Ve druhé polovině závodu Paříž-Roubaix byl český cyklista Zdeněk Štybar u všeho důležitého, co se na špici závodního pole odehrálo, v závěru sahal po životním vítězství. Krátce po vystoupání na druhé místo stupňů vítězů uvažoval, co mohl udělat jinak, aby na vítězného Grega van Avermaeta vyzrál. „Možná nastoupit o padesát metrů později...“ přemýšlel 31letý borec. Už nic změnit nemohl. Největší jednorázový závod světa mu přinesl mix hrdosti a zklamání.
Na slavném velodromu v Roubaix dojel Zdeněk Štybar druhý už podruhé v životě. Poprvé nestačil předloni na Johna Degenkolba, skvělého klasikáře, který měl tehdy výborné jaro, jako sedmý dokončil závod Okolo Flander a na Paříž-Roubaix navazoval na rok staré stříbro.
Letos to měl český závodník ještě těžší. V posledních stovkách metrů musel v pětici jezdců bojovat hlavně s olympijským vítězem Gregem van Avermaetem, od loňského triumfu v Riu téměř neporazitelným Belgičanem.
A zase mu patřilo nejhorší umístění ve sportu. Být mrtvý je někdy lepší než být druhý, říká se.
„Je zklamání skončit na druhém místě. Odevzdal jsem, co jsem mohl, možná jsem mohl se spurtem počkat ještě padesát metrů, ale na velodromu je to vždycky speciální. Taky mohlo být riskantní čekat,“ připustil Štybar. Počínal si takticky velmi dobře, najížděl si z horního místa v zatáčce klopené dráhy, dopředu vyrazil zhruba 200 metrů před cílem. Ale Van Avermaet byl ze všech nejsilnější a v cílové rovince Štybara nezadržitelně přespurtoval.
BRILLIANT!!@GregVanAvermaet romps to victory in #ParisRoubaix 2017 🔥🔥🔥 pic.twitter.com/veD3arkHPe
— Eurosport UK (@Eurosport_UK) April 9, 2017
Vítěz Van Avermaet: Štybar nechtěl spolupracovat
Vítěz přitom přiznal, že měl z českého protivníka obavy. Myslel si, že Štybar bude mít víc síl, protože v posledních kilometrech téměř nespolupracoval a vyčkával v zákrytu.
„Nechápal jsem, proč odmítal spolupracovat, když zezadu se k nám nikdo z jeho týmu nemohl dotáhnout,“ podivoval se Belgičan.
Štybar to viděl ze svého pohledu jinak. Až do posledních kilometrů doufal, že se k němu podaří přijet Tomu Boonenovi, pro kterého šlo o poslední závod bohaté a vynikající kariéry. Pokyn týmu Quick-Step Floors zněl jasně: Všechno pro Boonena.
„V některých momentech jsem dokonce uvažoval o tom, že na Toma počkám a pokusím se mu pomoct dojet na čelo. Teprve čtyři kilometry před cílem jsem se dozvěděl, že mohu jet sám na sebe. Před tím mi to vůbec nepřišlo na mysl. Největším snem bylo dojet na velodrom společně s Tomem, což se nepodařilo a to je zklamání,“ uvedl Štybar.
Nepřeceňoval ani Van Avermaetovu kalkulaci s tím, že měl mít nejvíc sil, protože nestřídal na špici. Belgičan zřejmě opomenul, že Štybar během celého závodu „chytal“ nástupy, neustále musel na něco reagovat. Tam se hodně vyčerpal.
„Celý tým nechal celé srdce Tomově podpoře a najednou jsem se já ocitnul v pozici, že jsem mohl vyhrát závod. Není snadné přepnout hned z role do role, měl jsem za sebou hodně dřiny. Takže ano, v závěru jsem se vezl za zadními koly ostatních, ale vždyť tady se jelo Paříž-Roubaix. To není jako sezení na gauči,“ řekl Štybar.
A jak se plánoval vyrovnat se zklamáním? „Po druhém pivu to bude dobrý,“ řekl na místě reportérovi Českého rozhlasu už s lehkým úsměvem.
