Pršelo tři dny ze čtyř? Ano! Pakovaly se atraktivní týmy z Kanady dřív, než se čekalo? Ano. Skončilo finále náklepem o osm branek? Ano. A vadilo to někomu? Ne, naopak! Vítězi 24. ročníku Memoriálu Aleše Hřebeského se v sobotu stali Custodes Radotín, kteří vyhráli všech šest svých zápasů na turnaji. Natřískanými tribunami cloumal rauš. Kromě suverénního návratu domácího týmu na trůn po třech neúspěšných ročnících servírovaly čtyři dny v Radotíně TOP špičkový boxlakros i další jímavé příběhy. Pojďme po jejich stopách.
Sluníčko, české zlato čili pivo, párty s přáteli, nádherné holky. Jedním slovem? Chill! I to jsou kromě lakrosového zápolení důvody, proč se do Radotína každoročně slétají špičkoví hráči z celého světa i exhvězdy zámořské profesionální NLL. Pokud ale letos borci ve svých domovinách zapomněli teplé oblečení, museli trpět.
"Pršelo, ale hlavně k tomu byla zima. Bylo to nejhorší počasí na Memoriálu, co pamatuji. Nicméně v celkovém součtu přišlo jen o 150 diváků méně než loni. Celkem jsou to takřka 4000 platících fanoušků. Do toho nepočítáme předškoláky, volné vstupenky a VIP. A k tomu 450 hráčů. Na finále byla určitě největší návštěva v historii. Podle mě tam bylo 1800 diváků, což bylo neskutečně," snadno našel pozitiva jeden z organizátorů Memoriálu Antonín Gottwald.
Lepší než 24. ročník byly v návštěvnosti o pár stovek diváků pouze roky 2015 a 2016.
Tři dny intenzivního zkrápění tunami vody se na umělém povrchu radotínské Sokolovny podepsalo. Na ploše zůstávaly kaluže, fotografové se tetelili blahem, když byl do nich někdo z hráčů zhitován, hráčům se srážely výplety lakrosek. Fanoušci se ale těšili komfortu, organizátoři tradiční zastřešovací altánky nad tribunou nahradili pevnou střechou.
"Je to umění možného, dělali jsme, co umíme. Nové zastřešení tribuny zafungovalo výborně. To myslím všichni ocenili. Pod kobercem plochy máme porézní asfalt a drenáž, ale je to staré 15 let, takže to nefunguje dokonale a bude třeba to vybourat a provést znovu," je si vědom Gottwald.
"Déšť? Nám ani tolik nevadil, věděli jsme, že zámořské týmy to bude otravovat asi víc. Viděl jsem během zápasů některé hráče se i přezouvat, ale pro všechny to bylo stejné, riziko hrát pod otevřeným nebem," přidal svůj pohled na věc útočník LCC Matěj Barák.
Když obhájce titulu hraje o devátý flek
Kromě zastřešení hlavní tribuny se organizátoři vybičovali i k dalšímu progresům, všechny zápasy byly vysílány na internetu a obě semifinále a finále přebíral živě kanál Sport5. V první řadě ale rozhoduje sportovní stránka věci, a ta byla od středy do soboty v Radotíně epesní. Už zápasy v základních skupinách byly vyrovnané, třikrát rozhodovaly nájezdy a mnohokrát byl rozdíl ve skóre jeden nebo dva góly.
Neúprosný los svedl proti sobě favority už v osmifinále. Jedním z vrcholů Memoriálu byl zápas Green Gaels – Pioneers, vynikající ukázka kanadského pojetí boxlakrosu. Zápas skončil 3:3 a Grean Gaels prohráli na nájezdy. Dvojnásobný vítěz Memoriálu tak šel jen do zápasů o 9.–16. místo, což by před turnajem čekal jen snílek závislý na něčem ostřejším, než je alkohol.
