Když po mistrovství světa reprezentační trenér Josef Jandač uvedl, že z hráčů evropských soutěží ho žádný nezklamal, chtěl dát najevo, že vedle posil z NHL se neztratili, a taky vyslat signál, že s nimi počítá. Směrem k olympiádě mu ostatně nic jiného nezbývá. Pokud tedy snad René Fasel nepohne zemskou osou a naštvané hvězdy zámořské ligy nerozpoutají vzbouření na vsi a cestu do Jižní Koreje na příští olympiádu si nakonec nevyvzdorují.
Takový odliv česká reprezentace dlouho nepamatuje. Možná od časů kolem Nagana, na posledním šampionátu však psala úplně jiný příběh.
Fakt, že pět ze sedmi hráčů, kteří podepsali smlouvy do NHL, nastoupilo na mistrovství světa, s turnajem stejně až tolik nesouvisí. O odchodu většiny z nich v čele se Šimkem a Jeřábkem se tušilo předem. Šéfy klubů přitom moc nezajímá konečný výsledek, ani původ hráčů. Jak kdysi trefně poznamenal dlouholetý GM New York Rangers Glen Sather, je srdečně jedno, jestli hokejista pochází třeba z Timbuktu. Hlavně, když něco umí.
Tým z mistrovství světa přišel téměř o celou obranu. Místo dolaďování nastane hlavně tady pro trenéry národního mužstva další fáze hledání a budování. Vedle toho bude asi třeba ukonejšit hráče, kteří nesli nevděčný úděl náhradníků a s nimiž občas nebylo naloženo férově.
Dominik Kubalík narychlo zrušil dovolenou, aby mohl nahradit Petra Holíka, který se v přípravě moc líbil, ale v jejím závěru se zranil. Dvojnásobný kanonýr extraligy se však ani napodruhé do sestavy nevtěsnal. Holík ho po uzdravení vystřídal a vlastně nebylo zřejmé proč. V Paříži si taky jen zatrénoval.
Oba jsou to hráči, kteří chtějí reprezentovat a těší se z každé příležitosti.
Ale aby si reprezentace vážili nadále, musí si reprezentace vážit taky jich. I s výhledem do budoucna se to vyplatí.
Související články
