ROZHOVOR - Obhajoval dotace pro lyžařské mistrovství světa v Liberci, odrážel kritiku šampionátu. Tak, jak se od tiskového mluvčího čekalo. Pak se Zdeněk Soudný na dlouhou dobu odmlčel poté, co prostřednictvím zrušené emailové schránky pochopil, že jeho práce končí. K tomu, aby znovu vystoupil, jej vyprovokoval dopis Kateřiny Neumannové pro média a politiky.
Třístránková obhajoba šéfky organizátorů lyžařského mistrovství světa v Liberci Kateřiny Neumannové, doplněná podivnými argumenty a grafy, nadzvedla Zdeňka Soudného natolik, že médiím napsal zhruba stejně dlouhý komentář.
„Měl jsem potřebu nemlčet a nekoukat na to, jak se to celé dál zamotává. Zodpovědnost leží na všech, kteří se na organizaci mistrovství světa podíleli, tedy i na mě. Ale nejvyšší měrou pak na Kateřině Neumannové,“ říká někdejší mluvčí mistrovství světa v klasickém lyžování 2009.
Proč jste sepsal dopis v reakci na vyjádření Kateřiny Neumannové, když jste šampionát ze své pozice tiskového mluvčího dlouho hájil?
„Doufám, že právě proto, že ho hájím do dneška. Byl to emotivní, ale zároveň promyšlený výkřik. Spousta věcí se povedla, spousta ne, ale pořád trvám na tom, že mistrovství jako takové bylo dobré.“
Po sportovně-organizační stránce se šampionát bezpochyby povedl. Ale jinak za ním zůstaly dost vysoké dluhy, ke kterým se nyní nikdo nemá.
„Ten dopis vyzněl tak, že Soudný kritizuje Neumannovou. Ano. Ale za co? Neříkám, že kradla, a jsem dalek toho říkat, že svou práci dělala špatně. Od toho jsou jiní, já byl jako člen organizačního výboru uvnitř. Nedokážu posoudit, nakolik se dalo vyvarovat problémům, které tu teď řešíme. Ale pokud chceme rozplétat mistrovství světa, měli bychom dávat věci na pravou míru a ne se je pokoušet měnit a zamotávat.“
Narážíte na nepřesnosti v dopise Kateřiny Neumannové, který byl do médií rozeslán v době, kdy vláda definitivně zamítla jakoukoli finanční pomoc na řešení dluhů po mistrovství?
„I když jsem to nepovažoval za šťastné, vcelku jsem chápal, proč Kateřina dva roky od mistrovství mlčela. Nedělala, co nemusela. Ale nemůže vystoupit den poté, co byly všechny bitvy dobojovány, a říct, že za tu válku vůbec nemohla, že byla jen jedním z vojáků. To bych možná mohl říkat já nebo někdo z kolegů z organizačního výboru. Dokonce si myslím, že by to do jisté míry mohli tvrdit členové výkonného výboru, ale fakt to nemůže říkat Kateřina Neumannová.“
Ve svém dopise jste uvedl: „Věřím, že pokud se vrátíme k podstatě vzniklých problémů, je možné dojít reálného pohledu na to, co se v Liberci po dobu příprav a realizace šampionátu, ale i po něm, dělo. Co jsou podle vás ty podstatné věci?
„Zásadní je opravdová analýza toho, jak vznikaly náklady organizačního výboru a kde došlo k pochybením. Skutečně se něco přeplánovalo? Dobrý, stát se to může, ale je divný, že o takovou částku. Chybí 112 milionů korun, to někde musí být vidět. Jak to vlastně bylo s dotacemi? Byly adekvátní a pak tam přibyly nadnáklady? Nebo byly dotace od počátku malé, podceněné? A pokud ano, byla to neznalost, nebo úmysl? A čí? Či se skutečně něco rozkradlo?“
Kdo by podle vás měl takovou analýzu udělat? Národní kontrolní úřad se už před šampionátem zabýval financováním infrastruktury a našel pochybení, ovšem do účetnictví organizačního výboru se ještě nikdo nepustil.