VIDEO: Podívejte se na film z Memoriálu Aleše Hřebeského 2016
Dalším super chutným bonbonem bylo čtvrtfinále mezi domácími LCC a Albertou Warriors, loňským vítězem. Warriors přijeli natěšení na obhajobu a podporováni byli 20 fanoušky, které si s sebou přivezli. Radotín v zápase jen dotahoval, prohrával už 2:4, ale nakonec srovnal dvě minuty před koncem a tutovky Kanaďanů při power-play vychytal zázračně brankář Jakub Mareš, později vyhlášený za nejlepšího gólmana turnaje. Alberta následně neproměnila ani jeden nájezd, za LCC pálili do černého Dominik Pešek a Radek Skála, a bylo vymalováno.
"Bezkonkurenčně nejtěžší zápas na turnaji. Motivaci jsme měli obrovskou, minulý rok nám Alberta vyfoukla pohár v závěrečných vteřinách prodloužení. Věděli jsme, že pokud je uděláme, titul bude náš," měl jasno Barák, který v utkání dal gól a asistenci.
Gól brankáře i nejmladší finalista historie
V semifinále LCC přehrálo 5:2 Pioneers a zápas nabídl i jednu raritní situaci. Brankář Custodes Mareš dal gól při power-play soupeře přes celé hřiště do prázdné branky. Podobnou situaci byla na Memoriálu k vidění poprvé. Do finále se proti domácímu týmu překvapivě prokousal semifinálovým vítězstvím na finskýmTurku Titans skotský výběr plný Kanaďanů Glasgow Clydesiders. Radotín a Glasgow na sebe narazily hned ve středu v rámci zápasu ve skupině B a Radotín vyhrál 7:2.
"Dalo by se říct, že Radotín proti Albertě v osmifinále bylo opravdu předčasné finále, protože následný soupeř v semifinále Pioneers zůstali za očekáváním, a přestože to byl pěkný zápas, naši byli lepší. Postup Skotů do finále byl překvapení. Los k nim byl milosrdný, a tak na těžšího soupeře, Turku Titans, narazili až v semifinále. Finové už loni sahali po účasti mezi nejlepší dvojkou turnaje, prohráli v semifinále s Albertou až na nájezdy, a tak se čekalo, že půjdou dál. V zápase ale působili unaveně a prohráli 5:3. A na Skoty si naši věřili, šli do finále s tím, že soupeř nemá šanci a to se potvrdilo," řekl Gottwald. A měl pravdu…
Finále? Slušně řečeno rychta, debakl, výklep. Výsledek 15:7 je hodně výmluvný, rozhodnuto bylo už po první třetině, kterou vyhráli Custodes 9:0. Glasgow nepomohl ani dobrý výkon Čecha Jana Poláka, teprve 16letého hráče radotínské juniorky LCC Wolves, který Skotům po celý turnaj vypomáhal. Mladší hráč finále nikdy v historii turnaje nehrál.
"Tento tým spolu mimo Memoriál moc nehraje, a i když se zápas od zápasu zlepšovali, na nás to nestačilo. Chtěli jsme na ně vletět od začátku, potěšit diváky, a to se podařilo. Po prvních dvanácti minutách bylo hotovo," hodnotil zápas Barák.
A co bude s největším turnajem v boxlakrosu v Evropě dál? "Příští rok oslavíme 25 let existence. Kvůli kapacitě areálu nemůžeme zvýšit počet účastníků, takže zůstane na 21. Chceme ale trochu změnit způsob losování, aby se favoriti střetli v turnajovém pavouku co nejpozději. A snažíme se, aby po čtyřech letech opět přijel nějaký irokézský tým. Jsme s nimi v kontaktu a jednání probíhá, takže snad to vyjde,“ uzavřel povídání Gottwald.
Pro úplnost, irokézský tým vyhrál Memoriál Aleše Hřebeského v roce 2014, kdy slavilo Kahnawake. Tak snad brzy naviděnou, indiáni!
VIDEO: Připomeňte si závěrečný skvělý ohňostroj
