Při cestě po východním pobřeží Švédského království narazíte na městečko Örnsköldsvik, na první pohled ničím nevýrazné místo. Jen papírna, průmyslová továrna a… zimák. Bingo, o ten tady běží! V devadesátých letech odtud do velkého hokeje vyrazili Näslund, Forsberg či dvojčata Sedinovi, na slavná léta místního klubu MODO však fanoušci už pouze vzpomínají. Nyní klub hraje ve druhé nejvyšší soutěži a strachuje se o záchranu.
Nijak obrovské, původně průmyslové město, které vychovalo pro velký hokej řadu reprezentačních opor, momentálně však jeho slavný klub hraje jen druhou nejvyšší soutěž. Nepřipomíná vám to něco? Kladno? Skoro. Jsme ve Švédsku.
V Česku si při výslovnosti místa možná polámete jazyk. Örnsköldsvik. MODO už zní lépe. Právě tady sídlí slavná hokejová značka minulosti. Poznávací znamení? Hvězdy, kterým leželo Švédsko u nohou. Jenže to bývávalo.
Koncepční práce a úspěšný systém výchovy mládeže, dříve hlavní přednosti klubu, se v posledních letech vytratily. Na střídačce tradičního klubu se od roku 2007 vystřídalo celkem jedenáct trenérů, jedním z nich byl i Miloslav Hořava, který vedl mužstvo v sezoně 2009-10.
Právě na chybějící koncepci klubu upozornil v rozhovoru pro švédský tisk Anders Forsberg, který byl hlavním trenérem MODO od června 2013 do ledna 2015. „Klubu chyběl nějaký směr, určitá vize. Jakmile se nepovedl úvod sezony, vedení řešilo celou situaci dalšími a dalšími posilami. Chtěli jsme hrát rychlý, moderní hokej, ale přivedení hráči požadované tempo nestíhali.“
Klubové legendy se odchýlily od cesty
Ukázat tedy prstem do vyšších řad? Jen málokdo k tomu najde odvahu. Vždyť od roku 2010 se ve vedení sportovního úseku pohybovala trojice Markus Näslund, Peter Forsberg a Per Svartvadet, klubové legendy. Jenže právě oni se odchýlili od cesty, díky níž okusili dospělý hokej ještě v juniorském věku a která tým proslavila ve světě.
Když po zisku titulu v roce 2007 opadla euforie a klub se třikrát v řadě neprobojoval ani do semifinále, přišel čas dát šanci bývalým hráčům. Euforii a radost z návratu slavných odchovanců zpět do Örnsköldsviku však vystřídalo rozčarování, když se do fungování organizace promítly jejich hráčské zkušenosti ze zámoří.
Klub, jenž byl u zrodu pověstné švédské výchovy mládeže, se rozhodl jít cestou severoamerických posil. V dresu MODO se v letech 2010-16 objevilo celkem 27 hráčů ze zámoří, třeba i bývalý bitkař Donald Brashear, který zde jako 42letý veterán odehrál 16 zápasů v sezoně 2014-15.
Sestup byl finanční i sportovní katastrofou
Když se MODO v ročníku 2010/11 namočilo do bojů o záchranu a sestup odvrátilo až v posledním barážovém utkání proti Södertälje, byla to jen předzvěst temných zítřků. Za další čtyři roky zasvištěl klub do baráže zase a Charlotte Gustavssonová, tehdejší předsedkyně představenstva, prohlásila, že sestup by byl pro MODO finanční i sportovní katastrofou. A čas ukázal, že měla pravdu. Stačil jen rok a průšvih byl na světě, na jaře 2016 MODO nezvládlo barážovou sérii proti Leksandu a po 26 letech opustilo nejvyšší švédskou soutěž. Z trojice Näslund, Forsberg, Svartvadet zůstal v klubu pouze poslední jmenovaný, přišlo také o řadu talentovaných juniorů, kteří dali přednost angažmá v nejvyšší soutěži.
Ani po pádu do druhé ligy se však situace neuklidnila. Nepovedený start sezony klub nedokázal dohnat, boj o play off je pasé, MODO se navíc stále přibližuje barážovým pozicím. S nezkušeným kádrem by mohlo dojít na nejhorší, pád číslo dva. „Tradice a dřívější úspěchy mohou některé hráče svazovat. Je těžké dostat to z hlavy,“ omlouvá současné výkony trenér týmu Andreas Johansson.
Je zřejmé, že návrat na výsluní není otázkou nejbližších dní. MODO musí opustit krátkodobé plány, najít vlastní cestu a připravit se na dlouhodobý boj s nejasným koncem. Otázkou však zůstává, zda dát bývalým hráčům a místním legendám ještě jednu šanci.