„Schováme-li se, což Kateřina Neumannová často opakovala, za státní garance, pak je asi správné, abychom požádali někoho ze státu, aby tento hloubkový audit udělal. Patřičné instituce pro to jistě najde.“
Vláda nedávno vzala na vědomí zprávu ministerstva školství s tím, že stát nemá platit nic.
„Tahle zpráva nemůže o ničem vypovídat, když mohla být měněna podle toho, jaký byl požadavek. Ať byl, čí byl. Na ministerstvu se připravovala téměř dva roky a několikrát zcela zásadně změnila znění. Jednou bylo všechno v pořádku a vše se doporučovalo zaplatit, pak se to různě měnilo. Nezlobte se na mě, ale taková zpráva mi objektivní nepřijde a asi neukazuje, jaký byl stav a kde vznikly problémy.“
Pokud vezmeme jednotlivé body z dopisu Kateřiny Neumannové, důvod dluhů viděla i v tom, že nepřijelo tolik návštěvníků, jak se čekalo. Co vy na to?
„Když si vybavím předpoklady, mohli jsme přijít o deset, patnáct, dvacet milionů. Ovšem rozhodně to není celá částka. Ale jeden příklad za všechny - je pravda, že jsme všichni v organizačním výboru byli přesvědčení, že je dobré v Liberci vyhlásit jarní prázdniny na dobu počátku šampionátu. Pak se ukázalo, že to byla jedna z chyb.“
 |
Protože lidé jsou naučení jet na hory.
„Ano. A stejně tak jsou zvyklí, že se vyklízí prostor, když se děje taková událost. A navíc v té době byla velkým tématem ekonomická krize. Norové měli přijet v tisících zástupců, ale odvolávali cesty. Němci na mistrovství světa taky koukali v televizi. Ne, že by lidé neměli peníze, ale báli se je utratit. Stejně tak byl problém sníh. Média psala o tom, že Liberec je zasypán a je v něm kalamita. Že se tam nelze dostat. Tak to ale nebylo. A spousta Čechů raději nejela, protože měla obavy.“
Dobře, nižší návštěvnost tedy může být tím reálným důvodem ztrát. Co další: ‚Schodek v hospodaření dramaticky vzrostl během posledních měsíců a týdnů před mistrovstvím, když město Liberec nemohlo financovat některé nutné dokončovací stavby‘. Co to bylo za stavby?
„To by mě taky zajímalo. Pokud jsou to stavby, věřitelé budou mít radost, protože to je majetek, který se dá prodat. Ale na soupisu majetku není nic, co by se dalo označit za stavbu.“
Na něm jsou k nalezení stoly, skříně, věšáky a podobně.
„Například se dovymýšlel přístup k můstkům na Ještědu formou mobilního schodiště. Výborná věc. Ale nebylo povinností města ji stavět. Náklady na mobilní konstrukce šly od začátku za organizačním výborem, město se staralo o pevné stavby. Tím ale neříkám, že například právě to schodiště bylo špatně. Jen za ním zůstal dluh. Prostě proto, že se s ním od počátku nepočítalo. Těžko třeba toto dávat Kateřině Neumannové za vinu. Jiná otázka je, zda se nemělo šetřit někde jinde, aby na schodiště bylo, třeba na doprovodném programu.“
Ve svém dopise jste uvedl, že zodpovědnost leží především na bedrech Kateřiny Neumannové i proto, jaký styl vedení organizačního výboru zvolila. Jaký to byl?
„Chcete pikantní drby, ale já vás asi zklamu. Šlo o to, že na začátku udělala hierarchii: Já jsem prezidentka, o všem rozhoduju a vy v zásadě nemáte žádné pravomoci, podpisové právo. Já jsem ta hlavní, kolem které se to točí, a všechno musíte schvalovat u mě. Je to jeden z manažerských modelů, nekritizuji ho, v určitých ohledech je správný, ale tím pádem sejmete z manažerů osobní zodpovědnost a berete ji na sebe. Pak nejde říct, že nejste za něco zodpovědní. Kateřina Neumannová se například odvolává na výkonný výbor, který o rozhodnutích měl hlasovat, ale nepověřila jej dozorem.“
Na to, že výkonný výbor neměl takovou zodpovědnost jako jeho šéfka, jste narazil už na začátku.
