Útočník Róbert Petrovický se těší na Belfoura, ale teď chce být platným hráčem Vítkovic OSTRAVA - Z šatny si přinesl nové brusle, okamžitě se do nich přezul a vyzkoušel několik prudkých obloučků. Hned poté se na tváři Róberta Petrovického rozlil široký úsměv. "Konečně jsem nové brusle sehnal, tenhle typ už se nevyrábí. Na nich to zase bude určitě lítat!" Třiatřicetiletý slovenský útočník posílil na úvod sezony Vítkovice. V polovině října se přesune do švédského Leksandu. Už teď je rozpolcený. V Ostravě je spokojený, po letech trmácení se s rodinou přiblížil domovu. Navíc manželka Šárka je dcerou Vladimíra Vůjtka, takže rodinný klan je po dlouhém čase pohromadě. Na druhou stranu, ve Švédsku by si měl zahrát v jednom týmu s legendárním gólmanem Edem Belfourem a daleko víc si tam užije ploché dráhy. Do ní je blázen! Dokonce už si nechal v Divišově na míru ušít plochodrážní kombinézu. Má na ní vyobrazeného žraloka s hokejkou. * Za Vítkovice jste odehrál první dva extraligové zápasy. Co vám ukázaly? "Nó, tak... Po dvou zápasech vůbec neřeším, jestli jsem spokojený, nebo ne. To je práce pro vás a lidi nahoře. (s úsměvem ukazuje na zasklené VIP boxy) Ve Švýcarsku jsem si sice zvyknul, že se dělají závěry už po prvním kole, ale sám to neřeším. Všichni víme, co musíme zlepšit." * Po prvních zápasech jsme v deníku Sport známkovali extraligové posily. Jako ve škole. A vy jste dostal čtyřku. Co na to říkáte? "Čtyřku? To je jako špatné? (usmívá se) Tak to je jasné, každý čeká góly, body, asistence... Kdybych se dvakrát trefil, je to přesně naopak. Já to neřeším, budu dál makat. To se otočí. Dám dva tři góly a budou mě klepat po rameni. Věřím, že Vítkovicím trošku pomůžu. Že to přijde." * Jak se vyrovnáváte s kritikou? Vybouchnete? Rozčílíte se? "Ne. Spíš si to nechám pro sebe. Zažil jsem osm těžkých let v NHL a potom další roky ve Švýcarsku, kde je tlak možná ještě větší. Někdy je to těžké. Lidi, vedení, novináři... Ale já se to už naučil radši nevnímat. Říkám si, země je kulatá, všechno se točí. Jednou prší, jednou svítí slunko. Takže jsem v klidu." * Ve Švýcarsku je větší tlak na hokejisty než v NHL? "Mám takovou zkušenost, hrál jsem ve Švýcarsku šest let. Cizinec tam zůstane cizinec a je jedno, jestli je tam pět nebo dvacet roků. Pořád je cizinec a musí se ukázat dvakrát víc. A v hokeji musí sbírat body. Můžeš hrát, střílet a trefit pět tyček, ale když nemáš body, budou na tebe ukazovat prstem. Proč jsi nerozhodl zápas? Proč jsi nepomohl mužstvu? Zejména v Curychu, kde jsem byl poslední tři roky, je to strašný bulvár. Od rána do večera. I lidé z vedení klubu mi tam přišli jako zanícení fanoušci. Nedokáží prostě pochopit, že to vždycky nejde podle představ." * Co vám po prvních zápasech za Vítkovice říkal tchán Vůjtek? Chválil, nebo kritizoval? "Ani jsme o tom moc nemluvili. Dobře ví, že jsem byl šestnáct nebo sedmnáct roků mimo a musím si zvyknout na jiný hokej, styl a spoluhráče. Musím si to očichat. Vstřebat. Sám ví, že to nejde jen tak." (luskne