Před třemi roky hrál druhou nejvyšší soutěž za Prostějov a jen fotbaloví zasvěcenci znali jeho jméno. Dnes je reprezentantem, pokladem Slavie, který mají v merku top evropské kluby, a nově i vítězem odborné ankety Sport Magazínu 100 Nejlepších ligových fotbalistů. David Jurásek, 22letý moderní levý bek z Dolního Němčí, si musí připadat jako ve snu. Čím si to vysloužil, popíše podrobně Verner Lička, prezident českých fotbalových trenérů.
Na jeho anketním lístku figuroval nejvýš plzeňský brankář Jindřich Staněk, ale triumf Davida Juráska, kterého zařadil na čtvrtou příčku, vítá. „Otevírá to téma, jestli umíme rozpoznat talent,“ zdůrazňuje Verner Lička.
Byl jste na tribuně při utkání s Polskem, ve kterém lidé po celé republice naplno objevili nadání Davida Juráska. Jak jste vnímal jeho výkon vy?
„Čekal jsem, jestli se potvrdí moje postřehy ze zápasů Slavie a jestli svoji hru ukáže i v jiném prostředí.“
Povedlo se?
„Byl zmotivovaný v dobrém smyslu slova na hranici horních možností. A prostředí ho nezadusilo. Jsem přesvědčený, že ani nevěděl, proti komu hrál. Neměl v hlavě – přijede slavné Polsko, ze kterého jsme u nás před zápasem málem udělali mistry světa, s bájným kanonýrem Lewandowskim, to nebude legrace, tak bacha na to. Ne! On šel na trávník hrát svoji hru. Využíval herních situací, které českému týmu vycházely i díky Polákům, protože jejich hra byla v prvních třiceti minutách opravdu špatná. Nemyslím, že se na souboj s Polskem připravoval v hlavě jinak než třeba na utkání v Prostějově. Prokázal odolnost na vlivy prostředí a konzistenci.“
Což je značné plus, ne?
„Dlouhodobě mě zajímá identifikace talentů. Kdo to vůbec je talent a jak ho rozvíjet. To druhé mi šlo velice lehce, protože jsem vždycky věděl, kam jdu, proč tam jdu a jak tam chci dojít. A vím to dodnes. Daleko horší bylo talent rozpoznat. My když identifikujeme talent, furt probíráme zpracování, kličku, přihrávku… Ale není jednou z klíčových dovedností právě umění přizpůsobit svůj výkon prostředí a vydat ze sebe maximum v těžkých zápasových podmínkách? Proto souhlasím s Marianem Jelínkem, já už se, podobně jako on, slova talent bojím.“
Protože ho posuzujeme podle jiných kritérií, než by bylo zdrávo?
„My u nás pořád říkáme: tenhle a tamhleten je talent, všichni jsme chytří. Ale víme opravdu, co se skrývá pod pojmem talent? Vážně jen zpracování míče, driblink nebo řešení herní situace? Kdepak.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
