Lákal ho Hamburk i česká špička, ale šestatřicetiletý Jan Koller kývl AS Cannes, týmu z dolní půlky třetí francouzské ligy. „Na té nejvyšší úrovni už jsem neměl motivaci,“ vysvětluje rekordman mezi tuzemskými reprezentačními střelci.
Každé ráno nasedne v Monaku do svého mercedesu a za tři čtvrtě hodinky je v Cannes. „Pěkně po dálnici, pohodička,“ libuje si. Ale nemyslete, že si Koller na francouzské Riviéře užívá příjemného podnebí.
„Sice to tady není pod sněhem jako ve zbytku Evropy, ale prší a teplota je jenom sedm stupňů. To je na místní poměry velká zima a pamětníci říkají, že to nepamatujou.“
V sobotu hrálo vaše mužstvo v utkání Francouzského poháru proti Ajacciu (0:3). Proč jste ještě nenastoupil?
„Protože transferkarta z Ruska přišla až dvě hodiny před začátkem zápasu, a to se už nestihlo zařídit. Tak jsem na to koukal jenom z tribuny.“
A co jste viděl?
„Že to docela umíme, vždyť jsme s prvoligovým týmem hráli vyrovnanou partii. Jenom góly nedokážeme střílet.“
Tak to si asi slibují, že se to díky vám změní, ne?
„Tak to víte, že očekávají, že zvednu kvalitu týmu a přinesu góly. Jak říkám, to tady chybí nejvíc.“
Přemýšlíte, kolik gólů je vaší povinností?
„To ne, nikdy jsem to nedělal.“
Jenže tohle je třetí liga, něco jiného.
„Já vím, ale ani tady to neudělám. Třeba dám jenom pět a na patnáct nahraju, tak to bude taky dobrý. Ale jasně že vím, že to ode mě čekají. To je logické, budu se snažit.“
Máte za sebou několik tréninků. Je znát, že vy jste něco jako hráč světové třídy a oni třetiligoví fotbalisté?
„Zatím ne. Já jsem teď totiž neměl měsíc balon u nohy, jenom jsem běhal. Takže se nedá říct, že bych nějak vyčníval. Navíc tady jsou šikovní kluci, kteří mají budoucnost před sebou a šanci dostat se třeba do ligy. Říkám si, že bych jim mohl i pomoct vyšvihnout se do velkého fotbalu.“
Chodí za vámi, abyste jim poradil?
„Zatím ne. Spíš se vyptávali na mé zážitky.“
Třeba?
„Třeba jak bylo v Rusku.“
A vy jste jim řekl?
„Že tam byla zima.“
Předpokládám však, že tam je cítit respekt. Přece jen jste, řekněme, legenda.
„Respekt asi jo, ale myslím, že spíš k mému stáří.“
Takže zase platí, jako poslední dobou všude, že jste nejvyšší a nejstarší?
„Jasně. U mě by to bylo jinak, leda kdyby přišel někdo vyšší. Nejstarší už budu vždycky.“
Jak vás v klubu přijali?
„Zatím velmi dobře. Všichni jsou na mě milí a snaží se mi pomáhat a komunikovat se mnou. Teď jsem se na té Korsice potkal i s našimi fanoušky a bylo to opravdu moc fajn.“
Jak to vypadalo?
„Já tam seděl na tribuně a přišlo jich ke mně nějakých dvacet třicet a že prý jsou rádi, že tam jsem a že mě vítají. A že věří, že pozvednu klub. Tak uvidíme, jak to bude vypadat v tom prvním zápase v sobotu doma proti Bayonne.“
Čekáte kvůli své osobě na zápase větší pozdvižení?
„Tak asi jo, protože je to přece jenom trochu nezvyklé, aby někdo jako já hrál ve třetí lize.“
Přišlo se na první tréninky podívat víc lidí?
„Asi ani ne. Někdo byl, ale jenom místní staří pánové, kteří patrně chodí na každý trénink. Ovšem překvapilo mě, jaký to tady je zatím frmol. Ve středu jsem to podepsal, pak hned trénink, tiskovka, trénink, další den zase dva tréninky. Tady se trénuje víc než v Rusku!“
Jaké tam máte zázemí?
„No tak to je taky na vyšší úrovni než v Rusku. Řekl bych prvoligové. Deset tréninkových hřišť, dvě umělá, dva asistenti trenéra, dva kondiční koučové, fakt dobré. A s Českem se to vůbec nedá srovnat. Třeba na zápasy létáme letadlem. Dovedete si představit, že by tým třetí české nejvyšší soutěže lítal na zápasy?“
Spíš ne, i když Česko je přece jen menší než Francie... Co trenér? Odpovídá ambicím klubu?
„Určitě. Ještě před třemi lety trénoval Marseille, mimochodem tam zažil Štěpána Vachouška a Rudu Skácela. Taky se na ně hned ptal, kde je jim konec. Je vidět, že pracoval ve velkém fotbale. Má autoritu, ale je i přátelský a umí to odlehčit. To mám rád.“
Co ovšem neodpovídá ambicím, to je postavení v tabulce. Váš tým je třináctý, tři body od sestupu, ale mluví hlavně v souvislosti s vámi o postupu, na který mu chybí patnáct bodů. Lze to?
„Tuhle sezonu asi těžko. Teď se to chce hlavně připravit na tu další, aby byla lepší. Ale zbývá ještě jednadvacet kol a stát se může všechno. Flinta do žita ještě neletí.“
Jan Koller se vrací! Vybojuje pro ČR světový šampionát? • Foto ČTK
Může se stát, že i sestoupíte. Změnilo by se tím pro vás něco?
„Pro mě už ne. Já se rozhodl jít touhle cestou, a tak to zůstane. Klidně budu hrát i o soutěž níž.“
Nebudete mít problém s motivací? Je to třetí liga, a vy jste byl zvyklý na jinačí.
„Vůbec. Pro mě byla priorita hrát někde fotbal, protože ten mě jako takový baví. Je to dokonce právě naopak. Na ten velký už jsem tu motivaci neměl. Teď mám větší chuť, než kdybych šel třeba do Hamburku, kde bych ještě ke všemu možná seděl na lavičce a bojoval o místo v sestavě. To už není pro mě. Samozřejmě to tady neberu tak, že se tam půjdu jen tak proběhnout. Že bych něco vypustil, to vůbec.“
Co by se bývalo muselo stát, abyste třeba na ten Hamburk kývnul?
„Asi nic. Leda že by to tady nevyšlo. S fotbalem se mi končit nechtělo, tak bych bohužel ještě někam musel jít hrát. Ale ono to moc nehrozilo, přestože to tady chvilku trvalo, než se to vyřídilo. Na okamžik jsem byl nervózní, jestli mě vůbec chtějí.“
Přemlouval vás někdo, abyste to ještě na vrcholové úrovni nebalil?
„Ne. Jen mi můj manažer pan Paska říkal o tom Hamburku, ale já o tom nepřemýšlel ani minutu.“
A co Čína? Tam jste taky mohl jít.
„To bych se musel zbláznit.“
Nabídky přišly i z Česka. Nelákalo vás to?
„Ozvaly se Sparta, Slavia, Jablonec a Bohemka 1905. Jediné, co by možná přicházelo do úvahy, byla ta Bohemka. To byla asi druhá možnost, kdyby to neklaplo v Cannes.“
