Wágner o síle Karviné: Jsem mile překvapený, můžeme porazit kohokoli
Na jeho výkon byli karvinští fanoušci obzvlášť zvědavi. Jak by ne, útočník Tomáš Wágner byl největší posilou, kterou ligový nováček do kádru v průběhu zimní pauzy přivedl. V utkání s Mladou Boleslaví se gólově neprosadil. Ale cítit na hřišti rozhodně byl. Vyhrával souboje, rozrážel soupeřovu obranu a dvakrát byl blízko gólu. V první půli hlavou těsně minul. A v 90. minutě hlavičkoval zblízka a vypadalo to, že tentokrát z toho bude gól. Býval by byl, kdyby Wágner netrefil skákajícího spoluhráče. Stalo se, a stav zápasu tím pádem zůstal nerozhodný 1:1.
Favoritem zápasu byla rozhodně Mladá Boleslav. Ale byla to Karviná, kdo měl zřetelně blíž k vítězství…
„Ano, souhlasím. Myslím, že všichni, kdo ten zápas viděli, i my v kabině máme pocit, že tím, jak jsme to odpracovali, to na vítězství bylo. Vedli jsme, ale dostali jsme takový hloupý gól. A jsme smutní, protože jsme na to, abychom Boleslav porazili, v tom zápase měli.“
Čekal jste, že podáte jako tým takový výkon? Co jste vůbec o síle Karviné po těch několika týdnech společné přípravy před startem jara soudil?
„Přemýšlel jsem nad tím docela dlouho, jaké to asi v lize bude. Když jsem do Karviné přišel, hned ty dva příští zápasy, které jsme v přípravě hráli, jsme dokázali odehrát přesně takhle dobře, jako teď proti Boleslavi. Jenže liga je vždycky jiná. A my jsme to do ní přesto dokázali přenést. Tenhle tým má velkou sílu a od první chvíle, co jsem tady, jsem mile překvapený. Těším se na další zápasy. Protože si myslím, že v každém, do kterého nastoupíme, můžeme vyhrát.“
Kdybyste býval proměnil velkou šanci z devadesáté minuty, vyhráli byste i nad Mladou Boleslaví. A vy jste hlavou trefil spoluhráče Dudu.
„Jo, bylo to tak. Myslel jsem, že nám rozhodčí upřel jasný roh. Trochu jsem tam na něj vyjel, za což se mu teď omlouvám. On mi říkal, že to byl náš hráč, od kterého se ten balon odrazil, já tomu nechtěl věřit. Pak mi Dudis říkal, že to byl on, koho jsem trefil. Prostě jsem trefil našeho nejmenšího hráče.“
Mimochodem, už v prvním poločase jste reklamoval roh a žádal jste soupeře, ať se přizná, že míč tečoval...
„No, nebudu ho jmenovat, byl tam jeden takový hráč…“
Byl to Pauschek.
„Tak vy to víte, no. Říkal jsem mu, ať přizná, že balon tečoval. Nechtěl. Jestli se bál, že dostanou z rohu gól, nevím. Asi jo. To je o charakteru. Volal jsem na něj, ať se přizná, on se nepřiznal, ale šlo o roh, tak to hoďme za hlavu.“
Útočník je z velké části závislý na tom, jaké situace mu připraví jeho spoluhráči. Jste se servisem, který vám poskytli vaši noví, tedy karvinští spoluhráči, spokojen?
„To jsem, létalo tam fakt hodně centrů. Vždyť jsme z jednoho takového nakonec dali i gól. Musím přiznat, že na takové množství centrů jsem za poslední dobu moc zvyklý nebyl. Teď jde jen o to ještě to dopilovat. Tak aby ty centry častěji našly adresáta. Což je i mou věcí, i já musím zapracovat na lepším výběru místa. Ale jak říkám, celkově jsem naší hrou mile překvapen a myslím, že můžeme na jaře leccos dokázat.“
