Je to odchod ze scény, z kterého člověk nemůže být ani trochu smutný. Střelkyně Kateřina Emmons, která oznámila těhotenství a konec kariéry, sice bude olympijskému týmu scházet. Její příběh byl ale krásný dost. Kdo ví, jestli se někdy nedostane na stříbrné plátno.
Emmons měla to štěstí i prokletí, že vrcholný úspěch poznala jako hodně mladá. V osmnácti letech už z ní byla mistryně světa, ve dvaceti olympijská medailistka. Odjakživa to byla cílevědomá dívka, také ovšem s dostatečným rozhledem, aby pro svůj život viděla i další možnosti. V letech, kdy drtivá většina sportovců teprve namáhavě směřuje ke svým snům, už je měla skoro všechny splněné.
Vztah se špičkovým americkým střelcem Mattem Emmonsem jí přinesl nejenom životní štěstí, ale i novou motivaci. Spolu pak na olympiádě 2008 v Pekingu psali památný příběh radosti při třech rodinných medailích i smutku po dalším Mattově zaváhání při poslední ráně, které ho stálo téměř jisté zlato.
Úctu Číňaňů si tehdy získala i dojemným gestem, když své zklamané soupeřce Tu Li věnovala svou vítěznou kytici po zlatém závodě ve vzduchovce.
Bylo to téměř pohádkový moment, gesto opravdové šampionky, jak napsaly čínské noviny. A taková byla její kariéra. Vyhrála mistrovství světa, mistrovství Evropy, získala tři olympijské medaile. To vše po tvrdé dřině, bitvách s nervy a klidu v rozhodujících chvílích. A vždy s nadhledem dívky jako z pohádky.
Jak říká: „Někdy zním absolutně naivně. Ale já věřím v dobro. A jsem přesvědčená, že když tomu budu věřit, že se to třeba jednou stane.“
