Ještě před pár týdny reprezentační trenér Vladimír Růžička tvrdil, že jedním z hlavních cílů jeho zámořské mise je setkání s Jaromírem Jágrem. Aby od něj uslyšel, za jakých okolností s ním bude moct počítat na šampionát. Aby to nedopadlo tak, že ho bude číslo 68 napínat do poslední chvíle… Tak proč se s ním po nočním zápase přímo v Prudential Center nesetkal? A proč to možná neplánuje ani po dalších zápasech New Jersey?
Tahle laxnost překvapuje. Ale je zdánlivá, záměrná. Co je za tím? Kouč nejspíš nechce, aby jeho zámořská mise byla výhradně spojovaná s tím, že letěl přemlouvat číslo 68. Proto odpovědi na toto téma zaobaluje obecnými frázemi. Nechce dostávat pod tlak sebe ani Jágra.
Oba mají k sobě blízko, to ví každý. Na jedné lodi vyválčili olympijské z zlato v Naganu, v roli trenér-hráč byli rovněž u dvou mistrovských titulů v letech 2005 a 2010. Respekt je vzájemný. Až téměř osudový. A to, že teď nechce Růžička o novinkách ohledně případné Jágrovy účasti mluvit, ještě neznamená, že žádné nejsou.
Jen o tom prostě nechce veřejně vykládat. Aby Jágrovi i sobě dopřál k klid. Prozatím. Ví, že před šampionátem si toho tlaku a stresu užije až dost. S číslem 68 v sestavě, nebo i bez něj. Přesto si troufám tvrdit: I když Růžičkovy komentáře ohledně přemlouvání hokejové legendy ochably, ve skutečnosti na papírcích s uvažovanou sestavou je nejproduktivnější Evropan v historii NHL stále hodně vysoko.
A pokud se v Praze na turnaji objeví, určitě ne v podřadné roli, o jaké sám útočník mluvil. Tenhle „luxus“ skutečně s jeho jménem nejde dohromady.
Související články