„Jeho členům byly připraveny nějaké materiály, které oni dostali, vyslechli, v zásadě je odhlasovali a to je všechno.“
Dobře, ale jak systém s jednou zodpovědnou osobou mohl fungovat v době, kdy se organizační výbor po nástupu Kateřiny Neumannové místo Romana Kumpošta dával dohromady půl roku před testovacími Světovými poháry?
„Na spoustu věcí se přicházelo náhodou. Ale to bylo i tím, že se nastoupilo do rozjetého vlaku. Jak už to tak bývá, ti, co přicházejí, mají pocit, že to musejí dělat naprosto jinak. Odmítají přijmout i to dobré, co bývalo. Ale když zrušíte i funkční věci, buď to je jako skvělý manažer dokážete během měsíce postavit na nohy, nebo jste normální člověk a za běhu na to už holt čas není. Organizační výbor existoval dlouho dopředu i proto, aby se spolu naučil žít a pracovat.“
Jenže s bývalým šéfem Romanem Kumpoštem odešla část jeho členů a tím byl vývoj přerušen.
„Organizační výbor byl v zásadě rozprášen a materiály nezůstaly, i když je pravda, že několik kolegů v něm vydrželo a byli to fajn lidé. Přišli jsme do prázdných kanceláří a měsíce trvalo, než se vše mohlo rozběhnout k normálnímu životu. Jsem přesvědčený, že za spoustou lidí se mělo jít. Jenže změna byla postavená hodně konfrontačně, což byl problém. Přitom do takových věcí ješitnost a pýcha či osobní minulost nepatří. Bohužel v tomhle se projevovala povaha Kateřiny jako závodnice v individuálním sportu. Myslím, že ji to hodně determinuje v tom, jak přemýšlí. A někteří lidé ji v tomto přemýšlení, bohužel, podporovali. Akorát si neuvědomuje, že když v tomto případě někam ujede a je první, je to dočasné.“
Chápu-li dobře, co jste o řízení šampionátu říkal, řešily se drobnosti, ale ačkoli Kateřina Neumannová měla hlavní slovo, neexistoval pevný systém vedení?
„Řešilo se všechno a nic, protože byla spousta problémů. Chybělo, že by někdo sednul a dal dohromady priority. Kvůli tomu se nepodařila spousta věcí. Ale nechci to vyčítat Kateřině, každý manažer si za to mohl sám, protože jsme byli hozeni do vody. Já taky nebyl schopný se ihned zorientovat v problematice. Také si sypu popel na hlavu a dodneška jsem přesvědčený, že komunikace se mohla vzít jinak. Ale byl jsem postavený před řešení situace, které vedení chtělo, jak chtělo, a pak jsem neměl moc na vybranou. Kromě odchodu.“
Ten jste zvažoval, když jste pro šampionát dostal jen akreditaci s omezeným vstupem a trávil jej víceméně v hokejové Tipsport Areně u televize. Viděl jste třeba do rozpočtů, věděl jste o průběhu financování?
„Ne. Vážně jsem to nevěděl a nevím. Dneska můžu říct, že jsem tomu rád, tehdy jsem si myslel, že je to divné. Máte-li něco komunikovat, měl byste o tom asi něco vědět. Tak jsem říkal, co mi řekli, to je snadný. Ale právě proto je šampionát i moje dítě, byl jsem u toho, neměl jsem odvahu říct: Pánové, jdu od toho, protože se mi to nelíbí. Chtěl jsem platit složenky. Zůstal jsem a dělal, co mi bylo zadáno. Nebyl jsem žádný hrdina.“
A některé vaše výroky se dostaly do žebříčků hlášek roku.
