Ne, jen jsme se pozdravili. Byl jsem tam zrovna s Honzou Polákem. Ribéry měl kolem sebe dva bodyguardy.“

To jsem netušil, že tyhle hvězdy chodí s bodyguardy i k doktorovi.
„No možná to byli jeho kamarádi. Ale každopádně to byly pořádné vazby.“

Myslíte si, že věděl, kdo jste?
„Podle mě vůbec. (směje se) Honzu by možná z Anderlechtu mohl znát, ovšem mě určitě ne.“

Třeba ta doba přijde.
„Doufejme. (usmívá se. Hlavně však se však nesmí opakovat tahle zranění.“

Dali vám lékaři nějaký výhled ohledně návratu?
„O tom jsme se vůbec nebavili. Jen o rehabilitaci, která mě bude čekat v nejbližších týdnech. Pořád mi opakují, že první dny budou hodně důležité. Na rozhýbání a uvolnění kolene. Když mě doktor kontroloval, říkal, že je to všechno perfektní. Mám prý jen malý otok, což je taky dobře.“



Co vás tedy v nejbližších dnech čeká?
„V Praze budu chodit třikrát týdně na rehabilitaci. Tam půjde o ohýbání kolene, aby nezatuhlo. To bude trvat šest týdnů. Pak mě čeká kontrola, rehabilitace a posilování.“

Budete mít na návrat dost trpělivosti?
„O tom jsem přemýšlel, když jsem v nemocnici celý den ležel na posteli… Jenže já jsem s tím nikdy neměl problém, vždycky jsem byl psychicky hodně odolný. Beru to tak, že je to další velká zkouška. Chci si dokázat, že obstojím i v tomhle. Návrat je totiž hodně náročný, určitě těžší než přípravy a tréninky, když je člověk zdravý. Motivaci mám velkou. Doufám, že se vrátím v ještě větší formě než před zraněním.“

Jste známý pracovitostí, po trénincích jste si i přidával. Teď budete mít fůru času, co s ním? Dáte se třeba na čtení knih?
„Jéžišmarjá, tak tohle jde velkým obloukem kolem mě! Tohle určitě ne. Ale v televizi teď bude hodně fotbalů, začínají také velké tenisové turnaje. Na tohle se těším, myslím že na tenis teď budu koukat víc než na fotbal.“

Proč?
„Když třeba sleduju nějaké články o fotbale na internetu, řeknu si, že jsem taky mohl být na hřišti. Když pak do toho spadnu, mám to furt v hlavě a mám problém přestat na to myslet. Spíš se tomu vyhýbám.“


Počítám, že nyní také trochu potrápíte herní konzoli, ne?
„To víte, že jo! Playstation už je připravený. Myslím, že po tomto půlroce bude asi hodně horký.“ (směje se)

Co nejčastěji hrajete?
„Tenis a pak akční bojové hry z druhé světové války. Ten tenis mi celkem jde. Přes internet si můžu zahrát z různými lidmi po celém světě. Někdy to jsou zdlouhavé zápasy, ale víc jsem jich zatím vyhrál, než prohrál. Hraju třeba často s Mírou Baránkem a ten si proti mně moc nezahrál. Na toho stačím pohodlně. (směje se)
Mám od něj pronajatý byt v Praze, jsme dobří kamarádi.“

Ozval se vám po zranění reprezentační kouč Michal Bílek?
„Ano, volal mi před operací. Měl jsem z toho rozhovoru s ním dobrý pocit. Jsem rád, že mi zavolal. Povzbudil mě, říkal, ať zvednu hlavu, ať jsem pozitivní a že mi věří, že se vrátím brzo. Taky se svěřil, že když budu hrát tak jako na podzim, pozvánku od něj dostanu. Nepochybuju, že se do formy vrátím.“

ADAM HLOUŠEK

Narozen: 20. 12. 1988 v Turnově Pozice: záložník Výška: 188 cm Váha: 78 kg Kariéra: FK Semily (1993–1999), Jablonec (1999–2009), Slavia (2009–?) Ligová bilance: 69 zápasů/7 gólů Reprezentace: 3 zápasy/ žádný gól Fotbalový vzor: Rivaldo