Chválit není za co, na hráče i trenéry hokejové reprezentace je třeba být přísnější. Je přesvědčený Milan Nový (65), nejúspěšnější střelec československé historie, který na světových šampionátech vybojoval sedm medailí. Dvě zlaté (1976, 1977), čtyři stříbrné (1975, 1978, 1979, 1982) a jednu bronzovou (1981). K tomu dvě stříbra z olympiády v Innsbrucku (1976) a v Kanadském poháru (1976). Jeho názor má váhu.
„Měli bychom spadnout z hrušky a mít větší pokoru,“ říká po mistrovství světa Milan Nový. „Hráči a trenéři se furt vymlouvají, ale tohle vás po mistrovství světa nezajímá. Zajímá vás medaile a tu jsme neměli pět let. Přitom se svaz o reprezentaci, nejen tu seniorskou, stará výborně. Podmínky jsou. I proto si myslím, že by zástupci svazu měli být na hráče i trenéry přísnější. Chválit totiž není za co.“
Podobně jako Luděk Bukač není Milan Nový přesvědčený o tom, že je aktuální složení realizačního týmu ideální. Chybí mu v něm trenérské zkušenosti. „Vašek Prospal může být prima kluk, vynikající hokejista, ale kolik toho odtrénoval?“ přemítá Nový. „Nebo Jirka Fischer. Přiznám se, že ani nevím, co má v Detroitu za práci, a je náš skaut. Velmi bych diskutoval, jestli nám na dálku může pomoct. Měli bychom víc věřit sami sobě, české škole a s mladýma klukama tady pracovat.“
Větší osobností by měl být i reprezentační šéf. A jestli jí je Josef Jandač , si není Nový jistý. „Trenér národního mužstva musí být pan někdo a musí to být pan kouč. A tady si nejsem jistý,“ přiznává na rovinu. „Něco jiného je, když trénujete ligu, nebo reprezentaci. Právě kouč musí ukazovat, jakým směrem půjdeme, jak to bude a musí za ním jít hráči. Já teď ale na mistrovství viděl jen šílené míchání sestavou, neustálé přehazování. Tím hráče jen znervózníte. Jednou hledáme ideální složení prvních dvou formací, potom třetí, čtvrté a když je potřeba, tak nezahraje ani jedna. V tom je i kus psychologie, pomoct hráčům, podržet je. To ovládali Gut, Starší, Neveselý, Bukač, Ivan Hlinka nebo i Vláďa Růžička .“
Důslednější by podle Nového měli být i zástupci svazu. „Smekám před svazem a panem Králem, seženou peníze, umí se postarat, ale na ledě se to nevrací,“ říká Nový. „A neberu ani výmluvy, že jsme malá země a Rusů je sto padesát milionů. Řeknu to jinak. Mám kamarády ve Švédsku a vím, že na zajištění národních týmů mají menší peníze než my. Finů je šest milionů. A stejně jsou ve dvacítkách, osmnáctkách většinou mezi čtyřma pravidelně. Áčko taky. Tam bychom se měli inspirovat.“
Do sebe by podle Nového měli jít i mladí hokejisté. „Mládežníci jsou rozmazlení a na velký hokej si jen hrají,“ říká Milan Nový. „Nevoní jim naše liga, vidí se v KHL, NHL a nikdy ji hrát nebudou. Ale aby padli na zadek? To ne, někteří ani nechodí do školy, že to nebudou potřebovat. Že budou profesionální hokejisti. I tady bychom měli být přísnější. A brát ty, co hokej chtějí hrát a mají srdce. Ne, že si to přeje tatínek nebo maminka. Je třeba mít i méně týmů, aby byla kvalita a museli mezi sebou opravdu bojovat. Ne, že všichni hrají. Pak přijedeme do světa, nestačíme a prohráváme na všech frontách.“