„Jasně, že si člověk připadá jako blbec. Když se na to podíváte, je to směšné, týden co týden to bylo trochu jinak. Jenže nemáte moc šancí to ovlivnit či změnit. Dnes jsem chytřejší, když se koukám nazpět, ale tehdy jsme prostě neměli informace, pracovalo se jen s tím málem, co seshora prosáklo. A pak se stalo snadno, že jsem v pondělí popřel něco, co Kateřina v pátek někomu do novin potvrdila.“
Myslíte třeba slova o tom, jak je dotace 189 milionů korun poslední, ale pak přišlo ještě 19 milionů od kraje? Nebo výroky o tom, že hospodaření šampionátu skončí na nule?
„Volal mi novinář: Zdeňku, potřebuju rychlou reakci k 19 milionů. A já na to: K jakým? Já o ničem nevím. Jste za komunikaci zodpovědný a nechápete lidi, kteří mohli spoustě problémů předejít prostě jen tím, že by o nich mluvili. Jenže Kateřina Neumannová nebyla otevřenější, nepochopila, že už není lyžařkou. Stěžuje si, že se říká, jak si nakradla, ale závdavek k tomu dala tím, že dlouho na takové hlasy nereagovala. Pořád si totiž myslím, že kdyby probrala jeden problém za druhým, možná přijdeme na to, že jim nebylo možné zabránit a že vznikly z reálných důvodů. Dnes už je na to ale pozdě.“
Kateřině Neumannové pomáhal ve vedení šampionátu Josef Jindra, známý lobbista, v té době životní partner slavné lyžařky. Nejprve neměl do organizace šampionátu být zapojený vůbec, pak byl poradcem. Účastnil se jednání. Jaká byla jeho role?
„Překvapím vás a spoustu lidí asi naštvu, ale no a co? Josef Jindra nemohl podepsat jediný papír. To, jestli Kateřině řekl to či ono, je úplně nepodstatné. Důležité je, jestli to Kateřina podepsala. Kdyby Josef Jindra říkal cokoli, nic to nezmění na tom, že ona byla tím, kdo rozhodoval, protože měla podpisové právo. Jestli se ptáte, zda Josef Jindra úkoloval lidi, tak úkoloval.“
To je všeobecné tajemství.
„Dokonce jsem byl příznivcem toho, ať se to řekne. Ale to podstatné bylo dodrženo. On tam opravdu neměl žádnou funkci. Diskutuje se o tom, jestli Kateřina Neumannová byla oběť, nebo ne. Víte co? Obětí je šestileté děcko. Pětatřicetiletá ženská, která vyhrála olympiádu, má vlastní dítě a rozum, se musí rozhodnout. Její zodpovědností je i to, jestli dá na něčí rady. Josef Jindra neměl roli v organizačním výboru. Pokud mu někdo řekl ‚Pane Jindro, to musí říct Kateřina‘, tak se stalo jediné.“
Řekla to Kateřina Neumannová?
„Ano. A jeho podpis nikde nenajdete. Takže to, co slíbili, v zásadě dodrželi.“
Otázkou je, jaký vliv to mělo na průběh šampionátu.
„Fakt si myslíte, že by to byl takový rozdíl, kdyby si Josef Jindra pořídil kancelář vedle nebo kdyby bydlel v Praze, večer se s Kateřinou potkal a řekl jí, co se má dít? Z tohoto hlediska je docela dobrá varianta, že byl na místě. Protože jinak by se všechno zdrželo stokrát víc. Myslím si, že i ministryně školství Kuchtová tehdy při jmenování Kateřiny musela vědět, že je to nesmysl. Už jen z podstaty toho, že ti dva byli partnery – obchodními, životními, mají spolu dceru. Je logické, že takový člověk vám do toho mluvit bude. A kam si ho Kateřina připustila, to byla její věc. Hra o podstatě, jestli tam Josef Jindra byl, nebo ne, mi přijde nesmyslná. Všichni víme, že tam byl, o věcech rozhodoval, měl vliv na řízení, a že jeho podpis nikde nenajdeme.“
