Odstoupení Šimáněho? Slavia se může rozklížit sama, varuje Vízek
Ve Slavii prožili divoký start týdne. V pondělí oznámil rezignaci na post prezidenta klubu Jiří Šimáně. Úspěšný podnikatel a respektovaná osobnost zaručující dobrou vizáš sešívaného klubu. Z vedení klubu je teď pryč, čím dál větší vliv přebírá čínský většinový majitel Slavie, firma CEFC zastoupená Jaroslavem Tvrdíkem. "Šimáněho odstoupení mi vyrazilo dech," neskrývá rozladění ve svém pravidelném komentáři pro deník Sport fotbalový internacionál Ladislav Vízek.
Odchod menšinového vlastníka klubu z řídíci funkce (Šimáně drží 40 procent akcií) byl vyústěným neshod uvnitř klubového vedení. Pondělní informace leckoho překvapila, ve Slavii to dlouho vypadalo na to, že se bohatý čínský investor s respektovaným českým obchodníkem vzájemně velmi dobře doplňují.
"Tohle je celá Slavia. Když to začíná zase trochu šlapat a jde to nahoru, přijde rána pod pás. Jinak to nazvat nejde. Několikrát jsem upozorňoval, že se obávám, aby se opět nerozklížila a neporazila se sama. A první velké varování už je tady," říká Ladislav Vízek.
Stejně jako většina veřejnosti byl pondělními událostmi velmi zaskočený. "Netušil jsem nic, ani Vláďa Šmicer nic nenaznačil, přitom mi ledacos ze zákulisí řekne. Scházeli se s vedením často, ale asi ani on nevěděl, co se chystá," neskrývá Vízek. "Přitom pan Šimáně tak hezky mluvil, jak chce Slavii zachránit. A taky ji zachránil, pomohl jí v nejhorší době, jeho zásluhy jsou nepopiratelné. Na to se nesmí zapomenout."
Šimáně se těší velmi solidní pověsti, čínská strana zase do Slavie přinesla potřebné miliony na velké investice. Rozdílný náhled na financování klubu mohl hrát velkou roli v tom, že Šimáně položil svou prezidentskou funkci.
"Podle mého šlo o peníze. U těchhle lidí hrají nejdůležitější roli, pan Šimáně si jich váží, není žádný fantasta, který by rozhazoval miliony. Čínskému tempu patrně nestačil, ani nechtěl," zamýšlí se Vízek.
"Asi se s panem Tvrdíkem dostali do křížku. Myslím si, že o sportovní stránku tolik nejde, mužstvo se zvedlo, i když naděje mohly být větší. Vedení ovšem zdůrazňovalo, jak budou trpěliví, že výhled je nejméně na tři roky. Byli připraveni, že to nepůjde rychle a hned. A najednou tohle?" diví se.
