Davida Holoubka čeká první štace mimo Spartu. Sedmatřicetiletý trenér, který vedl mládež pražského klubu a na několik měsíců převzal i první mužstvo, už připravuje hráče Liberce. Na Spartu, na kterou se Slovanem narazí hned v prvním jarním kole, ale nezapomíná. V druhé části rozhovoru pro deník Sport se ke své první velké trenérské příležitosti vrací.
Jste nyní zkušenější než před více než rokem, kdy jste narychlo převzal první tým Sparty?
(krátce se odmlčí) „To je jasné. Zkušenosti z trénování Sparty mám. Byl jsem plný ideálů a odhodlání, ale samozřejmě jsem nepředpokládal, že tam bude tolik klacků, které mi budou házeny pod nohy. To jsem nečekal. Teď už to tak idealizované nemám. Očekávám v podstatě u všech jednání a situací to nejhorší a pak, když to je dobré, jsem rád. Ale už nejsem plný ideálů, že všichni půjdeme tím jedním směrem, tak už to není. Z toho jsem trochu ubral. Spíš přemýšlím tak, že to nedopadne, především u přestupů.“
Nelitujete zpětně, že jste se do letenského dobrodružství vůbec pustil?
„Nelituju toho, nelituju. Mohl jsem z toho v zimě vycouvat, ale tam nebyla jiná varianta než to vzít. Jiní trenéři to odmítali. Najednou to spadlo na mě a já jsem to prostě vzal. Teď bych si třeba zase říkal, že jsem byl srab a měl jsem to vzít. V žádném případě toho nelituju.“
Rozdíl mezi Spartou a Libercem je obrovský. Už jste to stačil poznat?
„Ty dva kluby se srovnat nedají. Liberec je dlouhodobě úspěšný, ale je to regionální klub. Sparta je velkoklub, taky ty vztahy v kabinách a managementu jsou nesrovnatelné. Je to tím, že ve vedení Sparty pracuje x desítek lidí, v Liberci jich je pár. Vztahy jsou spíš rodinného charakteru, to platí i pro kabinu. Ve Spartě to tak není, ale to je úplně normální. Trenéři se na to musí připravit. Na Liberec se proto těším i z hlediska vztahů a té rodinné atmosféry, tam se ten fotbal dělá úplně jinak a mnohem snadněji než v klubech, kde si musíte neustále krýt záda a být připravený, že vás chce někdo odsud dostat.“
Je to pro trenéra hodně rozptylující, když musí řešit i spoustu věcí, které s fotbalem přímo nesouvisí?
„Myslím si, že hodně. Fakt vás to úplně odtrhává od hřiště, pořád řešíte takové malichernosti, kterými byste se ani zabývat neměl. Pak se nemůžete plně soustředit na to, za co jste placený. Je to hodně složitý. Zajímalo by mě, jak to mají trenéři v opravdu velkých klubech, jestli jsou odizolovaní a mohou se soustředit pouze na hru.“
Během působení ve Spartě se mluvilo o tom, že vztahy v realizačním týmu nejsou ideální. Vybíral jste si nyní spolupracovníky o to pečlivěji?
„Hledisek bylo víc, člověk musí jít po charakteru, ten je hrozně důležitý. Ale vrátím se ke Spartě. Nemyslím si, že bychom tam měli špatný realizák. Každý se do nás snažil zvenku trefovat, zevnitř jsme byli v pohodě, šli jsme jasným směrem a pomáhali si. Nebylo to tak, jak se psalo. V Liberci jsem potřeboval někoho, kdo klub zná, proto jsem oslovil Míru Holeňáka. Známe se dlouho, vyhovuje mi. Jirka Jarošík má zkušenosti jako hráč zvenku, je to persona. Přesně mi do toho sednul, jsem moc rád, že tu nabídku přijal. Stejně tak Mára Čech.“
Během působení ve Spartě jste neměl dodělanou profilicenci, podle litery pravidel jste tedy nemohl koučovat během zápasů a chodit na tiskové konference. Do jaké míry vás to omezovalo?
„Omezovalo, to je přirozené. Zápas se nepovede, nehraje se dobře, tak člověk chce vysvětlit, jak to jako trenér viděl. Aby byli hráči v klidu, že jde prohra za mnou, že jsem zvolil špatnou strategii. Je to i vzkaz do kabiny, protože hráči si to druhý den přečtou. Člověk si to chce malinko korigovat. Tu práci to ovlivňuje. Nedovedu si představit, že by Mourinho a Klopp nechodili na tiskovky. I v tom je jejich síla, ne jen v koučinku.“
David Holoubek ve Spartě |
| Zápasy: 21 |
| Výhry: 12 |
| Remízy: 3 |
| Prohry: 6 |