prsty) * Ví se o vás, že jste velkým fanouškem golfu. Je ještě nějaký jiný sport, kterému holdujete? "Golf, to je moje. (zasněně) Teď jsem se ještě vrátil ke své staré zábavičce - ploché dráze." * Ploché dráze? Dívat, nebo jezdit? "No, už jsem i párkrát jezdil. Letos v létě. Mám kamaráda, jmenuje se Maťo Vaculík a zrovna nedávno vyhrál český titul. Mladý kluk, má teprve sedmnáct. V létě jsme spolu z krabice vytáhli novou motorku, na které bude jezdit. Už s ní sbírá první úspěchy." * Kde jste jezdil? "V Žarnovici, Maťo je odtamtud. Motorka má neuvěřitelný cit, první kolečka jsem musel jet hodně opatrně. A ty mantinely! Ale to je jako v hokeji, takže dobrý. (směje se) Smyky už mi docela jdou. I starty. Ta motorka má ale neuvěřitelnou sílu." * Povedlo se vám ji při startu otočit? (přikyvuje) "Ano, už jsem i spadnul. A jednou se dotknul mantinelu. Na normální motorce na cestě se bojím, ale tady jsem sám nebo jezdíme dva s bráchou, je to bezpečnější. O trošku... Plošina je parádní sport. Párkrát už jsem byl na Grand Prix v Praze na Markétě nebo i v Cardiffu. Pořád to sleduju. Jak teď třeba vyhrál Gollob závod Grand Prix v Polsku, neuvěřitelné. To je můj jezdec." * Kdy vás to vlastně chytlo? "Když jsme byli děcka, tak nás otec bral do Březolup, do Slaného, na Markétu... I na normální motorky do Brna jsme jezdili. Pak byla dlouhá odmlka. Ale minulý rok jsem byl zase po letech na ploché dráze. A když jsem slyšel ten zvuk a ve vzduchu cítil dým z výfuků! Sledovat ty mistry, jak se na dráze mezi sebou bez brzd křižují... To je prostě neuvěřitelné." * Říkal jste, že jezdíte s bráchou. Kdo je lepší? Vy, nebo Ronald? (směje se) "Těžko říct. Trochu jsem se bál, protože jsme měli před sezonou a nechtěl se zranit. Brácha do toho šel ostřeji, rychle dokázal projet smykem celou zatáčku. Já měl obavy, nechtěl jsem si hned zlomit ruku. Ale Maťo Vaculík nám oběma říkal, že máme talent. Co prý jsme předvedli ve svých prvních jízdách, si dovolilo jen málo lidí." * Manželky o vašem závodění na ploché dráze věděly? "Jo, jo. (usmívá se) Já už si dokonce nechal udělat kombinézu přímo v Divišově. Mám na ní svoje jméno a nakresleného žraloka s hokejkou a číslem 39." * Proč zrovna žraloka? "Žralok mi říkali kluci v Trenčíně. Hrával jsem s extrémně krátkými čepelemi, vypadaly prý jako žraločí ploutev. Tak podle toho. Ale na plochodrážní kombinéze mám Žralok napsané v uvozovkách. (směje se) Je to jen taková zábavička mimo led. Takové vzrůšo." * Už jste si zjišťoval, jestli se poblíž švédského Leksandu jezdí plochodrážní liga? Ve Švédsku je tento sport extrémně populární... "Já vím, těším se. Ale ještě jsem se nedíval, všechno si zjistím až tam. Navíc Maťo možná bude příští rok ve Švédsku jezdit, takže se snad budeme potkávat i tam." * Jste s Leksandem ve spojení? Zajímali se Švédové třeba o vaši přípravu? "V pondělí jsem mluvil s manažerem, hráli první zápas. Vyhráli doma 7:3, přišlo hodně lidí. Já tam odcházím 13. října. Už teď vím, že budu rozpolcený. V Ostravě