ROZHOVOR | Panika netřeba, s Tomášem Plekancem to není tak zlé. Jágrova pravá ruka opustila čtvrteční zápas kladenských Rytířů s Třincem (1:4) podle původních zpráv kvůli lehkému kolapsu. Za vším ale vězí jen bolest v oblasti žeber. „Něco mi tam přeskočilo, jen pořád nevím, co přesně,“ vzkázal třicetiletý kladenský centr, který včera hlavně běhal po vyšetřeních u lékařů.
Zamotaná hlava či nevolnosti? Tomáši Plekancovi se prý nic takového ve čtvrtek po startu druhé třetiny nepřihodilo. „Zkolaboval jsem tak maximálně ze svého výkonu a z toho, co jsme předtím předvedli v Budějovicích. Je mi divné, že to se mnou neseklo úplně,“ připomněla pobaveně posila z Montrealu předvánoční partii na jihu Čech, kde Rytíři padli 1:5.
Čím si tedy vysvětlujete, že kouč Kopecký po utkání mluvil o vašem lehkém zkolabování?
„Nedivil bych se, kdyby jemu samotnému bylo zle z toho, jak jsme hráli… (směje se) Ne, je jasné že neměl přesné informace, protože jsem hned odjel do nemocnice. Mě nic takového nepotkalo, přeskočil mi nějaký sval, jen konkrétně zatím nevím, o co jde. Možná za to mohl nějaký souboj ze hry, ale ozvalo se to při normálním pohybu na ledě.“
Tušíte, kdy byste mohl zase nastoupit?
„Na tréninku jsem zatím nebyl, ale ta bolest je rozhodně menší než ve čtvrtek večer. Sám bych řekl, že návrat bude záležet jen na mém pocitu, ale třeba si to vyžádá delší čas léčení, to zatím netuším. Uvidím, co řeknou doktoři. Byl jsem na rentgenu, kde se nic neukázalo, a čekají mě další prohlídky. Byť si nemyslím, že by něco objevily.“
Vaše absence by byla dalším zásahem do už tak prořídlé kladenské sestavy. Zaznamenal jste, že podle spoluhráčů jste nepostradatelný?
„Já to vidím naopak, třeba tohle klukům pomůže, semknou se a celkově se začne trochu víc bojovat. To totiž podle mě teď nejvíc potřebujeme. Kolikrát tým vážně hraje líp, když má hodně zraněných. Nám sice chybí opravdu dost kluků v čele s Patýzem (kapitán Patera), s nimiž bychom byli někde úplně jinde, ale bývá to tak, že proti takovým mužstvům je nepříjemnější hrát. To proto, že se stmelí a jdou do toho mnohem zarputileji. Máme tam mladé kluky, kteří teď dostanou větší šanci a aspoň nebudou spoléhat, že všechno odehraje jen jedna lajna.“
Nejste sám už z extraligy otrávený? Poslední dobou působíte dost naštvaně, hádáte se s rozhodčími a v Českých Budějovicích jste hodil z trestné na led ručník.
„Ne. Já se hlavně musím soustředit na svoje výkony a nenechat se rozhodit jinými věcmi. Je sice dobře, že v tom jsou emoce, o nich přece hokej je, ale zároveň je třeba je trochu kontrolovat. I když s tím, jak frustrace roste, to je těžší. Dáváme teď málo gólů, strašně se na ně nadřeme a pravidelně hned od začátku prohráváme. Když pak hodně bráníme, jsme často vylučovaní. Musím ale začít u sebe. Emoce jsou potřeba, nejde hrát tak, že je člověku všechno jedno, zároveň je ale třeba najít určitou rovnováhu a soustředit se v první řadě na sebe.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
