Nebýt jeho, kdo ví, kde na fotbalové mapě by v současnosti Baník byl. Předloni se Václav Brabec rozhodl převzít zdevastovaný klub a postupně jej stabilizovat. A byť Ostrava zažila dvě velmi stresující sezony, příznivci tento čin 52letému byznysmenovi zřejmě nikdy nezapomenou. „Fanoušci stojí za mnou a já za nimi,“ říká upřímně havířovský rodák s bydlištěm v Kroměříži. V rozhovoru pro iSport.cz mluví o záchraně tradičního klubu, síle fanoušků, pomoci od Milana Baroše či přeplácení hráčů.
V hotelu naproti stadionu ve Vítkovicích si Václav Brabec nejdříve domluvil obchodní oběd, poté si udělal čas na iSport.cz a hned nato běžel na kafe s Denisem Granečným, talentem Baníku. S energií sobě vlastní se rozpovídal o trenérech, přeplácení hráčů či Barošovi.
O kolik jste za uplynulou sezonu zestárl?
„Popravdě? Moje rodina mi říká, že o moc. Ty poslední dva roky byly hrozně hektické. Když jsem přišel, byl v Baníku z hráčů vlastně jen Holzer a Azevedo, který je teď snad služebně nejstarším a šel s námi i do druhé ligy. Tam jsme sbírali každý bod, abychom se dokázali hned vrátit zpátky, ale bylo to do poslední chvíle velmi složité. Vždyť Opava skončila třetí s 63 body, což nevím, jestli se vůbec někdy stalo. Postoupili jsme, ale žádné klidné období nenastalo, ba naopak. Zase jsme museli přebudovat kádr.“
A přišel podzim, který se Baníku nepovedl…
„Start do sezony nám vyšel. Vyhráli jsme v Brně, remizovali se Slavií. Pak ale přišla krize a po podzimu jsme byli předposlední. Takže jsme v zimě posilovali znovu a mnohem výrazněji. Než si nový tým sednul, chvíli to trvalo, nakonec to bylo drama až do konce. Což upřímně přiznám, že jsem nečekal. Myslel jsem si, že boj o záchranu nás na jaře nebude vůbec zajímat. Byly to horké chvíle a pro mě osobně dva velmi stresující roky.“
Který z nich byl horší?
„Nevím, jestli je to tím, že je to stále ještě čerstvé, ale boj o záchranu byl mnohem náročnější než boj o postup. Ten totiž nebyl až tak samozřejmý a podmiňující, protože jsem přišel do zdevastovaného Baníku a o fotbale jsem toho moc nevěděl. Neměl jsem tolik zkušeností a byli jsme bez hráčů. Kdežto pro záchranu už jsme dělali všechno možné, nakoupili hodně hráčů a utratili spoustu peněz. Jenže přišly špatné výsledky proti Slovácku, Teplicím, Jablonci a nakonec proti Dukle... Byl jsem přesvědčený o tom, že to budeme od začátku jara zvládat, ale nestalo se.“
V tu chvíli se zdálo, že je Baník opět druholigový...
„Po zápase s Duklou jsem se cítil psychicky hodně zle. A takových okamžiků jsem v životě zažil fakt málo... Nakonec ale všechno dobře dopadlo, o to víc se teď nemůžu dočkat, až to celé znovu vypukne.“
Proč jste před loňskou sezonou sáhl k výměně trenérů Petržely za Kučeru, přičemž prvního jmenovaného jste udělal jakýmsi konzultantem? Navenek to působilo hodně zvláštně.
„Bylo to hodně těžké rozhodování. Pan Petržela mi byl lidsky blízký, a to je pro mě velmi důležité hledisko. Snažím se obklopovat lidmi, kteří jsou nejen kvalifikovaní, ale se kterými si rozumím i lidsky. Tak tomu bylo i u pana Petržely. Přesto jsem se nakonec rozhodl týden po postupu se jej vzdát na úkor mladého a v lize nevyzkoušeného trenéra…“
Proč?
„Těch aspektů je celá řada, ale nejdůležitějším z nich byla asi perspektiva. Proto jsme se rozhodli tu výměnu udělat.“
Vyčítáte si to?
„Ne. Dělal jsem to s čistými úmysly, počítal jsem s tím, že perspektivní Radim Kučera zůstane v Baníku daleko déle, než tomu nakonec bylo. Bohužel se to nepovedlo, ale to se nemuselo povést ani s panem Petrželou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