je to super, ale nedá se nic dělat. Na druhou stranu se tam můžu těšit na Eddieho." * Eddieho? "Belfoura. Jestli tedy dorazí. Bavil jsem se o něm s Robem Švehlou, jaký je to chlap a tak. Hrál s ním v Torontu, zná jej dobře. Těším se na něj." * Překvapilo vás, že takový gólman kývnul nabídce druholigového švédského klubu? "Sice jsem slyšel, že jsou na tom finančně hodně dobře a shánějí gólmana po celém světě. Ale že to bude zrovna Eddie? To mě překvapilo. Má toho za sebou už dost, je mu přes čtyřicet. Těžko říct, co ho k tomu vedlo. Nevím. Jsem na něj zvědavý. Možná se bude ze začátku trápit. Přece jen, bude to pro něj úplně jiný svět. Ale v závěru ligy se nám jeho zkušenosti určitě budou hodit." * Předpokládám, že vy jste se s Belfourem v NHL nikdy nepotkal, je to tak? "V týmu ne. Ale myslím, že jsem mu jeden nebo dva góly dal. Nevím to teda úplně na sto procent, ale myslím, že to tak bylo." *** RÓBERT PETROVICKÝ Narozen: 26. října 1973 v Košicích Pozice: útočník Draft: 9. v roce 1992 (Hartford), výše se ze slovenských hokejistů v historii umístil pouze Marián Gáborík (3.) Kluby v NHL: Hartford (1992-95), Dallas (1995-96), St. Louis (1996-97), Tampa Bay (1998-99), New York Islanders (2000-01), v NHL odehrál 208 zápasů a nasbíral v nich 65 bodů (27+38) Kluby v Evropě: Trenčín (1990-91), MoDo (Švédsko, 2000-01), Ambri-Piotta (Švýcarsko, 2001-03), Langnau (Švýcarsko, 2003/04), Curych (Švýcarsko, 2004-07), Vítkovice (2007) Reprezentace: mistr světa z roku 2002, třikrát startoval na olympijských hrách (Lillehammer 1994, Nagano 1998 a Salt Lake City 2002) Zajímavost: za ženu má dceru hokejového trenéra Vladimíra Vůjtka - Šárku. Hokej hraje i jeho mladší bratr Ronald, který si také zahrál v NHL i slovenské reprezentaci. Budou hrát Vůjtkovi vnuci hokej? Který z vnuků úspěšného trenéra Vladimíra Vůjtka se prosadí v hokejových arénách? Pětiletý Ryan Petrovický, nebo čtyřletý Maxim Vůjtek? Tátové, sami bývalí reprezentanti svých zemí, se tomu jen smějí. "Maxim byl poprvé na ledě teprve minulý týden a říkal, že to docela klouže," líčí Vladimír Vůjtek mladší začátky svého syna. "Ryan je mnohem dál. Hokej už dělá dva nebo tři roky, už si k němu přičichnul. Ale předhánět se nebudeme. Rozhodně nechci kluka do ničeho tlačit, necháme tomu volný průběh." Stejně mluví i Róbert Petrovický. Jeho syn je navíc hodně šikovný i s golfovou holí, takže jej prý silou u hokeje držet nebude. "Já mu jen připravím podmínky, ostatní je na něm. Ani samotní kluci se navzájem nehecují. To spíš se synem mého bratra Ronieho," říká Petrovický. "Jsou stejně staří a ti už jsou mistři. Problém jim kouká z očí. Když jsou spolu, hned se dá čekat nějaká bitka nebo něco rozbitého. Prostě kluci. My byli úplně stejní." S ledem koketuje i Petrovického sedmiletá dcera Kiara. Baví ji krasobruslení. "A to jsem si myslel, že budu mít po kariéře od ledu pokoj a budu pěkně v teple," lamentuje naoko otec. "Ale dcera hraje i tenis, tak uvidíme. Rozhodně to ještě bude zajímavé..."
Témata:
