Německý dálkař Markus Rehm je skvělý sportovec a zaslouží si obdiv. Naposledy to dokázal na ostravské Zlaté tretře, na níž předčil soupeře špičkového kalibru. Muž s karbonovou protézou namísto pravé nohy pod kolenem však přesto nemá startovat na olympijských hrách, pokud nade vší pochybnost neprokáže, že nemá proti zdravým atletům výhodu.
Na první pohled to může znít paradoxně a krutě. Rehm ve čtrnácti letech přišel o část nohy po nehodě na wakeboardingu, přesto sportoval dál a tři měsíce před startem olympiády skáče na úrovni, na níž by v Riu de Janeiro mohl bojovat o medaile.
Stejně jako před lety jihoafrický paralympijský čtvrtkař
Oscar Pistorius
teď Rehm bojuje o své olympijské místo. Je to sledovaný příběh s emocionálním přesahem.
Britský dálkař Chris Tomlinson v zimě uvedl, že světová atletika po posledních dopingových skandálech potřebuje pozitivní story a Rehmovu snahu podpořil. Takové emoce jsou v tomto případě zcela pochopitelné, pro řešení případu by ale přesto neměly hrát žádnou roli.
Už výsledek kauzy Oscara Pistoria, kterému v roce 2011 sportovní arbitráž povolila závodit mezi zdravými atlety, byl poměrně kontroverzní. Rehm se navíc ze své pružné protézy na pravé noze ke svým skokům odráží.
Představení na Zlaté tretře v jednom závodě se světovým rekordmanem v desetiboji Ashtonem Eatonem na vyprodaném stadionu, na němž běžel Usain Bolt , jistě Rehmovi poskytne pozitivní body. Tenhle případ se ale nemůže rozhodovat na základě pocitů nebo PR jedné či druhé strany.
Jak řekl Eaton: Atletika je sport přesných čísel, která nesmí lhát. To je zásadní argument, který se nesmí ztratit pod balastem prázdných vět.
Rehm od poloviny loňské sezony na mítincích IAAF může závodit jen ve svých vlastních soutěžích s vlastními výsledky. Stejně tak to bylo na Zlaté tretře. Vypadá to možná divně, ale je to tak správně. A pokud Rehm jasně neprokáže, že mu jeho protéza neposkytuje výhodu proti ostatním, na olympiádě prostě nemá co dělat.
Každý z dálkařů v Riu si bude chtít splnit své sny. A každý z nich má právo, aby se výsledky posuzovaly ve férovém procesu. Pokud budou panovat nejmenší pochybnosti, že Rehmovi jeho pružina přináší výhodu, na olympiádě by neměl startovat. Jde o fair play. V Riu mohou startovat jen ti, kteří splní účastnický limit za předem stanovených podmínek.
Rehmovo úsilí o start na olympiádě je přitom správné. Má právo zjistit, jestli se Her může za férových podmínek zúčastnit. Stejně jako v případě Pistoria ale tady nejde o začlenění postižených atletů do společnosti, nejde o krásný příběh pro Hollywood. Jde jen o čistá fakta, která musí rozhodnout sama o sobě.
