Už je to nějaký ten pátek, co krachly plány pražského Lva stát se dlouhodobou a úspěšnou součástí ruské KHL. Šok to byl nejen pro fanoušky, ale i pro samotné hráče. Ti byli dlouho ujišťováni, že Lev v Praze zůstane, ale bohužel…
„Nikdo nebyl schopný říct nám to přímo do očí, nebo alespoň v částečném předstihu,“ štvalo obránce Jakuba Nakládala (26), jenž ale obratem našel novou výzvu ve slavném finském klubu TPS Turku. S ním se v neděli představil na domovském ledě Pardubic a v rámci Champions League se těšil z vítězství 3:2 po nájezdech.
Co s vámi dělalo, že jste se vrátil do Pardubic jako soupeř?
„Nebylo to o nervozitě, spíš o tom, že jsem byl plný očekávání. Přece jen, jsem odsud, měl jsem tu spoustu známých, rodinu. Přišlo mi zvláštní sedět na té druhé střídačce.“
Byli vaši přátelé slyšet na ledě? Tipnul bych si, že ano vzhledem k návštěvě 1620 diváků…
„Já je zaregistroval až na konci prodloužení. Občas jsem pokukoval, jestli je neuvidím, ale nemohl jsem je najít. Avšak ta návštěva mě překvapila. Manažer se mě v sobotu ptal, kolik přijde lidí. Řekl jsem mu, že odhaduju pět až šest tisíc podle toho, jak to tady znám. Jak vidno, docela jsem se sekl… Zarazilo mě, že přišlo tak málo lidí.“
U vás v Turku a vůbec ve Skandinávii je o Champions League větší zájem, že?
„Na nás přišlo asi tři tisíce, také to není žádná sláva, ale pořád je to víc. Lidi se tam na hokej těší, vůbec severské země berou Ligu mistrů prestižněji, než jak se vnímá soutěž u nás doma.“
Jak si vůbec zvykáte v Turku, prostoru evidentně dostáváte dost?
„Jsem za to strašně rád. Doufám, že to takhle vydrží. Mně a celé rodině se v Turku strašně moc líbí. V organizaci pracují velice milí lidé. Hlavně, aby se nám dařilo, to je podstatné.“
Jaké to je mít po svém boku a v mužstvu finskou legendu Petteriho Nummelina?
„Super věc. Petteri je skvělý hráč, v hokeji toho dokázal strašně moc. Pár zápasů jsme hráli vedle sebe, všichni se od něj můžeme pořád učit. Doufám, že nám v sezoně ukáže ještě hodně věcí.“
TPS má co napravovat, naposledy skončil předposlední po základní části SM-liigy. Bude to teď mnohem lepší?
„Doufám. T2žko ale odhadovat. Zažil jsem už mnoho příprav, kdy jsme hráli dobře a pak byla sezona šílená. Teď se mi občas nelíbí, jak hrajeme, jako bychom do toho sem tam nedávali všechno, ovšem tým máme po kupě skvělý, kompaktní ve všech řadách. Věřím, že se budeme rvát o nejvyšší příčky. V klubu a i fanoušci si od příští sezony hodně slibují, očekávají velkou sezonu.“
Už jste překousl, jakým způsobem skončila štace vaše a vašich kolegů v pražském Lvu?
„Přiznám se, že to se mnou zamávalo. Narodil se nám prcek, takže jsme si doma říkali, jak je super, že budeme všichni v Praze. Nehledě na to, že ve Lvu chtěli, abych s nimi o rok prodloužil smlouvu. Celé se to vyvíjelo dobře. Ale ze všeho nejvíc mě zklamal způsob, jakým jsme se o konci týmu dozvěděli. Nikdo nebyl schopný říct nám to přímo do očí, nebo alespoň v částečném předstihu, abychom se stihli zařídit jinak. Pro nikoho to nebylo lehké.“
Z reprezentace jste v minulé sezoně postupně vycouval. Jakou motivací je pro vás návrat a k tomu samozřejmě květnové mistrovství světa v Praze?
„Motivace je to obrovská. Teď to zrovna tolik neřeším, protože těch změn v poslední době v osobním i hokejovém životě bylo dost. Soustředím se na klubovou sezonu, pro mě je strašně důležité, že jsem se ocitl v tak významném klubu. Chci, aby moje výkony byly odpovídající. Na nároďák jsem ale vždycky rád jezdil, pokud přijde pozvánka a mohl bych se poprat o mistrovství, bylo by to skvělé.“
