Příprava na velkolepou skončila. Hokejová reprezentace ve středeční generálce na Světový pohár porazila výběr severoamerických mladíků 3:2. Víc než výsledek je ale důležitější předvedená hra. Ta kontrastuje s tím, co předváděl národní tým fotbalistů na nedávném Euru. Žádná bázlivost či opatrnost. Tým trenéra Josef Jandače si to jede do Toronta rozdat na „férovku“ i s velmocemi.
Výběr Severní Ameriky do třiadvaceti let je na Světovém poháru černým koněm turnaje. Nic na tom nezměnila ani porážka od českého týmu. Naopak tuto nálepku spíše umocnila.
Češi byli vyjma prvních deseti minut horším týmem. Soupeř měl víc střel i gólových šancí. Ale už začátkem léta se Jandač dušoval, že jeho tým nebude hrát ustrašeně, jako to předvádělo mužstvo Pavla Vrby ve Francii.
To proti papírově silnějším sokům bránilo v hlubokém bloku a vyčkávalo. Vlastně spíš jen bojovalo s časem, jak dlouho jejich ataky dokáže ustát.
Čeští hokejisté se ve středu proti zámořským nadějím dostávali do šancí. Po ztrátě puku neváhali aktivně napadat. Nechtěli čekat na chyby soupeře, naopak se je snažili vyhledávat. To přesto, že kvalita byla převlečena do jiných než českých dresů.
Buďme upřímní, reprezentace se v utkání podívala do zrcadla budoucnosti, zatímco svůj vrchol už má dávno za sebou. Ale i tento fakt dokázala přístupem a herním pojetím částečně smazat. Ale buďme ještě upřímnější: hokejový nároďák může zámořské naděje porazit, ovšem už ne pravidelně porážet.
I tak byla generálka nadějným příslibem před přesunem do Toronta, dějiště Světového poháru. Když se zblázní gólman a bude se trefovat zařízení, můžou se dít zázraky.
