Dneska si na pódiu převezme poháry za své výjimečné výkony. Petr Ton si na slavnostním večeru extraligy bude užívat poct, potřetí v kariéře převezme cenu deníku Sport pro nejlepšího střelce a získá také ocenění pro nejproduktivnějšího hráče sezony. Přesto tam bude stát jako nezaměstnaný. Čeká, zda se mu s nabídkou ozve jeho Sparta. Ta má přednost před ostatními.
Vyrazil s rodinou na přímořský odpočinek. Vyčistit hlavu, nabrat síly do letní přípravy. 40letý útočník Petr Ton do ní naskočí každopádně. Jen ještě neví v jakém klubu. Pražané ho ještě neoslovili, on sám se kaje za odmítnutí penaltového pokusu v sérii s Kometou.
Dokázal jste aspoň na dovolené vytlačit hokej ze své mysli?
„Myslím, že to tak jednoduše nelze. Člověk samozřejmě relaxuje, věnuje se dětem. Přesto každý den mockrát nastal moment, kdy jsem se nad hokejem zamyslel. Řeším svou budoucnost, analyzuju různé varianty. Sezona navíc ještě neskončila, bude mistrovství světa, v extralize jsou přestupy. Já tu hru miluji, napojím se na internet a už hledám všechny novinky.“
Všechny zajímají ty o vás. Už tušíte, kam budou vaše kroky směřovat?
„Zatím pořád vůbec nic nevím. Čekám. Teď přijde na řadu setkání s mým agentem Jirkou Hamalem a budeme zvažovat různé možnosti. Současný stav je takový, že mi k poslednímu dubnu skončila smlouva a ze Sparty se zatím nikdo neozval. Počkám na nějaké jejich vyjádření a následně se rozhodnu.“
Takže setrvání v Holešovicích je volba číslo jedna?
„Samozřejmě! Nejdřív počkám, jak to dopadne tam. Možná už jsem nějaké ty hokejové hodinky přetáhl svým věkem, ale pořád se cítím zdravý. Teď to klepu do stolu, ale posledních pět šest let se mi nějaká větší zranění vyhýbala, maximálně přišla nějaká ta viróza. Po uplynulé sezoně si věřím, cítím se dobře. Nebudu říkat, že vydržím do padesáti. Ale jeden rok určitě.“
Jaké šance dáváte pokračování spolupráce?
„Opravdu si netroufám odhadovat, nemůžu vědět. Budu chytřejší, až nás někdo kontaktuje. Nemusíme se domluvit, zatím je to jenom spekulování. Počkáme si. Přeci já jako hráč si nemůžu s někým žádat o schůzku. Vím, že Sparta tvoří nějaký tým pro budoucnost. Uvidím.“
Ve stejné situaci jako vy je i Jaroslav Hlinka, probírali jste ji spolu?
„Nějak moc jsme to neřešili. Během play off se mě ptal a řekl jsem mu to samé, co mně. Že žádný kontakt neproběhl. Nicméně to už není v posledních letech nic nového, vždycky jsme se s vedením bavili až po konci sezony.“
Pro vás byla z osobního hlediska výjimečná. Vyhrál jste nejlepšího střelce, produktivitu. Jak vysoko ji řadíte?
„Budu hodnotit základní část. A ta byla nejlepší v mé kariéře, životní. Ve čtyřiceti letech jsem se dostal někam nad plán, už se to těžko bude opakovat. Opravdu jsem si hokej užíval a musím za to klukům strašně moc poděkovat. Nejvíc asi Jardovi Hlinkovi s Tomášem Rolinkem, se kterými jsem toho odehrál nejvíc. Ale i všem ostatním. V dnešní době, kdy se hlavně brání, se podaří nasbírat tolik bodů opravdu výjimečně.“
Zapsal jste se i do kronik Sparty jako historicky nejlepší střelec i nejproduktivnější hráč. Věřil jste, že se vám to podaří?
„Já jsem domluvený s naším tiskovým mluvčím Tomášem Zetkem, ať mi tyhle věci moc neříká a nemusím se s nimi stresovat. Nicméně o gólech jsem samozřejmě věděl. Jak jsem podepsal vloni kontrakt, tak jsem tušil, že tohle zvládnu. Ale v žádném případě mě nenapadla ta produktivita, na Richarda Žemličku jsem ztrácel šedesát bodů. Nikdy v kariéře jsem jich tolik za jednu sezonu neudělal. Nikdy bych na tenhle rekord nemyslel.“
Pojďme se ještě vrátit k závěru ročníku. V pátém semifinále s Kometou jste odmítl jít na nájezd. Po vypadnutí jste tohle rozhodnutí považoval za správné. Nezměnil jste názor?
„Jo, to už jsem věděl před tou dovolenou. Opravdu jsem byl přesvědčený, že jsem udělal správnou věc. Jenže jsem člověk, který chybuje. A když udělám chybu, tak to nebudu zastírat. Po debatách s klukama jsem najednou slyšel názory prvního, druhého, třetího a pátého... Měl jsem tu zodpovědnost vzít na sebe a nekoukat na nějaké statistiky, že se jinému daří víc. V tu chvíli jsem měl jet, kluci měli pravdu a já jsem se jim za to omluvil. A i těm, se kterými jsem se neviděl osobně, bych to chtěl říct aspoň touhle cestou. Mrzí mě to.“
Bylo by pro psychiku týmu lepší na něj jít a třeba nedat, souhlasíte?
„Jenže v tu danou chvíli jsem to viděl jinak. Někdo řekne, že jsem sobec, posera, alibista. Já ten hokej hraju dlouho, všechny své spoluhráče znám strašně dobře. Jsem s nimi v kabině, vidím je pracovat. Mezi těmi třemi vyvolenými jsem se prostě neviděl. Ale jenom bychom se opakovali, měl jsem k tomu prostě nastoupit a jet.“
Mluvil jste o tom později i s trenérem Josefem Jandačem, který vás v závěru sedmého utkání nechal sedět na střídačce?
„Měli jsme asi půlhodinovou debatu, vyříkali jsme si některé věci. Zůstane to mezi námi. Promluvili jsme si jako chlap s chlapem. Řekli jsme si, co kdo jak viděl a podali si ruce.“
Takže máte před sebou znovu čistý stůl a můžete k němu společně zpátky zasednout?
„Rozhodně, nevidím důvod, proč bychom neměli. Hokej jsou emoce, řeší se v něm různé věci. Vždycky jsou dvě strany, já si řekl svoje. Cítil jsem, že jsem mohl týmu více pomoci. Že bych na někoho zanevřel, tak to opravdu v žádném případě.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
