Ještě, že nafasujeme holínky, hodnotí Marušková střelnici

Jaká je olympijská střelnice?
„Chtěla jsem si vyzkoušet vzduchovkovou střelnici i finálovou halu, abych věděla, jaké podmínky nás čekají. Jak daleko máme ostatní střelce, jaké je osvětlení, jak je střelnice barevně laděná. Udělali to v pořádku, ale jeden problém tu je.“

Jaký?
„My jsme zvyklí střílet v tričku. Jenže za našimi zády je otevřená střelnice. Musela jsem obléct několik vrstev, dvoje ponožky, dvoje tepláky, vzít s sebou ohřívací pytlíky. Několikrát jsem musela jít za trenérem, ať mi zahřeje ruce. Drkotala jsem zubabama, byla jsem zmrzlá jak rampouch. Už jsem stihla i zmoknout.“

Myslíte, že takové drsné podmínky mohou panovat i na olympiádě?
„Bylo mi řečeno, že od českého týmu nafasujeme deštník a holínky. Myslím, že se tady budeme brodit blátem. Teď je tu taková zima, že nám ti, co přijížděli, vzali čepice a rukavice. Zatím tady chodíme v loužích.“

Na co ještě si na olympijské střelnici musíte dát pozor?
„Reflektory nám svítí do očí. Já jsem si ale posunula kšilt dopředu, takže jsem to víceméně vyřešila. Jsem ráda, že tu jsem a můžu si všechno vyzkoušet. Problém byl i s dopravou. Na závod jsem měla odjíždět v deset, ale autobus nikde. Museli jsme si vzít taxíka, abychom závod stihli.“

Střelnice stojí v areálu Královského dělostřelectva, jejíž hlavní budova byla vybudována na konci osmnáctého století. Jak se střílí v takových kulisách?
„Jsme sice v tom areálu, ale budovu jsme vůbec neviděli. Tady je všechno hrozně uzavřené, hlídají nás. Se zbraněmi nemůžeme, kam se nám zachce. Vše je tu postavené provizorně, po olympiádě to rozeberou.“

Jak strávíte zbytek závodního víkendu?
„Dnes máme volno, jdeme do města. Kupodivu svítí sluníčko. Chtěli bychom se podívat do centra, na Buckinghamský palác, Big Ben. Na olympiádě už to vůbec nepůjde. Přiletíme těsně před závody a hned po nich zase odlétáme.“